Odškodnění za otroctví? Američané to zvažují | info.cz

Články odjinud

Odškodnění za otroctví? Američané to zvažují

Zatímco průměrná černošská rodina v USA vlastní majetek v hodnotě 17 000 dolarů, u bělošských rodin je hodnota majetku desetkrát vyšší. Jak to změnit? Podle některých kandidátů na amerického prezidenta prostě tím, že by příslušníci černošské menšiny dostali konečně kompenzaci za dobu, ve které jejich předci museli pracovat jako otroci.

Téma odškodnění za otroctví, které se na americké politické scéně střídavě vynořuje, aby opět upadlo v zapomnění, dostalo před příštími volbami amerického prezidenta v roce 2020 najednou nečekaně silný impuls. Jak upozorňují některá americká i evropská média, je to zřejmě poprvé v historii, co se pro kompenzaci nebo alespoň diskusi o ní vyslovuje najednou tolik významných politiků.

K zahájení diskuse o odškodnění potomků  amerických otroků se vyslovily dvě vážné uchazečky o kandidaturu do prezidentských voleb za Demokratickou stranu, tedy senátorky Elizabeth Warrenová a Kamala Harrisová. A podobně „zvedají prapor“ zastánců kompenzací i někteří další uchazeči o nominaci demokratů do boje o úřad amerického prezidenta, jakými jsou třeba někdejší ministr bytové výstavby ve vládě Baracka Obamy Julian Castro. „Už dlouho si myslím,  že by se tato země měla přihlásit k odpovědnosti za hřích otroctví,“ uvedl Castro, který je hispánského původu.

Tak silná snaha demokratů diskutovat o kompenzacích za otrockou práci je podle některých komentátorů v mnoha ohledech revoluční. Demokraté totiž dosud razili spíše myšlenku vyrovnání se s minulostí třeba formou pozitivní diskriminace Afroameričanů, nikoliv tím, že by měli dostat peníze za to, jak se bělošští otrokáři chovali k jejich předkům.

„Demokratičtí kandidáti většinou říkali: musíme zlepšit možnosti jejich přístupu ke vzdělání a životním šancím. To by se ale nyní mohlo změnit, protože afroameričtí voliči před volbami nabývají na důležitosti,“ uvedl pro německý list Süddeutsche Zeitung profesor práva a černošský aktivista Carlton Waterhouse, který se tématem odškodnění dlouhodobě zabývá.

Otázkou ale zůstává, jakým způsobem a v jaké výši by se měli potomci otroků odškodňovat. Mělo by se odškodnění vztahovat pouze na ty Afroameričany, jejichž předci prokazatelně „otročili“ nebo na celou černošskou menšinu? A kdo by měl platit? Všichni, jenom běloši nebo jen ti bílí, jejichž rodiny žily v Americe před rokem 1865, kdy bylo otroctví zrušeno? A jak by se ke kompenzacím postavili Američané hispánského nebo asijského původu?

Složitost odpovědí na tyto otázky vedla k tomu, že se dosud žádná americká administrativa, včetně administrativy bývalého černošského prezidenta Baracka Obamy, neodvážila ve věci možného odškodnění přijmout nějaké zásadní rozhodnutí. A to i přesto, že se jinak v USA i západní Evropě  v posledních letech „odškodňuje“ za mnohem menší prohřešky než za staletí trvající zneužívání lidí k otrocké práci.

Ani slavný esej amerického černošského intelektuála a spisovatele Ta-Nehisi Coatese z roku 2014 nepřiměl politiky k nějaké zásadní akci. Coates napadl bělošské předsudky o zaostalosti Afroameričanů právě poukázáním na nelichotivé dědictví otroctví. „Jestliže se tato společnost tři a půl století pokoušela udělat z některých lidí mrzáky, může být někdo překvapen tím, že po padesátileté polovičaté pomoci stále zaostávají?,“ ptal se Coates v eseji, která v USA získala velkou pozornost.

Spisovatel esej uzavřel poměrně radikálním požadavkem na kompenzační platby pro Afroameričany. Upozornil na slib amerických unionistů, kteří krátce před koncem občanské války v roce 1865 slibovali osvobozeným otrokům „40 akrů půdy a mezka“. Místo otroků ale dostali podle něj paradoxně kompenzaci pouze někteří bývalí otrokáři z Washingtonu za to, že museli propustit své otroky na svobodu.

I když ale mnozí Američané uznávají, že otroctví bylo „do nebe volající bezpráví“, jen málokdo si na rozdíl od jiných historických nespravedlností dovede představit konkrétní nápravu této křivdy. Jak napsal před časem britský deník The Economist: „Bez ohledu na morálku jsou reparace za otrockou práci politicky stejně pravděpodobné jako případná změna americké hymny na socialistickou Internacionálu.“

Jenže časy se pomalu mění. K zahájení seriózní diskuse o reparacích za otroctví volají nejen  uchazeči o nominaci na demokratického kandidáta do prezidentských voleb, ale i někteří další politici. Černošský aktivista a profesor práva Carlton Waterhouse tuto změnu „uvažování“  podle deníku SDZ sice vítá, ovšem zároveň nevěří v její brzké naplnění. „Nejsou vlastně reparace něčím, co se platí až po konci války? Pokud ano, pak musím říci, že válka ještě  neskončila. Boj o o uznání  černochů jako plnoprávných lidí ještě není zdaleka za námi,“ uvedl Waterhouse.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud