Nová Izrael: Arabština není oficiální jazyk, osady jsou v národním zájmu, demokracie se nezmiňuje | info.cz

Články odjinud

Nová Izrael: Arabština není oficiální jazyk, osady jsou v národním zájmu, demokracie se nezmiňuje

Podpora osad, které svět označuje za nelegální, neboť stojí na okupovaných územích. Zrušení arabštiny jako oficiálního jazyka. Zavedení hebrejského kalendáře (vedle toho globálního). Právo na sebeurčení pouze pro Židy, protože Izrael je jejich národním státem. I tato ustanovení obsahuje nový základní zákon, který poměrem 62 ku 55 schválil izraelský parlament. Norma, která v dnes už opravdu židovském státě supluje ústavu, na rozdíl od těch předchozích nezdůraznila demokratický charakter země.

„Jde o stěžejní moment v dějinách sionismu a Státu Izrael. Dnes jsme jasně definovali principy naší existence. Izrael je národním státem židovského národa, který respektuje osobní práva všech svých občanů. Je to náš stát – židovský stát. V minulých letech se našli tací, kteří se to pokoušeli zpochybnit. Dnes jsme naše přesvědčení vtělili do zákona: toto je náš národ, náš jazyk a naše vlajka,“ vyhlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, jehož výrazně pravicová vláda opírající se radikální osadnické kruhy dokument prosadila.

Izrael se i v předchozích zákonech definoval jako židovský, tehdy ale dodával, že je rovněž demokratický. Tato zmínka v úvodní kapitole nové normy „Základní principy“ chybí. Právě diskuse o poměru mezi těmito zásadami vyvolávala četné a pro svobodu užitečné polemiky.

Jeruzalém: Proč Svaté město už tisíce let krvácí? autor: INFO.CZ

Nový zákon také uvádí, že arabština bude mít napříště jen „zvláštní status“, přičemž státním jazykem zůstává výhradně hebrejština. Na území Izraele žijí téměř dva miliony mluvčích majících za mateřštinu arabský jazyk. Držitelů izraelského pasu hovořících arabsky je pak více než půldruhého milionu a tvoří pětinu občanů země. Zákonodárci izraelského parlamentu nicméně slibují, že norma nezmění stávající zvyklosti při komunikaci arabských občanů s úřady.

"Podpora osadnictví je v národním zájmu"

Především mezinárodní překvapení vyvolává de facto ústavní podpora osadnictví, které většina mezinárodního společenství včetně OSN odmítá proto, že židovské obce stojí na (palestinském) okupovaném území.

„Stát považuje rozvoj židovského osadnictví za národní zájem a bude jednat tak, aby podpořil jeho rozmach a konsolidoval jeho existenci,“ píše se v sedmém článku zákona. Mimochodem, osady dosud odmítaly kromě jiných také všechny americké administrativy. Dokonce i jinak takřka bezpodmínečný přítel židovského státu a někdejší realitní magnát Donald Trump „nepovažuje osady za dobrou věc pro mír“, protože „tato výstavba vždy zabere území, které bude (někomu) chybět“. Alespoň se v tomto smyslu vyjádřil pro web The Times of Israel.

O tom, kam Izrael pod vládou pravicově-osadnického kabinetu směřuje, snad nejlépe vypovídají ty články, jejichž zařazení do zákona Netanjahu rozmluvil koaličnímu – a radikálnějšímu – partnerovi Naftali Bennetovi ze strany Židovský domov. Vládní jestřáb, jinak též ministr školství, navrhoval v základním právním dokumentu státu garantovat “právo na výlučný charakter těm komunitám, jejíž obyvatelé mají stejnou víru a národnost“. Prý jen několik hodin před jeho schválením pak vypadla klauzule, která by v praxi umožňovala izraelským majitelům nemovitostí odmítnout arabské nájemníky, respektive zájemce o dům, či pozemek. Nejen zahraniční pozorovatelé došli k závěru, že podobné ustanovení by mohlo vést k segregaci, stavu ne nepodobnému jihoafrickému apartheidu.

Podle izraelských médií byla údajně ve hře i částečná tolerance náboženského zákona. A to v případech, kdy existující právo společenskou realitu neupravuje.

Spíše jen nacionalisticky motivovanou kuriozitou, při vším respektu k židovskému kulturnímu dědictví, je zavedení historického hebrejského kalendáře coby oficiálního. Na rozdíl od revoluční Francie nebo Sovětského svazu se tedy Izraelci nebudou učit nové názvy dní, či měsíců a v platnosti stále zůstává i světové užívaný gregoriánský kalendář. Lze tak předpokládat, že hebrejský způsob počítání času, který začíná se stvořením světa, bude užíván spíše při náboženských a společenských příležitostech, nikoli na telavivském letišti, respektive burze cenných papírů.

