Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Orbánovo tažení proti Sorosovi: Další na ráně je univerzita, kterou Klaus nechtěl v Praze

Orbánovo tažení proti Sorosovi: Další na ráně je univerzita, kterou Klaus nechtěl v Praze

Poté, co nadace Open Society Fund (OSF) amerického finančníka maďarského původu George Sorose před několika dny ohlásila, že kvůli tlaku vlády premiéra Viktora Orbána přesouvá své sídlo z Budapešti do Berlína, je nyní v Maďarsku na pořadu dne též možné brzké stěhování Středoevropské univerzity (CEU), která původně vznikla na počátku 90. let v Praze, ale vláda Václava Klause později odmítla dále hradit nájem pražské budovy univerzity. Důvody mají nadace i vysokoškolská instituce prakticky totožné: nejistota ohledně dalšího fungování, ztráta prestiže a konkurenceschopnosti.

Podle tiskového mluvčího OSF Csaby Csontose bylo stěhování nevyhnutelné. OSF zaměstnávala celkem 170 lidí, z toho 130 Maďarů, z nichž každý dostal podle Csontose nabídku dále pokračovat v berlínské centrále. Zaměstnanci dostali čas na rozmyšlenou, a to, kolik z nich se pro tuto možnost rozhodne, dosud není známo, stejně jako to, zda se do Berlína přesune i dosavadní vedení nadace.

Nadace se rozhodla na definitivní schválení zákona Stop Soros nečekat právě proto, že co se týče případného stěhování celých rodin, zapisování dětí do zahraničních škol atd., bylo nutné jednat už nyní. V sázce byly navíc i projekty, které má OSF v sousedních zemích. Podle Csontosova tvrzení navíc zaměstnanci OSF čelili opakovaným výhrůžkám, bylo tedy třeba vzít v potaz i jejich osobní bezpečnost. Vedení ujišťuje, že finanční podpora pro OSF bude i nadále přicházet především ze zahraničích zdrojů: maďarská větev nadace ostatně tvořila i dosud pouhý zlomek veškerých aktivit nadace ve světě.

Csontos se vyjádřil i k interpretacím, podle nichž se George Soros nechal zahnat do kouta a ustoupil nepřiměřenému tlaku. „Proč by se nechával zastrašit zrovna člověk, který v 80. letech přispěl k demokratické transformaci země a podporoval také tehdejší Fidesz?“ komentoval to Csontos. „Jeho finanční podpora nadace ani její vize tímto neustanou. Nadále věříme v liberální demokracii, rovná práva, princip nediskriminace a rozmanitosti,“ uvedl mluvčí.

Tiskový mluvčí maďarského ministerstva vnitra Péter Szíjjártó je naopak přesvědčen, že pravým důvodem, proč se OSF stahuje z Maďarska, je fakt, že „něco tají“. Ve svém vyjádření pro maďarský opoziční server HVG naznačil, že nejasnosti se mají týkat zahraničního financování nadace. Podle HVG je však takové tvrzení a priori nesmyslné už jen proto, že nadace funguje dlouhodobě zcela transparentně.

Už jen měsíc a půl má nyní maďarská vláda na to, aby rozhodla o dalším setrvání Středoevropské univerzity v Budapešti. Není k tomu zapotřebí ničeho jiného, nežli podpisu, který by stvrdil dohodu mezi Maďarskem a státem New York. Podle maďarského ministerstva zahraničí je poměry na CEU zapotřebí „dále prozkoumat“, a to i přesto, že její současný status vyhovuje i loni zpřísněným zákonným podmínkám o maďarském vysokém školství. Ministerstvu zahraničí leží v žaludku údajně především fakt, že má CEU několik kurzů magisterského programu také externě, na Newyorské Bard College. Dokumenty, které v dané záležitosti CEU ministerstvu poskytla, nyní zkoumá maďarské Ministerstvo pro lidské zdroje.

Rektor CEU Michael Ignatieff uvedl pro Washington Post, že nejistá budoucnost univerzity zamezuje instituci v řádném fungování a oslabuje její konkurenceschopnost na trhu. To se projevuje především v tom, že škola nemůže najímat nové zaměstnance, protože za stávajících podmínek je jí znemožněno dlouhodobé plánování. V důsledku toho je pak škola pochopitelně méně atraktivní také pro potenciální studenty.

Pokud se strany nedohodnou, zamíří CEU do Vídně, s níž už o možnosti přesunu dříve vyjednávala, třebaže vždy zdůrazňovala, že za své mateřské město považuje jednoznačně Budapešť. Záměr setrvat v Budapešti potvrdilo vedení univerzity přímo v den, kdy padlo v důsledku maďarského vládního balíčku právních opatření s názvem „Stop Soros“ definitivní rozhodnutí o přesunu Sorosovy nadace Open Society Fund do Berlína. Antisorosovský „plán“ se v Maďarsku dotkl především činnosti neziskových organizací, na univerzitu se tudíž žádné z jeho opatření nevztahuje. Podle zástupce rektora Zsolta Enyediho má však vedení u univerzity i tak obavu, že vláda dohodu o dalším setrvání CEU v Maďarsku nepodepíše.

Maďarská vláda vyrukovala s návrhem změny zákona, který by znemožňoval další fungování CEU v Maďarsku, zcela nečekaně a bez předchozích konzultací vloni na jaře. Po vlně mezinárodního nesouhlasu časem nové zákonné podmínky zmírnila.

O změnách v maďarském zákonodárství píší ve světle posledních událostí i mnohá světová periodika. Mnoho z nich pak spekuluje podobně, jako americký The Atlantic, který ve svém článku vznáší otázku, zda na Orbánovy kroky, jež mají v konečném důsledku vést mj. k zásadnímu omezení pomoci migrantům, nějak zareaguje Evropská unie.

 

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4556, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);