Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Nenechám se zabít chlápkem v teplákách.“ Dokument odhalí svědectví přeživších z Paříže

„Nenechám se zabít chlápkem v teplákách.“ Dokument odhalí svědectví přeživších z Paříže

Byl to teplý slunečný den, který se ale proměnil v peklo. Na pátek 13. listopadu roku 2015 Francouzi dodnes vzpomínají s hrůzou, strachem a obrovskou lítostí. V tento osudný den se odehrály jedny z nejkrvavějších teroristických útoků, při kterých bylo v centru Paříže zabito 130 lidí a víc než 350 dalších zraněno. Černý den francouzské historie si lidé budou moct připomenout v novém dokumentárním filmu se svědectvími desítek lidí, kteří masakr přežili.

V pařížském klubu Bataclan právě začínal koncert americké kapely Eagels of Death Metal, když se po koncertní síni začala ozývat střelba. Teroristé pálili do návštěvníků hlava nehlava – někteří mířili na lidi z balkonu, další stříleli po těch, kteří se snažili z Bataclanu utéct.

„Nenechám se zabít nějakým chlápkem v teplákách,“ říkala si v duchu jedna z přeživších, které se podařilo masakr ve zdraví přežít. „Místnost se proměnila v kolektivní útrpný pláč,“ popisuje další z přeživších, zatímco jiný vypráví o hrdinství lidí snažících si v boji o holý život vzájemně pomáhat.

Právě jejich svědectví je jen hrstka z desítek, které zaznívají v novém třídílném dokumentárním filmu, jehož první část si mohou v pátek 1. června pustit předplatitelé Netflixu. Autory dokumentární minisérie „Útok na Paříž“ jsou bratři Jules a Gédéon Naudetovi, kteří si mimo jiné vysloužili cenu Emmy za dokumentární film o teroristických útocích na Světové obchodní centrum z 11. září, které sami prožili.

V dokumentu o pařížských útocích se snaží prostřednictvím výpovědí 40 přeživších, bývalého prezidenta Francoise Hollanda a policejních a záchranných jednotek, které byly na místě jako první, znovu oživit a připomenout brutální masakr, který odstartoval sebevražedný bombový útok na pařížském fotbalovém stadionu.

„Budete mít pocit, jako by se vám přeživší dívali do očí,“ popisuje dojmy z dokumentu Jules Naudet pro agenturu AFP s tím, že jejich cílem bylo vytvořit „bublinu, při které zapomenete na vnější svět“. Diváky má k židli přikovat i to, že přeživší mluví v přítomném čase a při vyprávění svých dramatických příběhů jsou velmi otevření.

„Oni sami byli překvapeni, že byli otevření, jako kdyby byli na terapii,“ říká jeho bratr Gédéon, který otevřenost přeživších přičítá tomu, že si s bratrem prošli podobnou tragédií během 11. září při útoku na dvojčata, kdy byli celou dobu po boku hasičů. Právě to jim pomohlo s přeživšími z Paříže vytvořit vazbu, kterou mezi sebou mají obyčejně lidé s podobně dramatickými zkušenostmi.

„Řekli jsme jim o tom, co se nám stalo 11. září, jaká byla stádia našeho traumatu, kterým jsme si prošli, a byli velmi zvědaví,“ vysvětluje Gédéon, který zároveň upozorňuje na překvapivou skutečnost doprovázející celý dokument. V ani jednom ze tří dílů totiž nezazní jména teroristů ani samotný odkaz na Islámský stát, který se k útoku přihlásil. Dokument tak nikdy nemůže být zneužit islamisty k propagandě.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1