Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Otevřená zpověď ruského trolla: „Měli jsme speciální oddělení pro volby v USA i krizi na Ukrajině“

Otevřená zpověď ruského trolla: „Měli jsme speciální oddělení pro volby v USA i krizi na Ukrajině“

Od ruské invaze na Ukrajinu Kreml začal ve velkém najímat takzvané trolly, jejichž jediným úkolem je vnášet do internetových debat proruské názory, a zmanipulovat tak myšlení čtenářů západních médií. Jak to v takzvaných „trollích továrnách“ funguje, už v minulosti odhalili někteří odpadlíci, kteří zde dříve působili. Svědectví dalšího včera přinesl ruský web Bumaga. Ten v rozhovoru potvrzuje, že Kreml vedl dezinformační kampaň o prezidentských volbách v USA. Práce trolla je podle něj úmorná a jediným důvodem, proč ji dělal, byly peníze.  

„V ‚továrně‘ fungovalo mnoho různých týmů, které psaly o odlišných tématech a zaměřovaly se na různé webové stránky. Jsem si jistý, že na konci roku 2016 zde byla specializovaná oddělení pro ukrajinskou krizi nebo pro volby v USA,“ řekl v rozhovoru pro server Bumaga jeden z bývalých pěšáků ruské propagandy.

Podle jeho svědectví každý troll k internetovým debatám denně napsal asi dvě stě komentářů. Kromě toho přispívali i do různých dezinformačních serverů, kam každý den napsali kolem dvaceti „zpravodajských“ příspěvků. Práce v trollí továrně podle něj nebyla nic, o co by člověk stál. Práce je náročná a troll nesmí ztrácet smysl pro kreativitu. Každý den totiž musí vymýšlet, co nového bude psát.

„Nejprve bylo těžké si zvyknout. Proč sedím v dusné kanceláři osm hodin denně děláním tohohle? Ale byla to snadná práce za dobré peníze,“ říká bývalý ruský troll s tím, že si zde člověk mohl vydělat 80 až 90 tisíc rublů (přes 40 tisíc korun). Zaměstnanci přitom ani nepocítili dopady ruské ekonomické krize. „Zůstal jsem zde opravdu jenom kvůli tomu. Během doby, kdy jsem zde pracoval, jsem si koupil Mazdu 6,“ dodává.

Styděl jsem se, ale byla to sranda

Práci trolla sice dělat nechtěl, dohnala ho k tomu ale finanční tíseň. „V roce 2014 jsem získal titul v oboru filosofie a nevěděl jsem, jakým směrem se mám dát. Měl jsem velké dluhy, které jsem musel rychle splatit. Pak jsem si přečetl článek o ‚továrně‘ a uvědomil si, že to je místo, kde bych mohl vydělat rychlé peníze,“ říká s tím, že se podobným způsobem o práci dozvěděli jeho kolegové.

„Když jsem dorazil k pohovoru, už jsem věděl, že bych psal provládní propagandu na internetu. Nebyl jsem překvapen, když mě požádali o napsání zkušebního komentáře o ‚fašistických elementech ve Spojených státech‘. Trochu jsem se styděl, ale taky to byla sranda,“ popisuje svůj přijímací pohovor na pozici ruského trolla.

Dopad práce trollů není tak velký, jak by si mnozí přáli

Na otázku, jak je podle něj tato práce užitečná pro společnost, odpovídá, že nemůže jmenovat žádné takové benefity. „Vždy jsem se styděl tam pracovat, takže jsem se snažil to nikomu neříkat. ‚Trollí továrny‘ nejsou společnosti nijak prospěšné. Zdá se, že si to každý uvědomuje, ale je to jako s bulvárními médii: každý prostě plní své vlastní rozkazy ve snaze na tom vydělat,“ tvrdí a jak dodává, ve skutečnosti práce trollů nepřináší velké škody.

„Osobně se domnívám, že naše práce nepřináší žádné výsledky a už vůbec ne ty, ve které naši podporovatelé doufají. Nikdo našim příspěvkům nevěří: my jim nevěříme a ani naši čtenáři jim nevěří. Trollové se hádají s trolly. Zdá se mi, že drtivá většina lidí těmto druhům příspěvků ani nevěnuje žádnou pozornost."

K rozhovoru se rozhodl přistoupit poté, co byl z práce propuštěn. „Lidé, kteří pracují jako trollové, svoji profesi opravdu nemají rádi. Ale dnes se situace mění. S tím, jak se trollí továrny čím dál víc objevují v médiích, se management snaží zredukovat pracovní síly. Proto jsem byl vyhozen. Dnes musíte prokázat, že jste patriot, abyste mohl psát komentáře pro peníze,“ říká v rozhovoru pro server Bumaga a dodává, že se tak vedení těchto „fabrik“ zároveň snaží minimalizovat hrozbu odpadlíků, kteří se rozhodnou promluvit na veřejnosti.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744