Peklo jménem Sýrie: Sedm let války bez světla na konci tunelu | info.cz

Články odjinud

Peklo jménem Sýrie: Sedm let války bez světla na konci tunelu

Jsou statistiky, ze kterých mrazí. A ty, které se týkají Sýrie, k nim už sedm let patří. Od roku 2011 už během konfliktu, ve kterém se síly co chvíli přeskupují, zemřelo téměř půl milionu lidí. Mezi obětmi jsou desetitisíce dětí – některé zabily nálety, další zemřely při snaze o útěk, jako třeba kurdský chlapec Alan Kurdi, jehož tělo vyplavené na pláži u tureckého Bodrumu se stalo jedním ze symbolů uprchlické krize. Co válku spustilo? A jak rozdělení sil změnil vstup mocností? A je někdo vítěz?

Graffiti jako rozbuška

Byl začátek roku 2011 a arabské jaro bylo v plném rozpuku. Blízkým východem rezonovala slova o svobodě a revoluci, padl režim v Tunisku a Egyptě a podobné jiskry vzdoru se začínaly objevovat i v Sýrii. Bašár Asad byl tou dobou už 10 let prezidentem, ve funkci vystřídal svého otce Házifa, který stál v čele země 30 let. Miliony Syřanů neznaly jiný život než ten pod asadovským vedením, diktaturou. A chtěly změnu.

Naífovi Abazídovi bylo tehdy 14 let. O politice věděl jen to, že se o ní moc veřejně mluvit nesmí. Spolu se skupinou starších dětí ale stál u samého začátku revoluce. I když trochu omylem a trochu s nadsázkou. 16. února 2011 večer si stoupli pod okno ředitele školy v rodném městě Dará, nedaleko jordánských hranic, a na zeď napsali krátkou větu, která jasně odkazovala ke kolabujícím režimům v okolí: Teď je řada na tobě, doktore Bašáre Asade! Víc než co jiného to byla mladická nerozvážnost a provokace. „Byl jsem dítě, nevěděl jsem, co dělám,“ řekl Naíf o šest let později kanadskému novináři v centru Vídně, kde žádal o azyl. V té době už věděl, že jejich noční zábava byla jednou z rozbušek nekonečného masakru. Někteří ono grafitti dokonce přirovnávají ke kulce, která stála na počátku 1. světové války.

Chlapce rychle zatkla policie, mučila je, týrala, dokud se nepřiznali. Někteří měli zlomeniny, i s nimi museli bez ošetření zůstat ve vězení. Za jeho zdmi pochodovaly davy místních a žádaly jejich propuštění. Marně, začalo rozsáhlé zatýkání demonstrantů, které řídil Asadův bratranec, jenž stál v čele místních bezpečnostních sil. Během 48 hodin vtrhly do města Dará vládní jednotky, přes náměstí u hlavní mešity začaly létat kulky, v dubnu dorazily tanky. Úřady vypnuly elektřinu, internet, kabelovou televizi. Město se rozdělilo a už nikdy se nedalo dohromady. Podobně jako celá země.

Od revoluce k válce

„Nikdy jsme si nemysleli, že se to tak zvrhne,“ vzpomínala ve své knížce The Home That Was Our Country (Domov, který byl naší zemí) Alia Maleková „Mysleli jsme si, že budeme demonstrovat, začneme s hladovkou nebo cokoliv a že vláda naše požadavky vyslechne. Přišlo ale bombardování, letadla a tanky. To náš plán nebyl.“

Protesty se začaly rozšiřovat do Dumy a Idlíbu. I tam režim použil sílu, zaměřil se na aktivisty, a tak začal vzestup umírněných rebelů i extremistů pod různými nálepkami, které se během sedmi let různě spojovaly, oddělovaly, přejmenovávaly. Chaotická občanská válka začala. Země se začínala tříštit na malé frakce. Na jedné straně je vláda, na druhé všichni ostatní, kteří ale zároveň válčili spolu navzájem. Dnes to jsou hlavně umírnění rebelové s podporou USA a Západu, syrští Kurdové, Islámský stát, džihádistický Tahrír al-Šám (dříve an-Nusrá, odnož Al-Káidy).

Provincie Dará, ve které ono graffiti vzniklo, je rozdělena napůl. Rebelové mají jih, vláda sever. Celkově mají ale Asadova vojska při pohledu na mapu převahu a vděčná mohou být Moskvě.

2018: nadvláda Asada a rozdělení východní Ghúty (červená - síly Bašára Asada, černá - tehdejší území Islámského státu, zelená - povstalecké skupiny, žlutá - Kurdové. Zobrazená data jsou orientační)2018: nadvláda Asada a rozdělení východní Ghúty (červená - síly Bašára Asada, černá - tehdejší území Islámského státu, zelená - povstalecké skupiny, žlutá - Kurdové. Zobrazená data jsou orientační)autor: Liveuamap.com

V roce 2015 to vypadalo, že je Bašár Asad v úzkých. Jeho armáda bojovala na několika frontách a ztrácela pozice, islamisté měli nakročeno k odříznutí režimu od několika klíčových dopravních tepen.

Září 2015: začátek ruské intervence (červená - síly Bašára Asada, černá - tehdejší území Islámského státu. Zobrazená data jsou orientační)Září 2015: začátek ruské intervence (červená - síly Bašára Asada, černá - tehdejší území Islámského státu. Zobrazená data jsou orientační)autor: Liveuamap.com

Pod kontrolou režimu byla zhruba jen čtvrtina země. Pak ale Írán, který stál už pevně Asadovi v zádech, viděl, že podpora proíránských milic a libanonského Hizballáhu nestačí a o pomoc požádal Rusko. Během následujících dvou let zasadily syrské a ruské akce rebelům nesčetně ran, Islámský stát je výrazně na ústupu. Řadu měst ale také tandem Asad-Putin změnil v ruiny. Cílem náletů totiž oproti původním prohlášením nebyly jen teroristické skupiny, ale často umírnění rebelové a jejich budovy. A také nemocnice nebo uprchlický tábor, i když vinu na těchto zásazích ruská i syrská armáda vytrvale odmítají.

Humanitární krize
Sýrie i nadále zůstává největší humanitární katastrofou na světě. Během sedmiletého konfliktu zemřelo víc než 400 tisíc lidí, převážná většina z nich byli civilisté, kteří nebyli na žádné válečné straně. Víc než pět milionů Syřanů uprchlo ze svých domovů zahraničí, dalších 6 milionů je mimo své domovy uvnitř Sýrie. Humanitární pomoc potřebuje přes 13 milionů lidí, zhruba polovina z toho jsou děti.

Zmar, beznaděj a Pyrrhovo vítězství

„Nic se nezměnilo,“ říká pro CNN Ahmed Masrí, který stejně jako Naíf pochází z oblasti Dará. Podobně jako chlapec, který maloval grafitti, i on utekl přes Jordánsko do zahraničí a krach svého domova pozoruje na dálku a skrze zbytky své rodiny.

„Už to nemůžou vydržet. Hlad, bombardování, IS, Írán, Rusové, lidé už nemají žádné cíle, žádné naděje,“ říká Masrí. „Říkají, že chtějí příměří, mír, cokoliv. Chcete si nechat Bašára? OK, mně je to jedno. Jen mě nezabíjejte, nevražděte mou rodinu, mé děti.“

Východní Ghúta
Jedna z nejkritičtějších situací je momentálně v oblasti východní Ghúty. Těžké boje, nejsilnější od bitvy o Aleppo, tam trvají už tři týdny a o život při nich přišlo nejméně 1200 lidí. V oblasti v těchto dnech platí příměří, které má sloužit k evakuaci obyvatel a humanitární pomoc. Rusko teď požádalo o jeho prodloužení do pátku.

Lidé jsou z války unavení a její konec v dohlednu není. Bašár Asad má sice momentálně silově navrch, je to ale zatím spíše Pyrrhovo vítězství. Má jistotu v tom, že v zemi k němu momentálně neexistuje alternativní síla, která by mohla vést zemi a měla jednoznačnou širokou mezinárodní podporu. Politická opozice, která je v exilu, nemá v Sýrii žádné ozbrojené zastoupení.

Prohrává ale v tom, že má pod sebou naprosto rozbitou a roztříštěnou zemi, jejíž obnova se snad ani nedá vyčíslit. A investoři se do Sýrie nepohrnou, dokud tam nebude stabilita. Jak shrnul jeden syrský novinář: Saúdská Arábie nepošle peníze do země, kterou kontroluje Írán. A Rusko jednoduše peníze nemá.

A navíc - síly rebelů jsou sice v útlumu, stále tam ale jsou. Stejně jako zmar, extremistické myšlenky, nedůvěra a neuvěřitelná chudoba.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud