Peklo jménem Sýrie: Sedm let války bez světla na konci tunelu

Radka Zítková

Jsou statistiky, ze kterých mrazí. A ty, které se týkají Sýrie, k nim už sedm let patří. Od roku 2011 už během konfliktu, ve kterém se síly co chvíli přeskupují, zemřelo téměř půl milionu lidí. Mezi obětmi jsou desetitisíce dětí – některé zabily nálety, další zemřely při snaze o útěk, jako třeba kurdský chlapec Alan Kurdi, jehož tělo vyplavené na pláži u tureckého Bodrumu se stalo jedním ze symbolů uprchlické krize. Co válku spustilo? A jak rozdělení sil změnil vstup mocností? A je někdo vítěz?

Graffiti jako rozbuška

Byl začátek roku 2011 a arabské jaro bylo v plném rozpuku. Blízkým východem rezonovala slova o svobodě a revoluci, padl režim v Tunisku a Egyptě a podobné jiskry vzdoru se začínaly objevovat i v Sýrii. Bašár Asad byl tou dobou už 10 let prezidentem, ve funkci vystřídal svého otce Házifa, který stál v čele země 30 let. Miliony Syřanů neznaly jiný život než ten pod asadovským vedením, diktaturou. A chtěly změnu.

Naífovi Abazídovi bylo tehdy 14 let. O politice věděl jen to, že se o ní moc veřejně mluvit nesmí. Spolu se skupinou starších dětí ale stál u samého začátku revoluce. I když trochu omylem a trochu s nadsázkou. 16. února 2011 večer si stoupli pod okno ředitele školy v rodném městě Dará, nedaleko jordánských hranic, a na zeď napsali krátkou větu, která jasně odkazovala ke kolabujícím režimům v okolí: Teď je řada na tobě, doktore Bašáre Asade! Víc než co jiného to byla mladická nerozvážnost a provokace. „Byl jsem dítě, nevěděl jsem, co dělám,“ řekl Naíf o šest let později kanadskému novináři v centru Vídně, kde žádal o azyl. V té době už věděl, že jejich noční zábava byla jednou z rozbušek nekonečného masakru. Někteří ono grafitti dokonce přirovnávají ke kulce, která stála na počátku 1. světové války.

Povstalci vyráběli v Ghútě chemické zbraně, tvrdí syrská armáda

sinfin.digital