Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Polská televize ukázala udání, která Poláci psali za války. Občas to bylo i potěšení, tvrdí historik

Polská televize ukázala udání, která Poláci psali za války. Občas to bylo i potěšení, tvrdí historik

Polská zpravodajská televize TVN 24 ukázala divákům udání, která psali Poláci za války okupačním úřadům a nacistické tajné policii (gestapo) na skrývající se Židy i na své krajany, kteří Židům pomáhali. Tato konkrétní udání k adresátovi nikdy nedošla - díky jiným Polákům, pošťákům, kteří je ukradli.

Příběh nedoručených udání zvolila jako příklad, že "dějiny nejsou ani černé, ani bílé". V pozadí je nynější spor mezi polskou a izraelskou vládou o kontroverzní polský zákon, který hrozí až třemi roky vězení za připisování odpovědnosti polskému státu a národu za vyvražďování Židů.

Vážený úřade. Prosím o domovní prohlídku u Heleny Koskowé a okamžitě ji zavřít! Může šířit povstání. Noskiewicz spekuluje s Židy. Přiváží jim jídlo. Nejlaskavěji žádám postarat se o toho spekulanta. Šíří falešné zprávy dotýkající se i cti nejvyššího vládce. Žádáme o jejich potrestání. Loajální občané, praví se v úryvcích z dopisů.

Když jsem se začínala zabývat holokaustem, tak jsem si myslela, že víc bylo dobrých lidí. Ale změnila jsem názor, řekla stanici profesorka Barbara Engelkingová z Polské akademie věd. O holokaustu napsala 11 knih. Název jedné by se dal přeložit Vážené gestapo... a pojednává právě o udáních a udavačích.

Profesor Jacek Leociak tvrdí, že Židé ve varšavském ghettu začali v roce 1942 tušit, že je čeká smrt - a tak prodávali vše, co měli, aby mohli utéct. Holokaust zkoumá čtvrt století a tvrdí, že sotva lze najít výpověď Židů skrývajících se mezi Poláky bez zmínky o udavačích. Podle profesora Jana Grabowského se vydíráním ukrývajících se Židů obohacovaly tisíce lidí. Byli to lidé, kteří chtěli rychle a snadno vydělat co nejvíce peněz, uvedl historik Marek Urynowicz.

Nejhorší nebyli podle historiků ti, kteří na Židy číhali hned u zdí ghetta, ale vyděrači, kteří za obětí přišli, až když nalezla úkryt. Za mlčení nežádali desítky, ale rovnou stovky, tisíce i statisíce zlotých.

Občas to byla nejen práce, ale i potěšení. Šlo o peníze, ale ne vždy, někdy šlo o znásilnění. Výkupné se někdy pobíralo v naturáliích, řekl Grabowski. Můj otec a děda se skrývali ve Varšavě. Vydírali je třikrát, poznamenal s tím, že se zachránili šťastnou náhodou: děda na ulici potkal gestapáka, se kterým za války sloužil v rakousko-uherské armádě.

Židé věděli, že vyděrač se dříve či později vrátí, a tak museli prchat dál - zatímco vyděrači je sledovali i za pomoci celé sítě špehů, spolu s kolaboranty v policejních uniformách, aby uprchlíky obrali o všechno. I když to znamenalo jejich smrt.

Pověsti o polských vyděračích a udavačích se bleskově šířily a mnoho historiků se domnívá, že kvůli tomu měli Poláci ještě horší pověst než Němci, kteří byli jakoby v pozadí. I Poláci ukrývající Židy se museli bát udavačů. Například nešlo koupit v obchodě deset bochníků chleba, protože by to vyvolalo podezření, že máme doma Židy, vyprávěla Irena Sendlerová, která pomohla zachránit 2500 židovských dětí. A to za skrývání Židů hrozila smrt - a Němci v případě odhalení zabíjeli i celé polské rodiny.

Udání bylo podle historiků tolik, že gestapáci nebyli s to je všechna prověřit. Jedni udávali kvůli penězům, druzí ze závisti, z hlouposti, z pomsty. Nešlo jen o okraj společnosti, mezi udavači byli podle profesora Leociaka zastoupeny všechny společenské vrstvy. Byli to normální lidé, studenti, učitelé, dělníci. Našel jsem mezi nimi i jednoho mladého člověka z knížecího rodu polské šlechty, prozradil Grabowski.

Platit vyděračům podle Urynowicze museli i Poláci - třeba aby Němcům nepřišlo udání, že jsou prý Židy. Židé také udávali Židy, například že skrývají zakázané zboží, připustila Engelkingová.

Kolik udavačů vlastně bylo, už ani nelze spočítat. Polský odboj je trestal: Magdalena Grodzká-Gužkowská patřila k jednotce Zemské armády, která popravovala výlučně Poláky - zrádce a udavače.

Než se začneme chlubit počtem vysazených stromů v (izraelském památníku holokaustu) Jad vašem, podívejme se pravdě do očí: kolik lidí trpělo kvůli Polákům, doporučil profesor Grabowski.

Nemáme se za co stydět, protože žádný stát neudělal pro Židy více než my, zdůraznil na druhé straně Wladyslaw Teofil Bartoszewski, jehož otec, pozdější ministr zahraničí, za války pomáhal zachraňovat Židy a byl vězněn v nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Žádný Žid v okupovaném Polsku nemohl přežít bez pomoci Poláků. Žádný, zdůraznil.

Z 300.000 varšavských Židů přežilo válku okolo pěti tisícovek.

Čísla nejsou důležitá. Důležitý je každý zachráněný život a důležitý je ten, kdo zachraňoval s nasazením vlastního života. Když budeme šermovat statistikami, ztratíme smysl tohoto hrdinství, zdůraznil Leociak.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1