Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Papež František míří kvůli Rohingům do Barmy a Bangladéše. Bude hledat usmíření

Papež František míří kvůli Rohingům do Barmy a Bangladéše. Bude hledat usmíření

Papež František dnes večer odletí na týdenní návštěvu Barmy a Bangladéše. V obou zemích žije jen velmi malá katolická menšina, většina obyvatel Barmy je buddhistického vyznání, Bangladéš je převážně muslimský. Region v současné době přitahuje pozornost především kvůli uprchlické krizi, během níž od konce srpna uprchlo před násilím z barmského Arakanského státu do sousedního Bangladéše 620 000 příslušníků muslimského etnika Rohingů. Náplní papežovy cesty tak bude především hlásat usmíření.

Podle analytiků bude nadcházející papežova mise, která potrvá do 2. prosince, zatím největší prověrkou jeho oceňovaných diplomatických schopností. Bojovníci za lidská práva si přejí, aby papež jednal s barmskou vůdkyní a nositelkou Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij o tom, jak její země zachází s Rohingy.

Nejvyšší katoličtí představitelé země ale již předem vyzvali papeže, aby během svého pobytu v zemi nepoužíval výraz Rohingové, který je zapovězený buddhistickou většinou země, jež Rohingy žijící v Barmě po generace neuznává jako etnikum a považuje je za nelegální přistěhovalce z Bangladéše bez práva na barmské občanství. „Požádali jsme papeže, aby se vyhýbal užívání termínu Rohingové, protože toto slovo je nepřijatelné pro armádu, pro vládu i pro barmský lid,“ řekl barmský kardinál Charles Bo počátkem tohoto měsíce.

Papež ale již koncem srpna otevřeně vyjádřil obavy o osud Rohingů v Barmě, když hovořil o „pronásledování našich rohingských bratrů a sester“ a modlil se, aby jim „byla udělena plná práva“.

720p 360p
Rohingové

Podle místních katolických duchovních by papežovo poukazování na Rohingy mohlo vyvolat odvetu vůči křesťanské menšině ze strany barmské armády, která navzdory demokratickým reformám zahájeným v roce 2015 po půlstoletí vojenské vlády stále do značné míry drží kontrolu nad děním v zemi a která je za tažení proti Rohingům v Arakanském státě zodpovědná.

Barmská armáda uvádí, že operaci proti Rohingům zahájila po útocích rohingských povstalců na bezpečnostní stanoviště v Arakanském státě z 25. srpna a že se žádných krutostí nedopouští. Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raád Husajn ale v září zdůraznil, že vojenské operace, provázené podle svědků zabíjením, mučením a znásilňováním civilistů a vypalováním rohingských vesnic, jsou nepřiměřenou reakcí na povstalecké útoky a představují ukázkový příklad etnické čistky.

Podle expertů má papež František největší šanci přinést alespoň nějakou změnu, když bude při svých veřejných projevech i při soukromých schůzkách poukazovat na společné hodnoty křesťanů a buddhistů, jako je soucit a láska k bližním.

Podle statistik Vatikánu z roku 2015 žije v 52milionové Barmě asi 659 000 katolíků a v Bangladéši, který má zhruba 159 milionů obyvatel, jich je asi 375 000. Buddhisté tvoří přibližně 90 procent barmské populace, v Bangladéši je 90 procent populace muslimské.

Papež František by měl podle plánu do Asie odletět z Říma dnes ve 21:40 SEČ, v největším barmském městě Rangúnu bude v pondělí po poledni. Jeho oficiální program začíná v úterý 28. listopadu, kdy se v barmské metropoli Neipyijtu setká se Su Ťij, prezidentem Tchin Ťjoem a dalšími politickými představiteli Barmy. Ve středu bude papež František sloužit v Rangúnu mši pro místní katolickou komunitu a sejde se s buddhistickými vůdci.

Nově byla do papežova programu zařazena také schůzka s mocným šéfem armády generálem Min Aun Hlainem, která je plánována na 30. listopadu v Rangúnu. Týž den papež odcestuje do Bangladéše.

Po přistání v Dháce má papež 30. listopadu na programu schůzku s prezidentem Abdulem Hamidem; 1. prosince bude jednat také s premiérkou Šajch Hasínou Vadžídovou, s bangladéšskými biskupy a zúčastní se mezináboženského mírového setkání. V rámci tohoto setkání vyslechne svědectví skupiny rohingských uprchlíků. Po schůzkách s mladými Bangladéšany a s knězi se František vrátí 2. prosince zpět do Říma.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1