Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pořád přemýšlím, jestli jedla, říká matka dívky, jejíž pláč pobouřil Ameriku. Doufá, že ji uvidí

Pořád přemýšlím, jestli jedla, říká matka dívky, jejíž pláč pobouřil Ameriku. Doufá, že ji uvidí

Politika nulové tolerance vůči migrantům, kterou začala prosazovat administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa, vzbudila silnou kritiku. Jejím terčem se stala hlavně praxe oddělování dětí od jejich rodičů. Trump ji ve středu dekretem zrušil. I tak více než dva tisíce rodin zažilo nepředstavitelná traumata. Tohle jsou jejich příběhy.

„Je smutné, že tohle říkají o trpících dětech,“ vypráví reportérům CNN Cindy Madridová, zatímco poslouchá nahrávku neziskové organizace Pro Publica, na níž imigrační úředník označuje plačící děti volající po svých rodičích za „orchestr“. „Jsem vděčná. Nikdo by nevěděl, čím si děti procházejí, kdyby tohle audio nebylo,“ doplňuje.

Hlasy na nahrávce jsou pro Cindy neznámé. Až na jediný. V holčičce zoufale prosící po kontaktu s tetou poznává svoji šestiletou dceru Alisson. Dívka zmíní i telefonní číslo, které jí matka celou cestu ze Salvadoru vtloukala do hlavy.

„Už jsem přestala počítat pokusy“

Z rodné země odešly na konci května. Do té doby žily ve dvoupatrovém rodinném domě spolu s babičkou Alisson Anou Hernandézovou. Tu vypátrali reportéři listu Washington Post. Holčičku popsala jako šťastnou a energickou dívku, která miluje zvířata a ráda chodila na pláž. Babičce často pomáhala prodávat občerstvení na nedalekém baseballovém stadionu.

Cindy se pro odchod rozhodla poté, co jí cestou autobusem dvakrát okradly místní gangy. „Udělala to jen kvůli své dceři,“ vypráví Hernandézová.

Sama matka Alisson nyní tvrdí, že kdyby věděla, co se stane, nikdy by se na cestu nevydala. Když se po 17 dnech na cestě dostaly 11. června na mexicko-americkou hranici, během minut je chytila stráž a poslala do vazby. Tam pod tenkou přikrývkou s krajícem chleba a plátkem šunky čekaly na další osud.

 

Čekání skončilo asi po osmi hodinách, kdy úředníci vyvolali jméno dívky. Následně ji vzali a odvedli pryč. Vysvětlení se Madridová dožadovala marně.

O dceři se znovu dozvěděla až z nahrávky, která na kruté zacházení s uprchlíky upozornila. Ji samotnou úředníci poslali do detenčního centra v texaském městě Port Isabel. Několikrát se snažila dovolat do střediska, kam umístili Alisson. „Nikdo to nezvedal. Už jsem přestala počítat pokusy,“ vypráví.

Cindy tak spolu s dalšími čtyřiceti matkami, převážně z Hondurasu, čekala, co se stane. Snažila se zabavit, jak jen to tíživá situace a složité podmínky umožňovaly. Ženy si v detenčních zařízeních krátí čas spánkem, modlitbami, vzájemnou konverzací nebo sledováním televizního zpravodajství.

„Je to šílené, protože pořád přemýšlím: Jak se má? Jedla? Starají se o ni? Sprchují ji?“ popisuje Cindy s tím, že všechny matky děkovaly Bohu, když prezident Donald Trump podepsal dekret, který by měl separace ukončit. „Byly tam slzy štěstí, naděje, že brzy budeme zase s našimi dětmi. Řekli nám, že na základě prezidentova podpisu s nimi budeme znovu spojeny, ale musíme být trpělivé, protože je s tím mnoho papírování a musí najít vhodné místo, kde můžeme žít.“

Otec v Guatemale, syn v New Yorku

Mnoho papírování ve skutečnosti znamená chaos a nejasné instrukce, které k imigračním úředníkům přichází z Washingtonu. Nikdo netuší, jak postupovat, jak dlouho mohou rodiny zadržovat ani kam je umístit. To poslední navíc komplikuje nedostatek kapacit v detenčních zařízeních.

Úředníci také přiznávají, že vzhledem k praxi odděleného posuzování případů rodičů a dětí a považování nezletilých za osoby příchozí bez doprovodu často v dokumentaci chybí důležité údaje. Agentury tak nevědí, ke komu dítě patří, nebo neznají osud rodiče.

Komplikací je také rozdílná doba posuzování jednotlivých případů. Příkladem může být osud 16letého teenagera z Guatemaly, který do USA přicestoval spolu se svým otcem. Zatímco toho z Texasu již deportovali zpět do vlasti, syna převezli do detence ve státě New York.

Na rozdíl od případu matky a dcery ze Salvadoru s otcem telefonoval. Nečekal, že jej pošlou zpět a už vůbec ne, že se on ocitne sám v New Yorku. Jeho sestřenice žije v Houstonu, a tak doufá, že se brzy přestěhuje k ní.

Navzdory zadržování ale nepovažuje zařízení za „smutné místo“. „Je to šťastné místo,“ glosuje během rozhovoru s guvernérem Andrewem Cuomem, který ve čtvrtek vyrazil na obhlídku centra.

„Nikdo nás už nerozdělí“

Cuomo si stěžuje, že federální vláda s tou státní ohledně migrantů dostatečně nekomunikuje. A to navzdory skutečnosti, že uprchlíky posílá do státních zařízení. Sám praxi rozdělování rodin označil za nelidskou a neudržitelnou.

Někteří rodiče už dokonce sáhli k žalobám. Guatemalanka Beata Mariana Mejiaová zažalovala několik federálních agentur a představitele Trumpovy administrativy z porušení jejích práv. Majaiové po příchodu do USA úřady odebraly jejího sedmiletého syna, s nímž uprchla kvůli vyhrůžkám smrtí a domácímu násilí ze strany svého manžela. „Není to spravedlivé. Je to, jako by vám dali nůž na krk a zabili vás,“ popsala televizi CNN.

Právníkům z organizace Libre by Nexus, kteří Mejiaovou zastupovali, se nakonec ve středu podařilo krátce před zahájením procesu vyjednat dohodu, díky níž syna z detence propustili. Za matku zaplatila kauci neziskovka.

O pár hodni později tak mohla Mejiaová vítat syna na letišti mezi Baltimorem a Washingtonem. Po týdnech odloučení jej v letištní hale srdečně objala. „Miluji tě,“ hlesla ve španělštině. „Znovu už nás nikdo nerozdělí.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744