Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pan Amerika a madam Německo. Schůzka Trumpa a Merkelové naznačí budoucnost USA a Evropy

Napoprvé to nevyšlo. Úterní jednání německé kancléřky Angely Merkelové s americkým prezidentem Donaldem Trumpem Bílý dům odložil kvůli sněhové kalamitě, která na východ Spojených států mířila. Ta nejhorší bouře se Washingtonu nakonec vyhnula a v diplomatickém slova smyslu na ni zřejmě nedojde ani dneska. První setkání konzervativního a impulzivního prezidenta s liberální političkou, známou svou metodou vyčkávání, ale může leccos napovědět o budoucnosti vztahů Spojených států s Evropskou unií. Kromě Theresy Mayové, která plánuje každým dnem spustit brexit, je totiž Merkelová prvním zástupcem osmadvacítky, která s Trumpem pomyslně změří síly.

Jde o první setkání Trumpa se světovým lídrem, kterého dříve důrazněji kritizoval, a to hlavně během své předvolební kampaně. Americký prezident Merkelové vyčítal její migrační politiku. Otevřenost vůči uprchlíkům označil za „šílenou“ a předpovídal Německu masivní nepokoje a demonstrace.

Merkelová mu také nijak nenadbíhala. K výhře v listopadových volbách mu sice pogratulovala, ve svém vzkazu ale tehdy mluvila o nutnosti náboženské i rasové tolerance, dodržování lidských svobod. Ostře se taky postavila proti migračnímu výnosu, který zakázal obyvatelům sedmi, v pozdější verzi šesti zemí vstup na americkou půdu.

Možná i proto teď program nezahrnuje setkání na golfu, jako v případě japonského premiéra, a nepředpokládá se ani důvěrné oslovování a držení za ruce, jako při jednání s britskou ministerskou předsedkyní. Oba politici ale mají zájem na tom, aby spolu nějakým způsobem vycházeli, a to hned z několika důvodů.

Západní partnerství a postoj k EU

Americkému prezidentovi momentálně v Evropské unii chybí spolehlivý vlivný partner. S Británií na odchodu by se mu bližší spolupráce s Německem, zvlášť pokud Merkelová potvrdí v podzimních volbách roli favoritky, hodila. Zlepšil by si tak i diplomatickou pověst vzhledem k tomu, že v zahraniční politice mu zatím větší zkušenosti chybí a německá kancléřka jich má po 11 letech ve vládě víc než dost. Při summitech a vyjednávání v podstatě nemá konkurenci.

Překážkou je ale Trumpova nedůvěra v evropské společenství a jeho chuť k jednání s každou unijní zemí na bilaterální bázi. To se mu Merkelová jako obhájkyně bruselské společné politiky bude jistě snažit rozmluvit. Pokusí se ho zřejmě přesvědčit, aby přestal s útoky na Brusel a podporou populistů, jako je například krajně pravicová kandidátka na francouzskou prezidentku Marine Le Penová. Velké porozumění se ale nečeká, i když by svým způsobem možná pomohlo i Merkelové, která doma čelí stále většímu tlaku sociální demokracie, která ji s Martinem Schulzem v čele šlape na paty.

Bezpečnost a obrana především

Merkelová bude chtít ujištění co se týče amerických závazků v NATO. Trumpův viceprezident Mike Pence se už sice partnery v tomto ohledu snažil uklidnit na bezpečnostní konferenci v Mnichově, německá kancléřka to ale jistě bude chtít slyšet přímo od šéfa Bílého domu. Ona si jistě vyslechne apel na zvýšení příspěvků na společnou obranu, a to nejen od Německa ale i od ostatních evropských států.

Donald, Angela a Vladimir

Důležitá a hodně vypovádající bude jejich shoda nebo neshoda ohledně postoje k Rusku. Právě to bude podle zdrojů z Bílého domu jedno z ústředních témat schůzky, spolu s Ukrajinou a Sýrií. Merkelová byla jedním z mála evropských politiků, který se šéfovi Kremlu dokázal postavit. Podle některých zdrojů s ním mluví téměř každý týden, pro Trumpa tak představuje důležitý zdroj informací.

S Barackem Obamou si Merkelová v tomto ohledu rozuměla dobře, shodli se i třeba v otázce sankcí, ke kterým je současný šéf Bílého domu skeptický. Důležitou roli může hrát i neutichající aféra kolem lidí z Trumpova okolí, kteří různou byli (či měli být) ještě před volbami v konktatu s ruským velvyslancem v USA. V neposlední řadě může dojít na vysvětlování údajných hackerských útoků při prezidentských volbách, u kterých americké tajné služby ukázaly na Moskvu. I v Německu před podzimními volbami existují obavy ze zahraničního vlivu na hlasování, a tak bude Merkelová dost možná chtít znát podrobnosti.

Obchod a téměř mrtvý TTIP

I v ekonomice nebo spíš hlavně v ní dává Trump přednost bilaterálním partnerstvím, ostře se postavil i proti transatlantické smlouvě TTIP, o které jeho lidé v minulosti prohlásili, že je mrtvá. Šéf Bílého domu vyčítá Německu přebytky v obchodní výměně s USA, příliš slabé euro a nezamlouvá se mu ani objemný dovoz německých aut, který hrozil zatížit 35procentní daňovou sazbu. Merkelová na to tak trochu štiplavě reagovala zmínkou o velké míře "amerických" iPhonů mezi evropskými politiky, důraznila ale také vysoké německé investice v USA, které v roce 2015 předstovaly 255 miliard dolarů.

Klimatické změny

Merkelová patří mezi velké zastánce klimatické dohody z Paříže, ve které se politici zavázali k většímu omezení produkce skleníkových plynů. Trump naopak uštědřil velkou ránu americké Agentuře pro ochranu životního prostředí masivními škrty a ekologové od něj žádné zastání obecně nečekají. 

Rozbuška na konec v podobě migrace a terorismu

Právě tohle téma politiky rozděluje asi nejvíc a soustředily se na něj různě intenzivní verbální útoky z obou stran. Teď si je ale podle analytiků hlavní západní lídři vzájemně nebudou moci dovolit a budou se spíše snažit shodnout se na tom, že se neshodnou.

Trumpovi soud zmrazil druhý protiimigrační výnos a zákaz pro občany vybraných muslimských zemí, který sliboval, tak stále neplatí. Merkelová ho zase nebude moct za neotevřenou uprchlickou politiku příliš kritizovat kvůli své situaci doma, kde jí zbývá poslední půlrok na obhájení mandátu, a rozhodnout během něj může každé slovo o migraci.

Právě tady se může ukázat charakter jejich budoucího partnerství. Přátelské jako za časů Obamy s největší pravděpodobností nebude. Nakonec ale nemusí být tak pasivně agresivní, jak se mohlo zdát na začátku listopadu. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744