Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Po stopách Islámského státu. Odkud vzal své zbraně a proč je v žebříčku dodavatelů i Česko

Po stopách Islámského státu. Odkud vzal své zbraně  a proč je v žebříčku dodavatelů i Česko

Skoro 90 procent munice a zbraní zajištěných u jednotek tzv. Islámského státu (IS) v Sýrii a Iráku pochází z Číny, Ruska a východoevropských zemí EU. Nový průzkum tak vyvrací často šířenou tezi, že islamisty de facto vyzbrojily hlavně Spojené státy. Ty jsou v „dodavatelském“ žebříčku nízko. Dokonce i za Českou republikou.


Tři roky procházel tým britské organizace Conflict Armament Research frontové linie Islámského státu v Sýrii a Iráku a zajišťoval opuštěné zbraně, munici, vozidla i chemické prekurzory na výrobu výbušnin. Celkem za tu dobu našli experti z CAR 40 tisíc položek.

Z jejich analýzy vyplynulo, že význam vojenské techniky, kterou Islámský stát zabral v roce 2014 irácké armádě (včetně výzbroje dodané USA, například mnoho amerických vojenských aut Humvee), se značně přeceňoval. Ve skutečnosti z USA podle analýzy pocházelo jen 1,8 procenta nalezeného vojenského materiálu.

Drtivou většinu z něj tvoří naopak munice a zbraně vyráběné za komunismu ve státech bývalé Varšavské smlouvy.

Dnes se nejčastěji vyrábějí v Číně, píše organizace CAR, která mapuje celosvětové trendy v prodeji a redistribuci zbraní, a „stopuje“ kudy vedou legální i nelegální transfery vojenské techniky.

Z Číny pocházelo 43,5 procenta zbraní nalezených u tzv. Islámského státu v Sýrii a v Iráku. Z Rumunska 12 procent a z Ruska 9,5 procenta. Česko je v tabulce sice „až“ jedenácté, se svými více než 2 procenty vyrobených zbraní ale ve výzbroji tzv. Islámského státu předstihlo i USA (1,8 procenta).

CAR konstatuje, že to, co její lidé zjistili v Iráku a Sýrii, potvrzuje globální trendy v rozšíření zbraní a munice z bývalého sovětského bloku. Tedy, že i technicky často zastaralá technika může být například na Blízkém východě atraktivním zbožím pro skupiny protivládních rebelů i teroristů.

Jako jeden z příkladů uvádí CAR československé útočné pušky (dříve samopaly) vzor 58, které irácká armáda zabavila jednotkám Islámského státu během bojů u města Ramádí.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Přímo na místě experti organizace CAR napočítali 25 pušek vyrobených v někdejší ČSSR. Následná investigace a dotazy na českou vládu pomohly rozkrýt původ těchto zbraní.

Vyrobeny byly mezi lety 1960 – 1980 ve zbrojovce v Uherském Brodě, po sametové revoluci prodány jako přebytečná technika soukromé společnosti Banzai.

Tou byly dále přeprodány společnosti S.M.S. se sídlem v Dubnici nad Váhom na Slovensku, která je v srpnu 2007 odeslala do Iráku.

To vše ovšem legálně a s „certifikátem koncového uživatele“ zbraní vydaným iráckou vládou.

Takové dodávky zbraní z Česka i odjinud z východní Evropy do Iráku byly v té době běžnou praxí. USA po invazi do Iráku v roce 2003 svěřovaly často dodávky zbraní pro výzbroj irácké armády prostředníkům – firmám, které pro USA nakupovaly zbraně ve východní Evropě a přeprodávaly je do Iráku.

Řada z nich je stále v oběhu a během iráckého a syrského konfliktu se dostaly i do rukou tzv. Islámského státu.

Druhý případ české techniky v rukou islámských teroristů, který CAR uvádí, jsou elektrické detonátory nalezené v syrském Kobane a v iráckém Kirkúku.

Znovu s pomocí údajů české vlády CAR určila jako výrobce detonátorů Zbrojovku Vsetín. Přesný rok výroby se zjistit nepodařilo, nebylo to ale později než v roce 1998.

Česká republika oficiálně nedodává zbraně do „nepřehledných“ oblastí, mezi které patří kvůli vleklému a složitému konfliktu mezi mnoha stranami i současná Sýrie.

A ve zprávě CAR skutečně u Česka ve sloupci „Sýrie“ svítí nula, která ukazuje, že žádnou českou vojenskou techniku na bojištích tzv. Islámského státu v Sýrii experti nenašli.

Neznamená to ale, že by české zbraně končily jen v Iráku a do syrského konfliktu vůbec nezasahovaly. Loni v září přineslo České centrum pro investigativní žurnalistiku důkazy o tom, že americká vláda v rozporu s certifikátem koncového uživatele zbraní nakupovala české zbraně a následně je přeprodala do Sýrie, oficiálně pro účely školení a vybavení rebelů bojujících proti Islámskému státu a prezidentu Asadovi.

Pentagon přitom původně Česku tvrdil, že zbraně skončí v USA. Organizace CAR připomíná, že podobně nedovoleným způsobem (tedy zakázaným přeprodáváním zbraní bez vědomí země jejich výroby například Spojenými státy nebo Saúdskou Arábií) se dostaly do Sýrie i protipancéřové zbraně, které pak skončily v arzenálu islámských teroristů.

Kvůli tomu je teď tzv. Islámský stát navzdory územním ztrátám stále nebezpečný pro své vojenské protivníky, stejně jako kvůli prokazatelné schopnosti vyrábět improvizované zbraně a výbušniny, varuje ve své zprávě Conflict Armament Research.

Text původně vyšel na webu HlídacíPes.org. 


 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744