Odvážný reformátor, nebo monarcha vládnoucí tvrdou rukou? Marocký král slaví 20 let na trůnu | info.cz

Články odjinud

Odvážný reformátor, nebo monarcha vládnoucí tvrdou rukou? Marocký král slaví 20 let na trůnu

Marocký král Muhammad VI. brzy oslaví dvacetileté výročí nástupu do čela země. Království na severozápadě Afriky sice bohatne, zároveň v něm ale bobtná nespokojenost zejména mladých lidí. Varovné výsledky průzkumu The Arab Barometer naznačují, že vlna revolucí, která v posledních měsících zachvátila Alžírsko a Súdán, by se mohla přelít i do Maroka.

Téměř polovina mladých Maročanů plánuje emigraci a polovina lidí požaduje okamžité politické změny. Takové výsledky přinesl reprezentativní průzkum The Arab Barometer, jehož výsledky zachytilo minulý týden i INFO.CZ.

Zvlášť alarmující situace je u mladých lidí mezi 18 až 29 lety. Z nich sní o emigraci celých 70 procent dotázaných, 49 procent pak ve věku od 30 do 39 let. „Mezi mladými panuje skutečný pocit frustrace a beznaděje,“ citoval server Maghreb Online novináře Abdul Latifa Faduáše.

Lidé mladší 24 let tvoří 45 procent marocké populace. Jejich názory přitom ukazují na zásadní generační střet v zemi. Zatímco starší a méně vzdělaní lidé jsou k vládě smířlivější a polovina lidí starších 60 let na ni pohlíží kladně, mezi mladými je s vládou spokojeno pouze 18 procent respondentů.

Jak uvádí Michael Robbins, jeden z autorů výše zmíněného průzkumu, vláda by se opravdu měla zamyslet. „Marocké obyvatelstvo, zejména mladší generace, bude pravděpodobně chtít rychlé reformy více než občané jiných zemí. Zdá se, že se blíží jiskra, která roznítí požár,“ myslí si.

Arabské jaro přineslo novou ústavu a dělení moci

V této náladě se království chystá oslavit dvacetileté výročí od nástupu panovníka Muhammada VI. Když se 23. července 1999 ujal trůnu, vzhlíželi k němu mnozí Maročané s nadějí – mladý, v cizině vystudovaný král měl pověst reformátora, který posune tuhý režim svého otce blíže k demokracii.

Když pak v Maroku propuklo v roce 2011 arabské jaro, král oznámil řadu reforem včetně nové ústavy, jež dala větší roli parlamentu na úkor dvora. „Do čela revolucionářů se tehdy postavil sám král, který řekl, že jejich požadavky jsou oprávněné a že je třeba přepsat ústavu,“ upozorňuje sociolog a znalec Maghrebu Karel Černý. Část reforem ale zůstala jen na papíře.

Králi zůstala hlavní role v diplomacii, obraně, spravedlnosti, vnitru a otázkách víry, vláda pak řídí ekonomiku a sociální věci. Právě ekonomika je další z oblastí, kde se názory Maročanů štěpí podle věku – mladí lidé jsou mnohem nespokojenější než starší generace, k čemuž bezpochyby přispívá i jejich vysoká 25procentní nezaměstnanost. Poměrně prudký pokles důvěry v ekonomiku zřejmě souvisí s poklesem ceny fosfátů v letech 2016 až 2017.

Maroko nicméně v posledních letech zaznamenalo i značné ekonomické úspěchy: království se stalo druhým největším investorem na černém kontinentu (po Jihoafrické republice), rychlovlaky TGV z Tangeru do Kénitry už jel více než milion cestujících a v zemi stabilně posiluje střední třída. Maroko se také pyšní největší solární elektrárnou na světě. U části populace nicméně stále přetrvává extrémní chudoba.

Svůj „hirak" zažilo před třemi lety i Maroko

Muhammad VI. si po nástupu na trůn vytyčil jako jednu z hlavních priorit zlepšení postavení žen, což se díky povinné školní docházce a přijetí zákona o rodině v roce 2007 pomalu daří. K plusům královy bilance určitě lze zařadit i zrovnoprávnění berberského jazyka. Stejně jako založení Královského institutu berberské kultury v roce 2001. Jen pro srovnání – vůdce alžírské armády Ahmad Káis Salah nedávno zakázal demonstrantům v ulicích, aby vycházeli s berberskými vlajkami. Místo toho, aby je rozdělil podle etnik, dokázal pravý opak – protestující Alžířané jsou ještě jednotnější než kdy dříve.

Alžírské revoluční hnutí známé pod názvem „hirak“ mělo ostatně svou předehru i v sousedním Maroku. Tam propukly demonstrace v roce 2016 po smrti prodavače ryb na severu země. Protesty, o nichž média referovala jako o „sociálním zemětřesení“, skončily tvrdými tresty pro jejich organizátory. Čtyři z nich odešli od soudu s dvacetiletými tresty vězení – navzdory poklidné povaze protestů je soud shledal vinnými z „pokusu o ohrožení bezpečnosti státu“. Král Muhammad VI. sice o tři měsíce později dal celkem 188 odsouzeným účastníkům protestů milost, čtyři organizátoři včetně hlavního řečníka Násira Zifzafího ale zůstali za mřížemi.

Zda ale nespokojenost veřejnosti vyústí v podobnou revoluci, jaká probíhá v sousedním Alžírsku či Súdánu, není vůbec jisté. Maroko je na rozdíl od výše jmenovaných zemí monarchií a král je nejen vůdcem státu, ale i věřících. Kritiku vlády proto nelze vztahovat na osobu Muhammada VI., který se těší nesrovnatelně vyšší podpoře než svržení prezidenti Alžírska nebo Súdánu.

Sociolog Černý navíc upozorňuje na starší průzkumy, které byly v Maroku charakterizovány jistou opatrností populace vzhledem k politickým změnám. „Pro Maročany bylo už před arabským jarem negativním příkladem to, co se stalo v 90. letech v Alžírsku (občanská válka, pozn. red.). Garantem změn by pro ně proto měl být král. Lidé sice změny požadují, spíše ale ty postupné než revoluční.“  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud