Oko za oko za oko aneb Jak se Írán snaží zatáhnout Izrael do syrské války | info.cz

Články odjinud

Oko za oko za oko aneb Jak se Írán snaží zatáhnout Izrael do syrské války

„Lze očekávat, že Izrael tyto změny – rozmístění mezinárodních vojsk pod íránským velením na syrském území a hromadění desítek tisíc raket schopných zaútočit na izraelské letecké základny a vojenská zařízení – nepřejde bez povšimnutí. Na podobné výkyvy ve strategické rovnováze v regionu nevyhnutelně zareaguje. V nadcházejícím roce se tak výrazně zvýší riziko preventivního útoku Izraele na íránské milice a jejich rakety jak v Sýrii, tak v Libanonu,“ stálo v textu vydaném na INFO.CZ na konci loňského roku, jenž přinášel výhled do toho nadcházejícího. Sobotní události na hranicích Sýrie a Izraele mohly vyloženě překvapit jen toho, kdo blízkovýchodní události nesleduje ani jedním okem.

Stručně připomeňme, co se vlastně stalo: 10. února se nad izraelským územím údajně objevil íránský dron. Izraelci jej sestřelili a Syřané v reakci na tuto akci poslali k zemi izraelskou stíhačku F-16. Izraelci opětovali palbu a zasáhli hned dvanáct vojenských stanovišť na syrském území. Bilance: šest mrtvých na syrské straně. „Jsem moc šťastný,“ nechal se pro The Times slyšet třicetiletý Hajdar, stoupenec syrské vlády, který rozdával v centru Damašku sladkosti a slavil s ostatními Asadovými příznivci. „Jsem pyšný na syrskou reakci, na to, že jsme sestřelili izraelskou F-16. Celé roky jsme čekali, až konečně Sýrie proti násilnostem a bombardování zakročí.“

Podle syrského režimu šlo o nevyprovokovanou agresi Izraelců, neboť vypuštěný dron se nad izraelské území vůbec nedostal. „Náš dron vzlétl z vojenského letiště T-4 a chystal se na běžnou misi v oblasti Bádija na syrském území, jež byla mířena proti stoupencům ISIL (Islámského státu – pozn. redakce),“ stojí ve stanovisku armádního velení, které cituje libanonský zpravodajský server al-Manár. Vyjádření obsahovalo také jasný vzkaz Izraeli nebo-li „sionistické entitě“: „Doba, kdy jste mohli beztrestně útočit na Sýrii, skončila!“

Zní to, jako kdyby se na písku rvaly děti o kyblíček, ačkoliv při téhle šarvátce přišlo několik lidí o život. Navíc tak, jak už je na Blízkém východě zvykem, ani v tomto případě nepůjde pouze o konflikt dvou sousedních zemí. Za (po zuby ozbrojené) „děti“, které si nabančily kyblíky, se totiž okamžitě postavili jejich silnější ochránci. Ruské ministerstvo zahraničí vyzvalo „všechny zúčastněné strany ke zdrženlivosti a vyvarování se jednání, jež by mohlo situaci ještě více zkomplikovat“. A aby snad nebyla mýlka, kdo že má být zdrženlivý a koho že Rusové varují, ministr zahraničí Sergej Lavrov dodal: „Je naprosto nepřijatelné, aby někdo ohrožoval životy a bezpečí ruských vojáků, kteří jsou v Syrské arabské republice na pozvání legitimní vlády, jíž pomáhají v boji proti terorismu.“

Jeruzalém: Proč Svaté město už tisíce let krvácí? autor: INFO.CZ

Stejně rázně dali najevo svůj postoj také Američané. Mluvčí Pentagonu major Adrian J. Rankine-Galloway prohlásil, že „jednoznačně podporujeme právo Izraele na suverenitu a sebeobranu“. Američané jsou tradičním spojencem Izraele, takže ani tady se nekonalo žádné překvapení. Už v lednu ostatně oznámil americký ministr zahraniční Rex Tillerson, že Spojené státy nedopustí, aby v oblasti vyrostl nový Islámský stát, jenž byl podle něj přímým důsledkem neuváženého stažení amerických vojsk z Iráku, ke kterému došlo za Obamovy administrativy. Americké jednotky se proto prý ze Sýrie rozhodně stahovat nebudou, naopak. V prosinci dorazilo do Sýrie na 2000 amerických vojáků a dalších zhruba 30 tisíc mají USA v plánu pomoci vycvičit v severovýchodní části země ovládané Kurdy. Tito vojáci by pak měli zamezit případnému znovusjednocení zbývajících stoupenců IS. Spojené státy navíc nebudou v žádném směru podporovat režim prezidenta Asada. „Vrah vlastních občanů nemůže nikdy vzbuzovat důvěru nezbytnou pro budování dlouhodobé stability. Stabilní, jednotná a nezávislá Sýrie nutně potřebuje post-asadovské vůdce, aby se z ní mohla stát úspěšná země,“ prohlásil Tillerson.

Fouká z východu

Přestože se syrští stoupenci Asadova režimu radují, jak za to konečně jejich vojáci vzali, svět vidí hlavního původce celé situace dál na východ. „Íránem zamýšlená eskalace hrozby,“ přednesla v prohlášení mluvčí amerického ministerstva zahraničí Heather Nauertová, „a demonstrace moci a převahy, představuje nebezpečí pro všechny obyvatele regionu – od Jemenu po Libanon.“ Mluvčí Pentagonu dodal, že Írán svou destabilizační činností ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost a Spojené státy se pokouší ve spolupráci s dalšími zeměmi nalézt způsob, jak šíření tohoto zla zabránit.

Podle zdrojů, které cituje deník al-Arab, nemají Spojené státy v současné době zájem o válečný konflikt na severní izraelské hranici, nicméně eskalaci násilí není v žádném případě možné vyloučit.

Situace jasně ukázala dvě věci: že Damašek skutečně má moderní, případně zmodernizovaný protiletadlový systém, jenž dokáže sestřelit moderní stíhací letouny, a za druhé, že se změnil postoj Ruska k Izraeli. Asad totiž musel dostat od Ruska zelenou, aby použil „jeho“ systém SA-5 Gammon k sestřelení izraelské F-16. Rusko podle všeho o vzletu dronu vědělo. Jeho jednotky totiž operují v oblasti, v níž se letiště T-4 nachází, a Rusko podle všeho odvetná opatření Izraele očekávalo. Proto také Lavrovovy obavy o bezpečí ruských vojáků.

Podle vyjádření íránského ministerstva zahraničí, jsou izraelské zprávy o sestřelení dronu nad jeho územím „k smíchu“. Nicméně ani oni nerozporovali, že byl dron skutečně jejich, případně že je ovládali jejich vojáci.

Íránské šachy

Jedna z možných teorií, co se na syrsko-izraelských hranicích skutečně stalo, hovoří o tom, že se Írán pokouší o zatažení Izraele do válečného konfliktu v Sýrii. Anebo to bylo všechno mnohem prozaičtější: Dron se prostě rozbil a nad Izrael zaletěl nechtěně. Izraelcům nezbývalo nic jiného, než na narušení vzdušného prostoru zareagovat. A celá kaskáda následků se mohla dát do pohybu.

Jisté je, že Írán si nemůže dovolit ztratit vliv v Sýrii. To by totiž v důsledku vedlo k oslabení jeho moci jak v Iráku, tak v Libanonu a sen o volné cestě ke Středozemnímu moři by se zase rozplynul.

Pro všechnu politiku a mocenské zájmy je nejspíš snadné zapomenout na lidi, kteří mezi troskami v Sýrii pořád ještě žijí. Podle statistiky nevládní organizace SOHR má sedmiletý válečný konflikt půl milionu obětí. UNHCR hovoří o 13,8 milionech Syřanů, kteří potřebují humanitární pomoc, o 4,8 milionu lidí, kteří před válkou uprchli do Turecka a 6,6 milionu, z nichž se stali uprchlíci ve vlastní zemi. A místo, aby se konflikt blížil k nějakému konci, je tu snaha dostat na šachovnici další, potenciálně silné hráče.

Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září? autor: INFO.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud