Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odmítli válčit za Asada a utekli za hranice. Teď je osud Syřanů nejistý, domů se vrátit nemůžou

Odmítli válčit za Asada a utekli za hranice. Teď je osud Syřanů nejistý, domů se vrátit nemůžou

Ze Sýrie podle OSN uteklo před válkou víc než pět milionů lidí. Teď konflikt postupně utichá a mnozí ze syrských uprchlíků se pomalu vracejí domů. Někteří se do rodné země ale vrátit nemohou. Mizivou šanci na návrat mají hlavně mladí muži, kteří prchli, aby nemuseli brát zbraň do ruky a bojovat v řadách vojáků Bašára Asada. Příběhy těch, kteří se nemohou vrátit do rodné Sýrie, přestože zde mají své rodiny, přinesla německá televize Deutsche Welle.

Jedním ze Syřanů, kteří mají z návratu domů strach, je 23letý rodák z Aleppa. Do libanonského Bejrútu utekl začátkem roku 2017, jeho rodina ale zůstala v západní části Aleppa ovládané silami Bašára Asada.

„Chci být se svými rodiči, ale jestli se vrátím, vláda mě bude nutit, abych se přidal k armádě. Já ale v tenhle vojenský konflikt nevěřím,“ vysvětluje muž, který si v rozhovoru s německou televizí nechá říkat Sami. Své pravé jméno kvůli obavám o rodinu do medií sdělovat nechce.

Sýrii opustil ne kvůli tomu, že by nechtěl bojovat za svou zem, ale kvůli povaze syrského konfliktu. Do občanské války se postupně zapojila řada regionálních i světových velmocí a extremistické skupiny. Sami si stejně jako mnoho dalších Syřanů myslí, že konflikt už dávno není o osudu syrského lidu.

„Lidé, kteří umírají, jsou Syřané, válka ale není pro ně. Je pro Asada, Saúdy, Íránce, Rusy a Američany,“ říká Sami. Konflikt se podle něj stal hřištěm pro regionální mocnosti, které financují nejrůznější milice, není to proto válka, ve které by byl odhodlaný položit vlastní život. „Obě strany se dopouštěly zločinů. Chtěl jsem prostě jen pokračovat dál ve svém životě,“ vysvětluje.

Vstup do armády je pro Syřany povinný od 18 let. Kvůli studiu na vysoké škole byl Sami do roku 2016 od této povinnosti osvobozen, loni si však musel vybrat – buď bude bojovat za Asada, nebo zemi opustí. Zvolil druhou variantu a jak sám říká, unikl tak jisté smrti. Útěk pro něj ale znamená život bez budoucnosti.

„V Libanonu mohu být jen uklízeč,“ říká Sami. Tamní vláda totiž požaduje, aby syrští uprchlíci měli svého „sponzora“ – někoho, kdo za ně převezme odpovědnost a potvrdí úřadům, kde jeho svěřenec žije a pracuje. Toho ale Sami nemá. Syřané navíc mohou dostávat jen takovou práci, kterou Libanonci nemohou nebo nechtějí vykonávat. Mladí lidé s diplomem, jako je Sami, tak mají jen málo příležitostí, jak se uchytit, a musí volit mezi prací v zemědělství, stavebnictví nebo v oblasti úklidu.

Sami se tak ocitá v pasti. Domu se vrátit nemůže – má strach, že by byl označen na dezertéra a mohl skončit ve vězení. Vyhlídky na lepší život v Libanonu zatím také nemá a pokus dostat se do Německa skončil fiaskem. Velká mezinárodní firma mu prý nabídla v Německu místo, úřady mu však zamítly žádost o vízum. „Západní státy nás nepovažují za prioritu pro získání statusu uprchlíka. Kam máme jít?“ ptá se.

Na rozdíl od Samiho měl Khaled, jehož jméno je také nepravé, velké štěstí. Před pěti lety našel v Libanonu sponzora a od té doby pracuje v jeho restauraci. „Nejprve jsem Asada podporoval, pak ale začali zatýkat kohokoliv z území pod kontrolou rebelů,“ říká Syřan, který stejně jako Sami pochází z Aleppa.

„Bojoval bych za Sýrii, nebudu ale bojovat za Asada. Režim zabil tolik lidí,“ vysvětluje Khaled a dodává, že důvěru v režim ztratil po sérii bombardování, během kterých umírali i jeho přátelé. Nechtěl se účastnit krveprolití a ze Sýrie proto v 19 letech utekl. Domů už se ani vracet nechce. „Nic už tam pro mě není. Už to není moje Sýrie. V Libanonu se právě začínám cítit jako doma,“ říká pro Deutsche Welle s úsměvem.

Ze Sýrie utekl i Basam, který od té doby dva roky čeká na to, zda mu bude v Německu nebo Kanadě udělen uprchlický status. „Odjel jsem, protože jsem nechtěl umřít,“ řekl německé televizi. Zatímco jeho sestře německé úřady azyl udělily, rodiče zůstávají v Damašku. „Naše rodina je rozdělená. Možná jednoho dne půjdu do Dortmundu, abych se setkal se sestrou,“ doufá Basam.

V zahraničí může žít jen čtyři roky, pak se musí do Sýrie vrátit a nastoupit do armády. Vykoupit se může jen zaplacením neuvěřitelných 8000 dolarů, tedy asi 170 tisíc korun. Je proto odhodlaný tvrdě dřít, aby hotovost ušetřil. V září zde nastoupil na univerzitu a po večer vede soukromé hodiny arabštiny pro cizince. Za hodinu dostává 10 až 15 dolarů, které mu sotva pokryjí náklady na živobytí. „Je to velká suma, ale musím to zvládnout,“ věří Basam.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1