Odstup, ateisto! Proč mají Arabové takový problém s nevírou v Boha | info.cz

Články odjinud

Odstup, ateisto! Proč mají Arabové takový problém s nevírou v Boha

„Jsem ateista, nevěřím v Boha, nevěřím v Jeho existenci,“ vysvětloval klidně Mohammed Hášim v diskusním pořadu egyptské soukromé televizní stanice Al-Hadath al-jawm. „K tomu, abych měl morální hodnoty nebo byl užitečným členem společnosti, nepotřebuji náboženství,“ pokusil se vysvětlit svůj postoj k víře. Následovala tiráda moderátora Mahmúda Abd al-Halíma, jenž se mimo jiné omluvil Egyptu za to, že do pořadu přivedli tak nevhodného hosta, jenž šíří nebezpečné myšlenky mezi egyptskou mládeží. Mladému muži, jehož moderátor shledal „zmateným a nespolehlivým“, následně doporučil, aby cestou ze studia šel přímo do nemocnice a co nejrychleji vyhledal psychiatra. Stejnou radu dostal ledově klidný a vyrovnaný Mohammed i od Mahmúda Ašúra, bývalého zástupce šejcha al-Azharu, nejvýznamnější islámského učiliště, který mu vlídně promlouval do duše, jako kdyby mluvil s totálně vyšinutým jedincem.

Bohužel už 866

Podobně hystericky jako moderátor Mahmúd Abd al-Halím reagovala už dříve jeho kolegyně Ranja Mahmúd Jásín z televizní stanice al-Ásima, která uvedla debatu o ateismu slovy, že „jich [myšleno ateistů] je v Egyptě bohužel už 866“. To se nelíbilo jejímu hostu, Ahmedu Harqánovi, aktivistovi za lidská práva a obhájci práva na nevyznávání žádné konkrétní víry. Ranja Ahmeda nakonec vyhodila se studia s tím, „že tu žádné bezvěrce nechceme!“.

Rouhání je v Egyptě od roku 1982 klasifikováno jako trestný čin a osoba, kterou z něj usvědčí, může jít až na pět let za mříže, jako se to stalo v roce 2013 spisovateli Karamu Sabrovi za povídkovou sbírku „Kde je Bůh?“. Tamní zákonodárci teď navíc vážně zvažují, že mimo zákon postaví také ateismus. „Fenomén [ateismu] je ve společnosti propagován jako svoboda slova, přestože je to naprosto špatně,“ konstatoval Amr Hamrúš, šéf parlamentní komise pro náboženství na konci loňského roku, kdy o návrhu zákona promluvil poprvé. Podle egyptského deníku aš-Šurúq, se Hamrúš nechal slyšet, že je nutné ateismus kriminalizovat a začlenit pod paragraf o pohrdání náboženstvím. „Ateismus není vyznání, jen uráží náboženství a neuznává je.“

Egypt se pustil do boje s ateisty záhy po inaugurace prezidenta Abdalfattáha as-Sísího v roce 2014. Jeho tehdejší vláda oznámila, že má v plánu „postavit se ateismu a vymýtit jej“, píše Cristina Maza z Newsweeku. Pro část tamních politiků představuje ateismus největší hrozbu, jíž musí současný Egypt čelit. Že by poučení z Tahríru? Koneckonců pro diktaturu není nic horšího, než když lidé začnou myslet sami za sebe.

Arabské jaro selhalo, říká egyptský bohemista autor: INFO.cz

Ateista = terorista

Ateismus nepředstavuje problém jen pro Egypt. V Saúdské Arábii je „propagace ateistických myšlenek“ považována dokonce za teroristický čin. Ateisté jsou vnímaní jako protipól džihádistů, jako stejně nebezpeční, potenciální rozvratitelé pořádku, nositelé chaosu a nemorálnosti. V Kuvajtu, Kataru, Saúdské Arábii, Súdánu a Spojených arabských emirátech je za odpadlictví od víry neboli riddu možno uložit dokonce trest smrti. V posledních letech k žádné popravě za podobný skutek nedošlo, nicméně za „urážky“ náboženství, byť sebetriviálnější, si skutečně můžete vykoledovat dlouhé roky za mřížemi. Své o tom ví blogger Rá’if Badawí, zakladatel webové stránky „Free Saudi Liberals“ volající po svobodě slova. Diskuse o politice a náboženství, které na ní probíhaly, mu vysloužily desetiletý trest odnětí svobody a tisíc ran bičem navrch.

Podle britského novináře Briana Whitekera, autora knihy Arabs Without God, není ateismus na Blízkém východě žádnou módní vlnou. Z rozhovorů, jež vedl s Araby, kteří přestali věřit v Boha, vyplývá, že ke svým názorům dospěli postupně, kladli si otázky, na něž jim nikdo nedokázal odpovědět. Zásadní roli ovšem podle Whitekera, na rozdíl od ateistů na Západě, nesehrává otázka evoluce nebo vůbec možnosti boží existence – alespoň ne zpočátku –, ale spíše to, zda může Bůh existovat v takové podobě, v jaké jej popisují organizované náboženské systémy.

Mapa ateismuMapa ateismuautor: Archív

 V ještě složitějším postavení než muži-ateisté, se nacházejí arabské ženy. Ty, které trápí náboženské pochybnosti, od ateismu odrazuje především fakt, že bývá obvykle spojován s nemorálností. A vysoká morálka je pro ženu v muslimském prostředí jednou z nejváženějších předností a kvalit. „Je těžké hovořit o sobě jako o ateistovi, protože vás společnost bude okamžitě považovat za osobu bez morálních a etických hodnot. Něco takového nejsilněji pociťují dívky,“ napsal na facebooku správce stránky nazvané „Arab Atheists“. „Museli jsme odstranit jména členek skupiny, abychom je ochránili před jejich rodinami a společností.“

Není co řešit

Jaký problém mají s ateismem i poměrně liberálně arabské země, dobře ilustruje poměrně nedávná historka z Jordánska. „A co si myslíte o dívkách a ženách, které konvertují k islámu, jen proto, aby se mohly provdat za muslima? Když byly předtím ateistky?“ zeptala se Češka před lety během kurzu arabštiny na jedné jordánské univerzitě. Učitel na ni nechápavě zíral. Zíraly i spolužačky z muslimských zemí. „Co by na tom mělo být, byly křesťanky a teď jsou muslimky!“ opáčil kantor. „Ne, ne, já nemyslím, že byly masíhíját – křesťanky, ale že byly zindíqát, mulhidát – ateistky,“ trvala na svém Češka. „Pořád věřily v Boha, není co řešit!“ ukončil debatu učitel. Ne proto, že by se o tématu ateismu, ateistů a jejich konverzí k víře nechtěl bavit. Jednoduše koncept ateismu vůbec nechápal. Arabština nezná výraz, který by popisoval výhradně ateistu – termín zindíq totiž znamená také volnomyšlenkáře, ale i vyznavače ohně, slovníkové synonymum mulhid pak také odpadlíka (od víry, ne vlasáče z populárního televizního seriálu z 90. let) nebo nevěřícího, ještě negativnější konotace má třetí, běžný výraz – káfir, bezvěrec, nevěřící, ateista.

Na Blízkém východě je otázka existence Boha mnohem závažnějším tématem, než jak ji – v rovině spíše intelektuální debaty – vnímáme my. Politika a náboženství jsou v této oblasti tak úzce provázány, že v okamžiku, kdy zpochybníte víru, zpochybníte také režim. A většina arabských režimů se ohání právě náboženskými oprávněními a pověřeními, která mají kompenzovat nedostatek volební legitimity, a cynicky by se dalo poznamenat, že berou za svou jakoukoliv verzi islámu, která jim umožní zůstat u moci.

Arabů, kteří odmítají jakoukoliv formu náboženství, je stále ještě příliš málo, než aby mohli představovat skutečnou hrozbu vládnoucím režimům. A ty se budou snažit, aby to tak zůstalo. Protože jejich obavy, ať už znějí v tuto chvíli absurdně, nejsou úplně neopodstatněné.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud