Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Oficiálně tady nejsme." Po boku ukrajinské armády bojuje krajní pravice

„Oficiálně tady nejsme." Po boku ukrajinské armády bojuje krajní pravice

Podle oficiálních prohlášení politiků je na ukrajinské bojové linii nenajdete, praxe je ale jiná. Řeč je o bojovnících krajně pravicového Pravého sektoru, kteří se střetávají po boku ukrajinské armády s proruskými separatisty. Jejich zapojení do konfliktu přitom ve výsledku nahrává Moskvě. Jejich význam nadhodnocuje a vytahuje problematickou historii některých Ukrajinců za druhé světové války.

Džíp se pomalu blíží k bojové linii. Uvnitř sedí se zbraní v ruce Miša, Monarcha a Dinamo. Dojedou až k checkpointu ukrajinské armády. Správně by se dál dostat neměli. Vojáci na ně ale jen mávnou a nechají je projet. A to i přesto, že černo-červená vlajka, která vlaje za jejich SUV, ukazuje, že patří k Pravému sektoru, ultranacionalistické skupině, která má na frontu vstup zakázán. V praxi ale pomáhá držet linii na východní hranice země, popisuje reportáž Washington Post.

„Oficiálně tady nejsme,“ popisuje třicátník s bojovým jménem Monarcha. Jiné prozradit nechce. „Politici říkají, že jsme byli stažení. Ale na východě věci fungují jinak. S vojáky máme dobrý vztah. Máme stejného nepřítele,“ míní.

„Jsme ukrajinští partyzáni,“ doplňuje ho Miša. „Politici se bojí, že ve chvíli, kdy skončí válka, se vrátíme do Kyjeva a zbraně namíříme proti nim. A to bychom měli,“ říká.

Navzdory oficiálním projevům ukrajinských politiků bojují ultrapravicové milice proti separatistům podporovaným Moskvou. Může za to i špatný stav ukrajinské armády. Když válka v roce 2014 vypukla, oficiální armáda byla zdecimovaná desítkami let korupce. Pomoc „dobrovolníků“ tak využila. Brzy ale zjistila, že neformální jednotky nejde příliš kontrolovat. Téměř všechny tak časem začlenila do ukrajinských státních sil. Pravý sektor, který se v době ukrajinské revoluce zformoval z nejtvrdšího jádra protestujících a krajně pravicových stran, se ale podrobit odmítl. Podle odborníků má dnes organizace tisíce členů, stovky z nich jsou zapojení do bojů.

„Obecně se ví, že armáda kontroluje bojovníky Pravého sektoru. Každý jejich krok je koordinován s ukrajinskými veliteli."
Vjačeslav Lichačev, odborník na pravicový extremismus

A na východní hranici míří noví rekruti. „Obecně se ví, že armáda kontroluje bojovníky Pravého sektoru,“ vysvětluje odborník na pravicový radikalismus Vjačeslav Lichačev. „Každý jejich krok je koordinován s ukrajinskými veliteli,“ říká.

V dlouhodobém výhledu se může Kyjevu spolupráce s Pravým sektorem velmi nevyplatit. Samotná existence organizace podrývá ukrajinskou pozici v Evropské unii. A pokud by někdy došlo na mírové rozhovory, odmítla by skupina zřejmě jakýkoliv kompromis a hnala by region spíše do dalšího konfliktu. S tím, jak nyní ožívají boje na hranici se separatistickými územími a sílí obavy, jaké vztahy naváže americký prezident Donald Trump s Ruskem, to nevypadá, že by Kyjev proti bojovníkům Pravého sektoru výrazně zakročil.

Neoficiální partnerství ale náhravá i Rusku, jehož státní média organizaci démonizují a přehánějí její důležitost. Vykreslují ji jako vojenské křídlo (fiktivní) fašistické junty. Moskva pak jednoduše odkazuje na problematickou historii extrémní pravice na Ukrajině. Během druhé světové války někteří ukrajinští nacionalisté bojovali proti nacistům, jiní ale po boku Němců páchali zvěrstva.

Mezi bojovníky poblíž městečka Marjinka, na dohled od separatisty drženého Donětsku, najdete i cizince. Třeba italského neonacistu nebo mladého Nizozemce. Přivedla je sem touha po dobrodružství. „Tohle je Evropa, můj domov. Ale vlády nás nenechávají bojovat,“ říká Giuseppe Donene. Evropa podle něj ztrácí svou identitu: kvůli muslimským a africkým migrantům. A právě na Ukrajině prý může vyjádřit svůj postoj. „Děje se tady něco velkého. Za to stojí bojovat,“ popisuje novinářům. Čtyřicátník má zkušenosti, v oblasti soukromé bezpečnosti pracoval v Iráku, Súdánu nebo Sýrii. Teď si bere každých pár měsíců volno, aby se mohl vydat na Ukrajinu.

To dvaadvacetiletého Nizozemce si dobírají jako klasického válečného turistu. „Moje máma neví, že tu jsem. Možná jí pošlu fotku granátu. Už je zvyklá na to, že občas zmizím,“ popisuje. Na rozdíl od italského spolubojovníka nemá zkušenosti prakticky žádné. Velitel jednotky Ivan Borisenko ale vítá i jeho. „Jasně, nizozemský kluk neví jak používat zbraň. Ale to se brzy naučí,“ míní.

Opozice Pravého sektoru vůči ukrajinským vládnoucím elitám je pro Kremlin velkou výhrou. Bojovníci můžou být zneužívání přímo nepřítelem, proti kterému bojují. „Krajně pravicoví radikálové jsou plodnou půdou pro ruskou kampaň na destabilizaci Ukrajiny,“ říká Lichačev. „Jejich ideologie je jasně antiruská, ale sdílí s Moskvou stejné cíle,“ připomíná.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744