Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nová hrozba Evropské unie? USA v čele s Donaldem Trumpem

Nová hrozba Evropské unie? USA v čele s Donaldem Trumpem

Omezení migrace z afrického na evropský kontinent je hlavním problémem, který evropští lídři řešili neformálního setkání na Maltě. Přestože se příchod statisíců lidí zdá jako největší hrozba, které Evropa v současnosti čelí, mnohem závažnější problém se rýsuje za Atlantickým oceánem. Nejednomu evropskému lídrovi přidělává vrásky na čele nový americký prezident Donald Trump. 

Mnozí se během americké prezidentské kampaně uklidňovali, že ostrá rétorika Donalda Trumpa během předvolební kampaně nebude po jeho případném zvolení tak horká. Tato představa se však začala po sérii kontroverzních výnosů z pera nového amerického prezidenta pomalu rozplývat a Evropa si začíná lámat hlavu, jak vůči Spojeným státům postupovat.

Trump se navíc po svém usednutí do křesla v Oválné pracovně pustil do celé řady světových státníků, ať už to byla kvůli migraci německá kancléřka Angela Merkelová nebo australský premiér Malcom Turnbull, kterému položil telefon už po 25 minutách, přestože měl původně trvat hodinu, a označil ho za nejhorší telefonický rozhovor, jaký ve funkci doposud zažil. Ostrou slovní přestřelku si vyměnil také s představiteli Íránu, Mexika nebo Číny.

Trump vyjadřuje opovržení nad mnohostrannými organizacemi, jako je právě Evropská unie, a namísto toho chválí populisty a hlavy autoritativních režimů, jako je bývalý šéf britské strany UKIP Nigel Farage, prezident Filipín Rodrigo Duterte nebo ruský prezident Vladimir Putin, se kterým chce Trump navázat přátelštější vztahy.

Trump od počátku kampaně nešetří ani s kritikou Severoatlantické aliance, která byla vždy hlavní zárukou evropské bezpečnosti. Spojené státy přitom v NATO vždy hrály roli klíčového hráče, na kterém celá organizace v podstatě stojí. Výrazného obrácení americké zahraniční politiky si nemohl nevšimnout předseda Evropské rady Donald Tusk, který se nebál nazvat Trumpovu hrozbu ostře.

Rozruch vyvolal zvacím dopisem zaslaným evropským lídrům před neformálním summitem na Maltě, kde Tusk popsal hrozby, kterým Evropa v dnešní době čelí. Vedle „agresivní politiky Ruska vůči Ukrajině“, „teroru a chaosu na Blízkém východě v Arice“ nebo „asertivního chování Číny zejména na moři“ Tuskův výčet bezpečnostních hrozeb obsahoval také „znepokojivé prohlášení nové americké vlády“. 

„V kontextu prohlubující se multipolární povahy vnějšího světa se vůbec poprvé v naší historii setkáváme s tak velkým nárůstem počtu těch, kteří jsou otevřeně protievropští, nebo se v lepším případě hlásí k euroskeptikům. Zejména změna, ke které došlo ve Washingtonu, staví Evropskou unii do obtížné situace; nová vláda podle všeho zpochybňuje americkou zahraniční politiku uplynulých 70 let,“ píše v dopise předseda Evropské rady a bývalý polský premiér.

Bývalý italský velvyslanec v Bruselu Stafano Stefanini však dopis komentoval slovy, že „pan Tusk má sklon k přehánění“ a má jako Polák strach z Trumpova vztahu vůči Putinovi, který představuje pro východoevropské státy největší bezpečnostní riziko.

Jiní však s Tuskem souhlasí a tvrdí, že na sérii nových nebezpečí předseda Evropské rady pohlíží realisticky. „Pan Trump je první americký prezident, který od doby založení EU nepodporuje hlubší evropskou integraci,“ tvrdí ředitel Rady pro zahraniční vztahy Mark Leonard. Mnohem horší však podle Leonarda je, že jsou Spojené státy, které byly vždy strážníkem světového pořádku, nyní považovány za jeho narušitele, a dostaly se tak na stejnou úroveň jako Rusko nebo Čína.  

Trupovu politiku vůči EU považuje za znepokojivé také profesorka mezinárodních vztahů Londýnské školy orientálních a afrických studií Leslie Vinjamuriová. Pokud Evropa nemá podporu Spojených států, je podle ní oslabená. „Jednání s Ruskem nebo Čínou je najednou úplně jiný kalkul, když nemáte za sebou Ameriku,“ tvrdí Vinjamuriová.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744