Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Poláci kácejí hlava nehlava. Díky novému zákonu to tam ekologům připomíná velkou mýtinu

Poláci kácejí hlava nehlava. Díky novému zákonu to tam ekologům připomíná velkou mýtinu

Jedním slovem masakr. Tak se dá popsat to, co se nyní děje v Polsku. Poté, co vstoupil v platnost nový zákon umožňující téměř ničím nerušené kácení stromů, se náš severní soused změnil s trochou nadsázky v jednu velkou pilu. 

„Zatímco loni nám volali ohledně jednoho problematického kácení stromu denně, nyní nám dvě telefonní linky zvoní nepřetržitě celý den,“ popisuje každodenní realitu Paweł Szypulski z Greenpeace. Od letošního ledna totiž v Polsku platí kontroverzní zákon, který majiteli pozemku povoluje kácet stromy. Bez jakéhokoliv povolení, bez povinnosti vysazovat nové stromy, platit kompenzace a dokonce i bez povinnosti informovat místní úřady.

„Podle zákona si může majitel pozemku porazit klidně i dvě stě let starý strom. Mnoho Poláků přitom stromy vnímá jako obtíž, a nyní mají v ruce zbraně, jak se jí zbavit. Nemusí nic hlásit, jenom řezat. Je to barbarismus,“ smutní Joanna Mazgajská ze Zoologického institutu polské Akademie věd.

Největší paradox? Zákon je přezdívaný Szyszkův zákon, podle Jana Szyszka, polského ministra životního prostředí, který legislativu prosadil. „Musíme přijmout dvě hlavní zásady. Za prvé fakt, že je to člověk, který je subjektem udržitelného rozvoje a má tak nikoliv pouze právo, ale i povinnost čerpat přírodní zdroje. A za druhé to, že lidský rozvoj a rozmach není přírodě na škodu,“ řekl během debaty se zástupci ekologů kontroverzní ministr životního prostředí Szyszko. Ten je znám jako odpůrce mainstreamových ekologů a environmentálních aktivistů, kteří jej naopak vnímají jako někoho, kdo je schopný a ochotný obětovat přírodní zdroje ekonomickým cílům.

Kolik stromů během tří měsíců padlo novému zákonu za oběť je díky absentující oznamovací povinnosti nemožné odhadnout, zastánci zákona i environmentální aktivisté se však shodují, že čísla jsou ohromná. „Předtím, než zákon vstoupil v platnost, jsme měli pět až deset zakázek denně, nyní jsou to klidně i dvě stovky,“ řekl pro deník Guardian vlastník společnosti zabývající se kácením stromů, který si přál zůstat v anaonymitě.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744