Otázky kolem bouřícího se Hongkongu. Proč vyšly do ulic statisíce lidí a z čeho viní Čínu? | info.cz

Články odjinud

Otázky kolem bouřícího se Hongkongu. Proč vyšly do ulic statisíce lidí a z čeho viní Čínu?

Sporný zákon o vydávání trestně stíhaných osob do komunistické Číny podporuji i nadále a nic na tom nezmění ani milion protestujících v ulicích Hongkongu. Tak lze popsat postoj, který dnes k víkendovým protestům na poloautonomním ostrově zaujala jeho Pekingem podporovaná správkyně Carrie Lamová. Opozice se obává, že Čína zákon využije k potírání opozice a k demontáži demokratických svobod obecně.

Složité soužití relativně svobodného Hongkongu a čím dále drsnějšího rudého režimu pevninské Číny dostává další trhliny. Včera v ulicích přelidněného, přesto dosud svobodného ostrova demonstroval dle organizátorů milion lidí, byť policie podléhající pro-pekingskému vedení hovoří jen o čtvrtině. Lidé z nejrůznějších sociálních skupin společně protestovali proti dalšímu okleštění autonomie ostrova. Nabízíme odpovědi na základní otázky ohledně vývoje v této někdejší britské kolonii.

V čem zákon spočívá?

Umožnil by vydávat trestně stíhané osoby do pevninské Číny (i dalších zemí a regionů). Předkladatelé zákona tvrdí, že by hongkongská justice posuzovala každý případ separátně. Že bude Pekingu posílat jen ty, kterým hrozí nejméně sedmileté vězení. A že Hongkong bude reagovat výhradně na žádosti vyšších či nejvyšších čínských úřadů, nikoli těch lokálních. Zřejmě i pod tlakem včerejší demonstrace pak hongkongská šéfka Carrie Lamová dodala, že přibude blíže neurčená pojistka, která by vyloučila extradice porušující lidská práva obyvatel ostrova.

Proč je norma nebezpečná?

Opoziční vůdce, někdejší hongkongský zákonodárce a známý advokát Martin Lee pro list The Guardian konstatoval, že se nynější pro-pekingské vedení ostrova jednoduše snaží „potlačit vládu práva a lidská práva“. Ve svobodnějším čínském regionu totiž navíc nalezli domov i ti umělci, novináři, aktivisté a vydavatelé, kteří by na pevnině byli dávno za mřížemi. Právě o jejich osud se bojí opozice.

Kdo proti zákonu demonstruje?

Agentury si všímají, že tentokrát přišli protestovat lidé všech sociálních i věkových skupin. Víkendová demonstrace připomínala tu z roku 2003, které se zúčastnil půl milionu obyvatel Hongkongu. Tehdy – podobě jako nyní – se občané poloautonomního území vzepřeli zákonu zasahujícího do jejich suverenity. V roce 2014, kdy v Hongkongu probíhala tzv. deštníková revoluce namířená rovněž proti rostoucímu čínskému vlivu, stáli v popředí většinou mladí a studenti.

Jak na zákon a demonstrace proti němu reaguje Čína?

Zákon podporuje. Stejně jako správkyni Lamovou. Podle vládních mluvčích i režimních médií, které cituje kupříkladu agentura Reuters, jsou protestující mateni „opozicí a jejich zahraničními spojenci, kteří proti zákonu zinscenovali štvavou kampaň.“ O opozici hovoří proto, že v nynější hongkongské Legislativní radě mají většinu stoupenci Pekingu a tedy i nové normy, která díky nim může snadno projít.

Co komunisté ostrovu a Britům v roce 1997 slíbili?

Jednu zemi o dvou systémech, myšleno způsobech vlády. Velmi zjednodušeně řečeno: někdejší britská kolonie Hongkong si mohla po odchodu Britů v roce 1997 ponechat coby „zvláštní administrativní oblast“ Čínské lidové republiky vlastní politické zřízení, životní styl i hospodářský systém. A to nejpozději do roku 2047, tedy po celé půlstoletí.

Jaké má Hongkong s Čínou od té doby zkušenosti?

Komunistický Peking do dění na ostrově zasahuje, seč může. Vetoval demokratické reformy a ovlivňuje místní volby nejen politicky, ale i finančně. Žádal potlačení Deštníkové revoluce z roku 2014 a přivítal zatčení stejně jako odsouzení jejích vůdců.

V roce 2015 dokonce čínské úřady za nejasných okolností zadržely celkem pět zaměstnanců, či podílníků hongkongského nakladatelství, které se specializovalo na knihy kritické vůči komunistickým vůdcům. Některé z mužů policisté zadrželi na pevnině, další patrně v zahraničí nebo přímo v Hongkongu. Přinejmenším jednoho vězně pak komunistické instituce pod nátlakem donutily, aby se veřejně – navíc skrze média – přiznal k protistátní činnosti. Podle pozorovatelů šlo o jasnou výstrahu protirežimním publicistům.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud