Nemoc šílených krav jako temné „znamení doby“

Byla to tehdy, v polovině devadesátých let minulého století, pro Velkou Británii ošklivá, depresivní doba. Konzervativci, vedení od roku 1990 Johnem Majorem, kteří vládli (dohromady s thatcherovskou érou) už bezmála osmnáct let, se potýkali s velkým množstvím problémů, na prvním místě ekonomického rázu: hned osm z patnácti zemí Evropské unie vykazovalo vyšší hrubý domácí produkt na hlavu než ostrovní stát; londýnská City ztrácela pozici hlavního finančního centra světa; mnohé symboly britského podnikání (Harrods, Rover, Rolls-Royce atd.) přecházely do rukou cizinců; podobně tristní to bylo i v dalších důležitých oblastech (vzdělání, zdravotnictví, míra kriminality). Vyvrcholením všech potíží pak bylo rozšíření tzv. „nemoci šílených krav“, která britský skot sužovala již od poloviny osmdesátých let a v jejímž důsledku došlo v březnu 1996 k zákazu vývozu britského hovězího masa do celého světa, a tedy k další újmě tamní ekonomiky.

Není divu, že se mnozí Britové, vnímající tuto nemoc jako jakési „znamení doby“, stále častěji ptali, zda se jejich země v uplynulých letech změnila k lepšímu, či k horšímu. Ať už na tuto otázku odpovídali jakkoli, jen málokdo z nich pochyboval o tom, že velké změny ve společnosti opravdu nastaly. Jako příklad lze uvést rozhodnutí anglikánské církve, jež ženám umožnila, aby působily jako duchovní; ženy ostatně pronikaly ve stále větším počtu do řady oborů a odvětví, které jim byly dříve zcela nebo z velké části zapovězeny (byť v menší míře než v ostatních státech Evropské unie) – do státních služeb (včetně nejvyšších postů), do armády, letectva a námořnictva, a muži tak pozvolna začínali ztrácet svou dominantní pozici. Také homosexualita se stala běžnější a především „akceptovatelnější“ záležitostí než dříve, mimo jiné proto, že se k ní otevřeně přihlásilo několik členů vlády a celebrit. S tím, jak se britská společnost obecně stávala čím dál konzumnější a komercionalizovanější (v létě 1994 byl v konzervativní Anglii a ve Walesu povolen nedělní prodej v malých obchodech), vzrostl význam některých fenoménů, ještě před nedávnem buď úplně neznámých, anebo nesrovnatelně méně důležitých, kupříkladu tzv. „loterijní horečky“, jíž obyvatelé Británie počínaje rokem 1994 doslova propadli – upnutí se k možnosti rychlého, bezpracného zbohatnutí bylo ostatně pro ostrovní stát osmdesátých a hlavně devadesátých let příznačné.

Půr: Evropské závody v pokrytectví. Státy končí s uhlím, zatím ale jen naoko

sinfin.digital