V základním zákoně se opakují články již známé, které ovšem získaly na aktuálnosti. Jeruzalém je opět definován jako nedělitelné hlavní město Izraele. Takto chápané vymezení Svatého města, v jehož východní části žijí Arabové postrádající (i odmítající) některá práva izraelských občanů, podpořil v polovině května americký prezident tím, že přesunul svou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Stejný krok učinili jeho kolegové z Guatemaly a Paraguaye.

„Jak se opovažujete takto mluvit v demokracii?“

Maďarský národně populistický premiér Viktor Orbán, který je právě teď v Izraeli na návštěvě, o svém politickém spojenci s nehranou úctou prohlásil, že je „velký vlastenec“. Jakkoli k sobě mají Orbán s Netanjahuem zřejmě i lidsky blízko, izraelský premiér stále trvá na tom, že řídí plně, či liberálně demokratický stát. Reportéři dnes ostatně zaznamenali Netanjahuův dialog s arabským poslancem izraelského parlamentu Ahmadem Tíbím, který se premiéra ve vypjaté diskusi ptal: “Proč se tak bojíte arabštiny?“ Na což šéf izraelské vlády odpověděl: „Jak se opovažujete tímto způsobem hovořit v jediné demokracii na Blízkém východě?“

Spíše jako zastánce volební demokracie maďarského typu, která nyní úspěšně dobývá postkomunistický svět a mysl východoevropských politiků, pak Netanjahu promluvil ve vyhrocené debatě už minulý týden. „Budeme v Izraeli nadále zajišťovat dodržování lidských práv, ale většina má také svá práva. Většina rozhoduje,“ konstatoval. Mimochodem, zákon byl ve stodvacetičlenném Knesetu přijat poměrem hlasů 62 ku 55, dva se zdrželi a jeden zákonodárce se nezúčastnil.

Opozice: Od členů Likudu po levici a Araby

Do šiku odpůrců zákona se sdružili jindy nevídaní spojenci. Prezident Reuven Rivlin už v úterý adresoval poslancům dopis, podle kterého nový zákon „může uškodit Židům po celém světě i Izraeli a může být využit našimi nepřáteli“. Vyslovil se však také zřetelněji: „Chcete snad podporovat diskriminaci a vyloučení mužů i žen pouze na základě jejich etnického původu?“ Rivlin je přitom členem Netanjahuovy strany Likud, s nynějším premiérem ovšem nemá nejlepší vztahy právě i kvůli rozdílným názorům na směřování země.

Hlasování v Knesetu se zdržel rovněž Benny Begin, poslanec Likudu a syn někdejšího premiéra (Menachema). „Nacionalismus, který nerespektuje lidská práva, vede nutně k násilí,“ zdůvodnil svůj postoj.

Proti zákonu a jeho principům se z pochopitelných důvodů vyslovila opozice. Někdejší labouristický premiér Ehud Barak se už před časem nechal slyšet, že jeho země se nachází „na kluzkém svahu vedoucímu k apartheidu“. To parlamentní lídr opozice Isaac Herzog se vyslovil diplomatičtěji, když vyjádřil naději, že „vratká rovnováha mezi demokracií a židovskou identitou nebude narušena“. Elazar Štern, někdejší generálmajor a poslanec za stranu Ješ atid (Budoucnost existuje) pro změnu vyjádřil obavy o pocity arabsky mluvících vojáků sloužících v izraelské armádě: „Zákon může urazit naše beduínské a drúzské bratry ve zbrani“. Šéfka levicové partaje Meretz Tamar Zandberg pak zákon rovnou označila za „pokleslý a shnilý“

Bývalá ministryně zahraničí a členka Likudu Cipi Livniová, která je teď poslankyní za vlastní opoziční skupinu Ha-Tnu'a (Hnutí), nařkla někdejší pravicové spolustraníky z pokrytectví: „Když jsem se ptala koaličních poslanců, proč nepředložili méně radikální zákon, na kterém by se shodla až stovka zákonodárců, cynicky se usmáli. A řekli, že Netanjahu chce takový rozkol. ´Jak jinak se lidé dozvědí, že on je vlastenečtější než ty?´ Ano, toto je jeho metoda.“

Reakce arabských členů Knesetu byla pole očekávání bouřlivá. Jejich formace Sjednocená kandidátka prohlásila, že norma je „nedemokratická“, „rasistická“ a nese „jasné znaky apartheidu“. Arabští zákonodárci dále konstatují, že „v zákoně není jediná zmínka o demokracii, nebo rovnosti, tato slova tam zkrátka nejsou. Z textu je jasné, že zákon nesmlouvavě prosazuje etnickou nadřazenost (Židů). A nenechává nikoho na pochybách, že v této zemi existují dva typy občanství – plnoprávné pro Židy a méně hodnotné pro Araby“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud