Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odstup, ateisto! Proč mají Arabové takový problém s nevírou v Boha

Odstup, ateisto! Proč mají Arabové takový problém s nevírou v Boha

„Jsem ateista, nevěřím v Boha, nevěřím v Jeho existenci,“ vysvětloval klidně Mohammed Hášim v diskusním pořadu egyptské soukromé televizní stanice Al-Hadath al-jawm. „K tomu, abych měl morální hodnoty nebo byl užitečným členem společnosti, nepotřebuji náboženství,“ pokusil se vysvětlit svůj postoj k víře. Následovala tiráda moderátora Mahmúda Abd al-Halíma, jenž se mimo jiné omluvil Egyptu za to, že do pořadu přivedli tak nevhodného hosta, jenž šíří nebezpečné myšlenky mezi egyptskou mládeží. Mladému muži, jehož moderátor shledal „zmateným a nespolehlivým“, následně doporučil, aby cestou ze studia šel přímo do nemocnice a co nejrychleji vyhledal psychiatra. Stejnou radu dostal ledově klidný a vyrovnaný Mohammed i od Mahmúda Ašúra, bývalého zástupce šejcha al-Azharu, nejvýznamnější islámského učiliště, který mu vlídně promlouval do duše, jako kdyby mluvil s totálně vyšinutým jedincem.

Bohužel už 866

Podobně hystericky jako moderátor Mahmúd Abd al-Halím reagovala už dříve jeho kolegyně Ranja Mahmúd Jásín z televizní stanice al-Ásima, která uvedla debatu o ateismu slovy, že „jich [myšleno ateistů] je v Egyptě bohužel už 866“. To se nelíbilo jejímu hostu, Ahmedu Harqánovi, aktivistovi za lidská práva a obhájci práva na nevyznávání žádné konkrétní víry. Ranja Ahmeda nakonec vyhodila se studia s tím, „že tu žádné bezvěrce nechceme!“.

Rouhání je v Egyptě od roku 1982 klasifikováno jako trestný čin a osoba, kterou z něj usvědčí, může jít až na pět let za mříže, jako se to stalo v roce 2013 spisovateli Karamu Sabrovi za povídkovou sbírku „Kde je Bůh?“. Tamní zákonodárci teď navíc vážně zvažují, že mimo zákon postaví také ateismus. „Fenomén [ateismu] je ve společnosti propagován jako svoboda slova, přestože je to naprosto špatně,“ konstatoval Amr Hamrúš, šéf parlamentní komise pro náboženství na konci loňského roku, kdy o návrhu zákona promluvil poprvé. Podle egyptského deníku aš-Šurúq, se Hamrúš nechal slyšet, že je nutné ateismus kriminalizovat a začlenit pod paragraf o pohrdání náboženstvím. „Ateismus není vyznání, jen uráží náboženství a neuznává je.“

Egypt se pustil do boje s ateisty záhy po inaugurace prezidenta Abdalfattáha as-Sísího v roce 2014. Jeho tehdejší vláda oznámila, že má v plánu „postavit se ateismu a vymýtit jej“, píše Cristina Maza z Newsweeku. Pro část tamních politiků představuje ateismus největší hrozbu, jíž musí současný Egypt čelit. Že by poučení z Tahríru? Koneckonců pro diktaturu není nic horšího, než když lidé začnou myslet sami za sebe.

1080p 720p 360p
Arabské jaro selhalo, říká egyptský bohemista

Ateista = terorista

Ateismus nepředstavuje problém jen pro Egypt. V Saúdské Arábii je „propagace ateistických myšlenek“ považována dokonce za teroristický čin. Ateisté jsou vnímaní jako protipól džihádistů, jako stejně nebezpeční, potenciální rozvratitelé pořádku, nositelé chaosu a nemorálnosti. V Kuvajtu, Kataru, Saúdské Arábii, Súdánu a Spojených arabských emirátech je za odpadlictví od víry neboli riddu možno uložit dokonce trest smrti. V posledních letech k žádné popravě za podobný skutek nedošlo, nicméně za „urážky“ náboženství, byť sebetriviálnější, si skutečně můžete vykoledovat dlouhé roky za mřížemi. Své o tom ví blogger Rá’if Badawí, zakladatel webové stránky „Free Saudi Liberals“ volající po svobodě slova. Diskuse o politice a náboženství, které na ní probíhaly, mu vysloužily desetiletý trest odnětí svobody a tisíc ran bičem navrch.

Podle britského novináře Briana Whitekera, autora knihy Arabs Without God, není ateismus na Blízkém východě žádnou módní vlnou. Z rozhovorů, jež vedl s Araby, kteří přestali věřit v Boha, vyplývá, že ke svým názorům dospěli postupně, kladli si otázky, na něž jim nikdo nedokázal odpovědět. Zásadní roli ovšem podle Whitekera, na rozdíl od ateistů na Západě, nesehrává otázka evoluce nebo vůbec možnosti boží existence – alespoň ne zpočátku –, ale spíše to, zda může Bůh existovat v takové podobě, v jaké jej popisují organizované náboženské systémy.

Mapa ateismuMapa ateismuautor: Archív

 V ještě složitějším postavení než muži-ateisté, se nacházejí arabské ženy. Ty, které trápí náboženské pochybnosti, od ateismu odrazuje především fakt, že bývá obvykle spojován s nemorálností. A vysoká morálka je pro ženu v muslimském prostředí jednou z nejváženějších předností a kvalit. „Je těžké hovořit o sobě jako o ateistovi, protože vás společnost bude okamžitě považovat za osobu bez morálních a etických hodnot. Něco takového nejsilněji pociťují dívky,“ napsal na facebooku správce stránky nazvané „Arab Atheists“. „Museli jsme odstranit jména členek skupiny, abychom je ochránili před jejich rodinami a společností.“

Není co řešit

Jaký problém mají s ateismem i poměrně liberálně arabské země, dobře ilustruje poměrně nedávná historka z Jordánska. „A co si myslíte o dívkách a ženách, které konvertují k islámu, jen proto, aby se mohly provdat za muslima? Když byly předtím ateistky?“ zeptala se Češka před lety během kurzu arabštiny na jedné jordánské univerzitě. Učitel na ni nechápavě zíral. Zíraly i spolužačky z muslimských zemí. „Co by na tom mělo být, byly křesťanky a teď jsou muslimky!“ opáčil kantor. „Ne, ne, já nemyslím, že byly masíhíját – křesťanky, ale že byly zindíqát, mulhidát – ateistky,“ trvala na svém Češka. „Pořád věřily v Boha, není co řešit!“ ukončil debatu učitel. Ne proto, že by se o tématu ateismu, ateistů a jejich konverzí k víře nechtěl bavit. Jednoduše koncept ateismu vůbec nechápal. Arabština nezná výraz, který by popisoval výhradně ateistu – termín zindíq totiž znamená také volnomyšlenkáře, ale i vyznavače ohně, slovníkové synonymum mulhid pak také odpadlíka (od víry, ne vlasáče z populárního televizního seriálu z 90. let) nebo nevěřícího, ještě negativnější konotace má třetí, běžný výraz – káfir, bezvěrec, nevěřící, ateista.

Na Blízkém východě je otázka existence Boha mnohem závažnějším tématem, než jak ji – v rovině spíše intelektuální debaty – vnímáme my. Politika a náboženství jsou v této oblasti tak úzce provázány, že v okamžiku, kdy zpochybníte víru, zpochybníte také režim. A většina arabských režimů se ohání právě náboženskými oprávněními a pověřeními, která mají kompenzovat nedostatek volební legitimity, a cynicky by se dalo poznamenat, že berou za svou jakoukoliv verzi islámu, která jim umožní zůstat u moci.

Arabů, kteří odmítají jakoukoliv formu náboženství, je stále ještě příliš málo, než aby mohli představovat skutečnou hrozbu vládnoucím režimům. A ty se budou snažit, aby to tak zůstalo. Protože jejich obavy, ať už znějí v tuto chvíli absurdně, nejsou úplně neopodstatněné.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4974, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4397, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);