Pomozte nám, žádali Britové evropské spojence kvůli Íránu. Půjde to i po brexitu? | info.cz

Články odjinud

Pomozte nám, žádali Britové evropské spojence kvůli Íránu. Půjde to i po brexitu?

Vojenská spolupráce mezi Velkou Británií a Evropskou unií navzdory blížícímu se brexitu i nadále funguje, ukázala krize v Hormuzském průlivu. Jak ale bude vypadat, až Britové unii skutečně opustí? Brexit se sice mnohem více projeví v jiných oblastech, jako je obchod nebo migrace, své důsledky ale bude mít i v oblasti obrany.

Pondělní britská výzva k vytvoření evropské námořní mise na zajištění bezpečnosti plavby v Hormuzském průlivu se setkala s kladnou odezvou. Na schůzce velvyslanců v Bruselu ji podpořili zástupci hned tří unijních států, konkrétně Francie, Itálie a Dánska. Totožný apel Američanů letos v červnu přitom evropští politici smetli ze stolu z obav, aby ještě více nezhoršili napětí mezi Spojenými státy a Íránem.

„Pro Evropany je snazší se postavit za britský požadavek než za ten z Washingtonu,“ citoval server Euractiv nejmenovaného evropského diplomata, který poukázal na to, že zatímco Britům jde o svobodu navigace, Američanům o vytváření tlaku na Írán.

Letadla nad Hormuzským průlivem?

Britové tak reagovali na obsazení svého tankeru Stena Impero íránskými Revolučními gardami, k němuž došlo minulý pátek. Londýn požádal o pomoc své unijní partnery, nikoliv ale přímo Evropskou unii jako celek, ani Severoatlantickou alianci. Kromě vyslání lodí do oblasti diskutovali Britové s dalšími státy o misi zahrnující i letadla. Bezpečnost v Hormuzském průlivu řešil šéf britské diplomacie Jeremy Hunt mimo jiné se svými protějšky z Francie a Německa. Účast v misi zvažuje i Nizozemsko.

Infografika: Hormuzský průlivInfografika: Hormuzský průlivautor: INFO.CZ

To vše se děje v okamžiku, kdy se do čela britské vlády dostává horlivý zastánce brexitu Boris Johnson. Pravděpodobnost, že Britové unii na podzim opustí, tak výrazně vzrostla, stejně tak jako varianta takzvaného tvrdého brexitu, tedy odchodu bez dohody.

Bude mít takový krok dopad i na obranu? O tu se sice členské státy starají samy a většina z nich se sdružuje pod křídly NATO, navíc ale mají možnost rozsáhlé spolupráce s ostatními, například při vývoji vojenských technologií (viz francouzsko-německo-španělský projekt na společný bojový letoun) nebo při vysílání společných vojenských misí.

Velká Británie se v rámci EU účastní její Společné bezpečnostní a obranné politiky (CSPD), kterou založili v roce 1998 v St. Malo právě Britové společně s Francouzi. Důležitou roli v rámci CSPD hraje i Evropská obranná agentura, která pomáhá evropským státům s plánováním a rozvojem výzbroje.

INFOGRAFIKA: Evropské armádyINFOGRAFIKA: Evropské armádyautor: Info.cz

Přestože jde v případě CSPD o obranu a bezpečnost, většina jejích misí – jichž se účastní i Britové – je civilních. EU vyslala například misi Althea do Bosny a Hercegoviny, vůbec první námořní námořní mise Atlanta střeží oblast Afrického rohu před pirátskými útoky, nebo spustila středomořskou operaci Sophia zaměřenou proti pašerákům lidí. Zda na tyto mise vyrazí jejich vojáci, si rozhodují členské státy. Na tom se nic nezmění. Účastnit se jich mohou i nečlenové EU.

Londýn nechce přijít o přístup k obrannému fondu

Jen v roce 2018 utratila Velká Británie na Společnou bezpečnostní a obrannou politiku 328 milionů eur, vysílá své lidi na mise a například výše zmíněná Atlanta pracuje pod britským velením. Navzdory tomu, že má Británie nejsilnější armádu v EU, přispívají Britové na společné mise proporčně méně než většina ostatních zemí – na unijních misích bylo podle komise Sněmovny lordů pouze 2,3 procenta britského personálu.

„Je paradoxní, že Británie, která byla vždy brána jako země, která nejvíce blokovala jakoukoliv vojenskou spolupráci v rámci EU, ji teď v době brexitu naopak dost silně podporuje,“ říká Petr Boháček, analytik think tanku Asociace pro mezinárodní otázky.

Dokud je Británie členem Evropské unie, podílí se i na dalších nástrojích CSPD, konkrétně na Evropském obranném fondu a systému Koordinovaných ročních hodnocení obrany. Cílem fondu je vytváření pobídek, včetně spolufinancování pro členy EU, aby mezi sebou státy při získávání obranných technologií spolupracovaly. Londýn se podle Boháčka bude snažit, aby jako třetí země dosáhl na 13miliardový rozpočet fondu, který je určen na příští rozpočtové období. „Pro Británie je strašně důležité, aby do toho byla zapojena. V rámci brexitu se o tom prakticky nemluví, přitom je to jedna z nejdůležitějších otázek,“ upozorňuje.

Evropská unie ale na druhou stranu nemá příliš zájem na tom dávat peníze evropských daňových poplatníků státu ležícímu mimo. Peníze z obranného fondu může získat i firma z jiné země – například Norska – musí mít ale pobočku na území EU a splnit celou řadu podmínek.

Koordinovaná roční hodnocení obrany pak slouží k analýze nedostatků v kapacitách současných členských států, tedy i Británie. Dalšího nástroje obranné spolupráce označovaného zkratkou PESCO se naopak Londýn neúčastní.

Budovat vlastní satelitní systém je nereálné 

Britové finančně i personálně přispívali k budování globálního satelitního systému Galileo a mají zájem se ho i nadále účastnit. EU jim ale dala jasně najevo, že po brexitu už britské zástupce na schůzky týkající se bezpečnostních aspektů systému nevpustí. V prosinci tak vláda Theresy Mayové oznámila, že počítá s budováním vlastního satelitního navigačního systému.

Tomu Boháček příliš nevěří: „Myslím, že nějaká další spolupráce bude pokračovat, Británie do toho projektu dala opravdu hodně peněz a představa, že by takový systém vytvářeli sami, je nerealistická,“ míní analytik. Přesto ale o některé služby Galilea – jako je přístup k šifrované službě PRS (pro armády a bezpečnostní složky států) nebo k obrázkům ze satelitů s vysokým rozlišením – prý Britové přijdou.

V návrhu dohody z Chequers – sídla britských premiérů – prosazovala vláda Theresy Mayové „partnerství šité na míru“, v němž by pokračovala spolupráce v oblasti obrany posuzovaná případ od případu za podmínky, že si obě strany ponechají svoji suverenitu a budou pokračovat ve společném výzkumu a vývoji. Zda ale tato ustanovení budou skutečně platit i v případě tvrdého brexitu, zůstává velkou neznámou.

„Boris Johnson je sice pro brexit, v některých otázkách, jako je klima nebo íránská jaderná dohoda, ale patří spíše k politickému mainstreamu. Dovedu si proto představit, že bude usilovat o intenzivní obrannou spolupráci, ať už v rámci francouzské intervenční iniciativy, nebo na základě jiných dohod,“ věří analytik.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud