Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Podceňovat armádu KLDR by mohla být poslední věc, kterou by Západ udělal. Válka nebude

Podceňovat armádu KLDR by mohla být poslední věc, kterou by Západ udělal. Válka nebude

Zastaralá armáda plná špatně živených mužů, kteří dezertují při první příležitosti, tanky prolezlé korozí. Podobný obraz armády Severní Koreji ve společnosti navozuje dojem, že do ozbrojených složek režimu Kim Čong-una stačí jenom šťouchnout prstem a celá vojenská mašinerie se sesype jako domeček z karet. Jenže skutečnost je mnohem komplikovanější a podceňovat tuto armádu by mohla být také poslední věc, kterou by Západ stihnul kdy udělat.

Zatímco severokorejská hyperagresivní rétorika je již většině analytikům jenom pro legraci, při posuzování škod, které by tamní režim dokázal napáchat, jim koutky úst pořádně rychle padnou. „Pokud by došlo na vojenské řešení, následky by byly neuvěřitelně tragické,“ varuje ministr obrany USA James Mattis.

Faktem totiž je, že většina států Severoatlantické aliance (NATO) má problém plnit výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP, v KLDR však jde na podporu vojska plných 25 procent ekonomiky země. Zvenku chudý a malý stát tak má ohromnou armádu i tajné trumfy v podobě chemických a především jaderných zbraní. A ty mu zatím stačí k tomu, aby byl tamní režim pořádně těžkým protivníkem i pro největší zbrojní velmoci světa.

Pokud by k plnému ozbrojenému konfliktu mezi USA a KLDR došlo, vyžádal by si nejspíše více obětí, než samotná korejská válka. Ta paradoxně nebyla nikdy formálně ukončena, ale zahynuly během ní na obou stranách fronty miliony lidí. Naštěstí, jak USA, tak i KLDR si tyto důsledky i nyní připomínají a alespoň prozatím jsou schopny udržovat citlivou rovnováhu. „Oba tyto státy mají zájem na tom vyhnout se válce, kterou nikdo z nich nechce. Historicky již dokázaly, že se kousek od vypuknutí jaderného konfliktu dokáží uklidnit a napětí de-eskalovat,“ myslí si Adam Mount, analytik think-tanku Centrum pro americký pokrok.

Vztah USA a Severní Koreje je však jako chůze po laně slackline, které je napnuté mezi vrcholky hor. Pořádně napnuté, vybalancované a při jakémkoliv poryvu větru hrozící katastrofou. Obě vojenské velmoci ví, že vypuknutí totálního vojenského konfliktu by pro ně bylo naprosto devastující. Největší nebezpečí pro USA a jeho spojence je v tom, že se KLDR podaří atomovou bombou zasáhnout některou z okolních metropolí – buď Soul s 10 miliony lidmi či aglomeraci Tokia, kde žije až 38 milionů lidí. Útok na tato města nukleární zbraní by si vyžádal miliony obětí, zásah raketami s konvenčními hlavicemi by však byl rovněž ničivý.

„Na zalidněných předměstích Soulu by začala nová korejská válka. Přestože naši plánovači vypočítali, že bychom severokorejská vojska zadrželi severně od Soulu, cena, kterou bychom za obranu zaplatili, by byla i tak obrovská,“ uvedli dva bývalí ministři obrany USA Ash Carter a William Perry. „Tisíce amerických vojáků, desetitisíce Jihokorejců by byly zabity, miliony uprchlíků by zaplavilo okolní země,“ vypočítávají bývalí politici.

Přestože technologická úroveň severokorejské armády není v takovém stavu, že by se mohla rovnat Západu, je nebezpečné ji podceňovat. Zejména její vzdušné a námořní síly představují i pro Američany hrozbu, varuje konzultační zpravodajská agentura Stratfor. „A i pokud bychom pominuli hrozbu jaderného útoku, útok na Severní Koreu by vyvolal masivní a zničující odplatu,“ uvádí Stratfor.

Na druhé straně však ani Severní Korea nemá o totální válku zájem. „Ve finále je krédem Severní Korey bezpečnost režimu a jeho vlastní přežití,“ říká pro televizní stanici CNN Tong Zhao, pekingský analytik Centra pro globální politiku. „S ohledem na to přijme Severní Korea veškerá možná opatření, aby nepřekročila červenou linii vytyčenou USA,“ dodává.

Do celé rovnice je pak třeba ještě započítat minimálně Čínu, jediného ekonomického a politického spojence severokorejského režimu. Ta jej sice v mezinárodních kruzích brání, ale v soukromí Kim Čong-una za přílišné provokace rovněž umravňuje jako zlobivé dítě.

Čínští funkcionáři si totiž dobře uvědomují, že v případě plného konfliktu má Severní Korea naprosto mizivou šanci vyjít ze střetnutí jako vítěz. V tom případě by pak Čínu s největší pravděpodobností zaplavily miliony uprchlíků, o které by se musela starat. A tamní garnituře se nelíbí ani vyhlídka na to, že by přímo sousedila se státem, ve kterém mají USA silnou vojenskou přítomnost.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744