Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Neviditelní chudí. Mladí Číňané propadají konzumu a luxusu, na který jim sotva stačí plat

Neviditelní chudí. Mladí Číňané propadají konzumu a luxusu, na který jim sotva stačí plat

"Neviditelní chudí" je nové trendy označení, které se šíří na čínském internetu. S nádechem ironie označuje mladé lidi, kteří vydělávají více než 10.000 jüanů měsíčně (asi 34.000 Kč), což je pro většinu Číňanů velmi slušný výdělek - ale zároveň jsou zvyklí ve velkém utrácet.

Tito lidé nosí obleky v přepočtu za více než 10.000 korun, nechají si dělat pravidelně pleťovou masku, pijí nejvybranější chilská vína a tvrdí, že jediné odpovídající bydlení pro ně jsou nájemní byty, kde za nájem dají více než polovinu platu. Stručně řečeno, tato takzvaná "chudá" populace za svou chudobu vděčí spíše svému extravagantnímu životnímu stylu, než nízkým příjmům, podotýká list The Economic Observer.

V zemi, která byla historicky známá střídmostí svých obyvatel, znepokojuje tento generační trend některé ekonomy. Mají obavy, že společnost zvyklou tradičně spíše šetřit, střídá společnost žijící "od výplaty k výplatě". A to s sebou nese riziko, že se celá Čína změní ve vysoce zadlužený národ posedlý osobní spotřebou.

Tito ekonomové jsou - stejně jako řada kritiků postmoderní doby - přesvědčeni, že nadměrná a nadbytečná spotřeba rozvrátí čínskou kulturu a její kořeny.

Čína nyní zažívá to, co francouzský filozof Jean Baudrillard popsal ve své knize z roku 1970 nazvané Konzumní společnost. Tedy moderní občany obklopené neustálým nadbytkem věcí, služeb a materiálního bohatství, což nezbytně vede k ohromující spotřebě. A ta představuje základní změnu lidské zkušenosti.

Snaha o sebeuspokojení je ústředním bodem postindustriální společnosti, kdy se společnost vyvíjí kupředu a zlepšují se životní standardy. V tu chvíli požadavky značného počtu lidí přesahují jejich základní potřeby. Luxusní nábytek, elektronika, dovážené dětské mléko, drahá kosmetika a oblečení - to vše představuje nejen materiální požadavky Číňanů, ale je to zároveň symbolem jejich vlastní identity a postavení.

Stručně řečeno, uctívání zboží je nyní hluboce zakořeněno v povědomí lidí a stává se novou ideologií čínské spotřebitelské společnosti. Před časem vzbudil pozornost čínského internetu příběh inženýra v jedné firmě, kterého při schůzce naslepo dívka ihned odmítla, protože přišel v botách vyrobených v Číně. Jen proto, že nepatří mezi "neviditelné chudé", stal se terčem posměchu mladých lidí na sociálních sítích.

Snaha prokázat vlastní postavení a vkus, podpořit svou identitu a zvýšit si sebevědomí přiživuje spotřební společnost - a naopak. Proto je ostuda nosit domácí značky, sendvič není sendvičem, pokud na něm není avokádo, dovolená není hodná zmínky, pokud není v zahraničí, a tak dále.

V tomto aspektu se mladí Číňané nijak neliší od Američanů zvyklých všechno platit kreditní kartou. Ale rozdíl je v tom, že v Americe po více než 200 let fungují podpůrné finanční, důchodové a pojistné systémy.

Z ekonomického hlediska tedy není fenomén rostoucího počtu "neviditelných chudých" v Číně tak naléhavý, jako potřeba podepřít ho penzijními a pojistnými systémy, které těmto mladým zabrání spadnout mezi skutečné chudé, až dosáhnou středního a vyššího věku.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1