Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Poloviční Japonec u vás bojuje proti islámu? Takové „úlety“ mají i jinde, říká muslimská socioložka

Poloviční Japonec u vás bojuje proti islámu? Takové „úlety“ mají i jinde, říká muslimská socioložka

„Brexit vyslal signál, že rasistické a xenofobní chování se bude tolerovat,“ shrnuje své vlastní zkušenosti muslimky žijící ve Velké Británii socioložka Amina Easat-Daasová z univerzity v Leedsu. Nová studie, na které se podílela, se snažila najít kořeny islamofobie v různých evropských státech. Řadu konkrétních závěrů nabízí i pro Česko.

Projekt Counter-Islamophobia Kit financovala Evropská komise a europoslanci už se také seznámili s jejím výsledkem. „Teď je na nich, jestli návod, jak proti islamofobii bojovat, rozšíří do svých zemí, anebo se na studii bude prášit v poličce s knihami,“ říká Daasová.

Na projektu dva roky pracovali odborníci z několika světových univerzit, včetně Karlovy univerzity v Praze. Během výzkumu vedli rozhovory s bezmála třemi stovkami politiků, státních úředníků, zástupců neziskových organizací, ale také novinářů, akademiků a umělců.

Studií a výzkumů na tohle téma už vyšlo hodně. V čem je ta vaše jiná?

Spousta dosavadních výzkumů říká, že je potřeba s islamofobií někdy v budoucnu něco dělat. A to je to, o co se snažíme – nabídnout řešení použitelná pro široký okruh aktérů. Islamofobie a její projevy v Evropě mají mnoho podob, stejně tak jako způsoby, jak proti ní bojovat. Zahrnují politiky, novináře, neziskovky, právníky. S těmi všemi jsme mluvili a to je důvod, proč je tahle studie jiná než ostatní.

Jak se vůbec islamofobie „zjišťuje“, definuje nebo měří?

Terčem islamofobie se člověk stává působením více faktorů. Zaprvé tím, že jste muslim, nebo že vás za něj považují. Dále je tu genderové téma, takže islamofobie má i co dělat s tím, jestli jste nebo nejste žena, muslimky jsou určitě islamofobii vystavené více. A pak jsou tu faktory jako příslušnost k etnické menšině nebo socio-ekonomické faktory. A když se zkombinují dohromady, pak je člověk pravděpodobnějším terčem antiislámských útoků.

Průzkum se zabýval situací celkem v osmi evropských zemích, včetně Česka. Je naše země v tomto směru v něčem specifická?

Skutečně zarážející je, že v Česku se vedou o muslimech a islámu podobné debaty jako jinde, i přesto, že tu žije jen velmi malý počet muslimů. V naší studii jsme se věnovali „kauze burkiny“ (fotografie žen koupajících se v burkinách v pražském aquaparku vyvolala loni v létě emotivní veřejnou diskusi a vlnu nenávistných komentářů, pozn. red.), která byla skvělým příkladem takzvaného narativu „šikmé plochy“, tedy že když se burkiny povolí a stanou se běžnou věcí, jen to otevře dveře všemu dalšímu, co nějak ohrožuje české hodnoty.

Určitě takhle ale nepřemýšlí jen Češi…

V různých zemích se třeba opakoval narativ, představa o muslimech, jako o těch, kdo to tu „jednou všechno ovládnou“, ať už díky vyšší porodnosti nebo tím, že „ze všech domorodců udělají muslimy“, to se opakovalo ve všech osmi zemích, které jsme zkoumali.

Zákazy zahalování v EvropěZákazy zahalování v Evropěautor: Info.cz

Ke každému z narativů o muslimech jste vytvořili i narativ opačný, tedy jakýsi návod, jak negativní předsudky vyvracet. Ve studii zmiňujete třeba to, že na Čechy by mohlo fungovat zdůrazňování pozitivních příkladů integrace v západní Evropě. Z vlastní novinářské zkušenosti ale vím, že právě takovým příběhům Češi často nevěří a obviňují média z manipulace a „natírání skutečnosti na růžovo“.

Právě proto, že je to tak komplexní téma, nebude fungovat přístup „jeden problém – jedno řešení“. Potřebujete víc nástrojů a novinařina je určitě jedním z těch hlavních, ale jsou i jiné, řekněme velmi přístupné způsoby, jak ukázat muslimy jako běžnou součást společnosti, třeba film, umění nebo projekt „lidských knihoven“…

…ve studii navrhujete i častější tematizaci muslimů a islámu v televizních seriálech.

Ano, může to být jedna z věcí, která se Čechům líbí, a právě v tom je ta studie přelomová, že se snaží pochopit situaci v každé jednotlivé zemi a pak zvolit správný postup právě pro ni.

Kdo je hlavním adresátem té studie? Při čtení jsem měl dojem, že hlavně politici, na mnoha místech tam zmiňujete chybějící legislativu a regulaci třeba v oblasti hate-speech. To zní právě jako apel hlavně na „decision makery“. Je to tak?

Do velké míry ano, politici jsou těmi, kdo určují agendu, kdo dávají příklad ostatním. A týká se to samozřejmě i vztahu společnosti k muslimům.

Česko je v tomhle přece jen dost bizarní příklad. Sama jste zmínila nízké počty muslimů v zemi, přesto tu má hlasité zastánce myšlenka islám na české půdě úplně zakázat. Jedním z hlavních obhájců českých hodnot je poloviční Japonec Tomio Okamura, primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati se syrskými kořeny si zas před volbami na billboardy napsal „nulová tolerance cizincům“. Můžou tady vůbec fungovat nějaké dobře míněné rady ze zahraničí?

Tyhle paradoxy nejsou jen česká specialita. Třeba i krajně pravicové skupiny ve Velké Británii mají vlastní náboženské frakce, založené leckdy navíc etnickými menšinami. Pro mě je to úplně nelogické, protože na jedné straně tvrdí, že bojují za nějakou národní identitu, přitom ale šíří nenávist a navíc sami patří k nějaké menšině v rámci toho národa. Zajímalo by mě, jestli tuhle realitu někdy vidí, když se dívají do zrcadla.

Působíte na univerzitě v Leedsu, žijete v okolí Londýna. Zažila jste sama vlnu xenofobie i fyzického násilí, která se před dvěma lety po hlasování o brexitu zvedla zejména proti přistěhovalcům z východní Evropy, například Polákům. Děje se něco podobného i vůči muslimům?

Zcela určitě vidíme nárůst míry otevřenosti islamofobie. Bojím se, že brexit vyslal signál, zelenou, že takové rasistické a xenofobní chování se bude tolerovat. Do určité míry se za brexit schoval právě rasismus.

Kdybyste měla výsledky celé studie o islamofobii zkusit popsat jako dobrou zprávu, jak by to znělo?

Co není dobré, je rozsah islamofobie, který jsme potvrdili. Naopak pozitivní je, kolik lidí už teď pracuje na tom, aby to bylo jinak. Funguje spousta dobrých projektů v oblasti spolužití s muslimy, ty příklady dobře známe, teď jde o to, rozšířit je co nejdál.

Takže něco jako boj proti klimatickým změnám – technicky jsme připraveni, ale čeká se na politické rozhodnutí? A máte vlastně nějakou strategii, jak nápady ze studie opravdu prosadit?

Studii jsme představili v Evropském parlamentu. Je teď na europoslancích, aby na tom začali pracovat.

Text původně vyšel na webu HlídacíPes.org. Publikujeme ho se souhlasem redakce. 

720p 360p
Co je Islám? Animace vysvětluje spor mezi sunnity a šíity

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1