Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Nevím, jestli se chci teď vrátit domů,“ tvrdí turecký student, který žije v Rakousku

„Nevím, jestli se chci teď vrátit domů,“ tvrdí turecký student, který žije v Rakousku

V Turecku se o víkendu psaly dějiny. Veřejnost rozhodla, že chce změnit řízení státu a dopřála v referendu prezidentovi Erdoganovi větší prezidentské pravomoci. O osudu země přitom rozhodovali i ti, kteří žijí za hranicemi Turecka. Z téměř tří milionů Turků, kteří mohli volit ze zahraničí, se ale k urnám dostavila necelá polovina.

Čekal jsem, že výsledky budou těsné, ale doufal jsem, že vyhraje možnost nerozšířit prezidentské pravomoci. A pořád věřím, že výsledky nejsou konečné. Po zahájení sčítání vyšlo najevo, že komise uznávaly některé neplatné hlasy, které nebyly v řádně označených obálkách. Podle mě to byl právě důvod, proč dle výsledků lidé hlasovali pro. Výsledky referenda pro mě nejsou legitimní," uvádí pro INFO.CZ Turek Berk B., který právě studuje na vysoké škole v Rakousku. Doufá, že výsledky ještě nejsou finální a kvůli pochybnostem se budou hlasy přepočítávat.

Výsledky zpochybňuje opozice, chce se odvolat až k evropským soudům

Těsné výsledky referenda zpochybňuje i opoziční Lidová republikánská strana (CHP). Chystá se údajně podat i stížnost k ústavnímu soudu a pokud to bude nutné, chce se obrátit až na Evropský soud pro lidská práva. Další opoziční partaj Lidová demokratická strana (HDP) dokonce ve svém prohlášení uvedla, že do výsledků mohly být zahrnuty až tři miliony neplatných hlasů v pochybných obálkách. Protože rozšíření pravomocí podpořilo podle posledních zpráv 51,18 % hlasujících, je možné, že po odstranění údajně neplatných hlasů by byl výsledek jiný.

Turci v zahraničí zůstali klidní, k urnám jich přišla jen polovina

S výsledky také mohly zahýbat hlasy Turků žijících v zahraničí, jako je třeba i Berk. Právo volit mělo v cizině podle listu Hurriyet 2,9 milionů Turků, k urnám ale dorazilo jen 1,2 milionu oprávněných voličů, většina z nich, více než 600 tisíc, odvolila v Německu. V Turecku byla přitom volební účast 84procentní.

O zahraniční voliče měl Erdogan enormní zájem, jak potvrdil i vysíláním politiků do ciziny, kde u emigrantů za referendum agitovali. Dostal se kvůli tomu do roztržky s Německem a Holandskem, což tehdy vyústilo v řadu nenávistných prohlášení a přirovnávání kancléřky Merkelové k Hitlerovi.

Po těchto výsledcích je jasné, že Turecko bude mít nedemokratickou vládu, kde bude jediný člověk bez řádné kontroly rozhodovat o celé zemi. Popravdě se mi tam za těchto okolností nechce ani moc vracet," říká Berk, podle kterého referendum značně upevnilo Erdoganovu pozici. Dle výsledků hlasování je ale evidentní, že proti prezidentovi stojí téměř polovina národa. Přestože se hlasovalo o ústavních změnách, jen málokdo ale asi referendum nespojoval přímo s vyjádřením sympatií a antipatií vůči současné hlavě státu.

Pokračování zatýkání opozice je prý pravděpodobné

Silnější pozice i sebevědomí pravděpodobně umožní Erdoganovi také pokračovat v dalším zatýkání nebezpečné opozice. Je velice pravděpodobné, že v tom budou pokračovat a budou zatýkat a ničit ty, co stojí proti nim. Očekávám to. Dělali to doteď a nemají důvod s tím přestávat," potvrzuje Berk.

Podle deníku The Huffington Post v uplynulých měsících po nezdařeném puči začala do té doby nevídaná vlna zatýkání. Nepodařená vzpoura z roku 2016, ze které Erdogan viní svého oponenta Fethullaha Gülena, tehdy legitimizovala desetitisíce uvěznění politických oponentů z disentu. Zatčení se nevyhnuli akademici, novináři i vojenské špičky. O práci prý přišlo 40 tisíc pedagogů, kteří byli údajnými podporovateli učence Gülena, který žije v USA. V roce 2015 podle Mezinárodní organizace pro migraci za hranicemi země žilo 3,1 milionu Turků.

Co se v Turecku změní?

Občané podpořili v referendu defacto zavedení prezidentského systému. Prezident se dle nových pravidel stane i hlavou vlády a exekutivy. Bude moci například také vyhlašovat výjimečný stav a během jeho trvání vydávat přímá exekutivní nařízení. Bude také navrhovat rozpočet, jmenovat ministry a sám dál může zůstat členem politické strany. Do současnosti musel být prezident nadstranický a o exekutivu se staral parlament v čele s premiérem. Parlament se rozšíří z 550 křesel na 600 a kandidovat do něj budou moci zájemci už od 18 let.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744