Před rokem 1989 je vyzbrojila Severní Korea. Teď jsou Spojené Arabské Emiráty na cestě stát se regionální velmocí | info.cz

Články odjinud

Před rokem 1989 je vyzbrojila Severní Korea. Teď jsou Spojené Arabské Emiráty na cestě stát se regionální velmocí

Vypálil jsme rakety na jaderná zařízení u Abú Dhabí. To aspoň tvrdí Hútíové, jemenské povstalecké hnutí. Ozbrojené síly Spojených arabských emirátů (SAE) toto tvrzení obratem popřely. Ačkoliv se nic nestalo, událost otevřela otázku rozložení sil v oblasti Perského zálivu. Ukazuje se, že SAE systematicky pracují na tom stát se regionální velmocí.

Všechno nasvědčuje tomu, že zpráva o napadení Abú Dhabí raketami byla ze strany Hútíů s pravděpodobností blížící se jistotě propagandistickým pokusem. Jemenští rebelové se v poslední době dostávají do stále svízelnější situace. Přicházejí o podporovatele v Jemenu i za jeho hranicemi. Tři roky Hútíové tyranizovali Jemen, teď jejich aktivita podle všeho vadne.

Ghanem Nuseibeh, ředitel nezávislé analytické organizace Cornerstone Global Associates, agentuře Bloomberg řekl, že se Hútíové snaží vyvolat zdání síly. “Proto předstírají, že jsou stále ještě schopní zasazovat tvrdé údery. Těžko už ale hledají někoho, kdo by jim to uvěřil,” uvedl Nuseibeh.

Reakce autorit Spojených arabských emirátů ale ukázala, jak silný se naopak cítí tento stát. SAE svou komunikačně otevřenou reakcí na tvrzení, že jejich území bylo napadeno, prokázalo, že Emiráty míří k postavení sebevědomého hráče na geopolitcké šachovnici.

Sultan Barakat, hlavní analytik respektovaného think tanku Center for Conflict and Humanitarian Studies, to řekl jednoznačně: “Ekonomickou mocností už Emiráty jsou. Nyní chtějí být i mocností ve vojenské oblasti.”

Mluvit stejnou řečí

Emiráty, které tento víkend ve velkém stylu oslavily svoje šestačtyřicáté narozeniny, obecně platí za jednu z nejbohatších a nejstabilnějších zemí celého regionu. Přitom není snadné říct, jestli bohatství země způsobuje její stabilitu, nebo stabilita bohatství. Každopádně přísný, ale nejen na místní poměry tolerantní režim je pro globální velmoci vyhledávaným a cenným spojencem. SAE se orientuje především na země, k nimž má historické vazby, tedy na Velkou Británii a na Francii.

Nutno poznamenat, že k velké lítosti Číny a Ruska, které by v Emirátech rády uplatnily svůj vliv. Malá země na břehu Perského zálivu by byla přinejmenším výtečným odbytištěm pro vojenskou techniku. Emirátům ale Rusko ani Čína nemají co nabídnout. Země se vyzbrojuje výlučně tím nejpokročilejším zbožím - a takové Moskva ani Peking prostě neumí nabídnout.

Nebylo tomu tak vždycky. Ještě v roce 1989 SAE kupovaly zbraně ze Severní Koreje, deset let potom byly podepsány poslední smlouvy o dodávkách ruského vojenského materiálu. Emiráty ale stále častěji vojensky spolupracovaly se silami NATO. To si vyžádalo změny ve vojenské vyzbrojovací strategii.

Kontradmirál Ibrahim Al Musharrakh, velitel válečného námořnictva Emirátů, ještě jako šéf výcviku námořních důstojníků řekl: “Potřebujeme, abychom uměli bojovat se zbraněmi našich spojenců. A aby naši spojenci mohli bojovat s našimi zbraněmi. Musíme ve vojenském slova smyslu mluvit stejnou řečí.”

Zbrojení na arabský způsob

Al Musharrakh patřil mezi blízké spolupracovníky a nejspíš i přátele Maktúma Al Maktúma, v letech 1990 až 2006 premiéra Emirátů. Al Maktúm byl také mužem, který otočil geopolitickým kormidlem země na západ. V jeho kurzu pokračuje i současný vládce Emirátů, Muhammad Al Maktúm. Tedy muž, který je patrně nejzdatnějším byznysmenem mezi současnými vrcholnými politiky. A také poněkud megaloman, čehož důkazem mohou být gigantické stavby v Dubaji. Ale nejen ony.

Awad Mustafa, novinář televizní stanice Al Arabíja, zveřejnil analýzu, který ukazuje, jak Al Maktúm dokáže obratně vyjednávat se západními státníky tak, aby pro Emiráty vyjednal co nejvýhodnější podmínky pro nákup vojenské techniky. Třeba na začátku listopadu podlehl Al Maktúmovu šarmu francouzský prezident Emmanuel Macron. Díky tomu Emiráty získají dvojici moderních korvet třídy Gowind za cenu, která bude podle informací National Interestu jen mírně přesahovat pořizovací náklady. Mimochodem - celkem jen za letošní rok Spojené arabské emiráty na evropském zbrojním trhu utratily pěkných 5,2 miliardy dolarů. Každoročně činí zbrojní výdaje Emirátů skoro 16 miliard dolarů, tedy přes sedm procent HDP. To ze SAE dělá v této oblasti osmnáctý “nejrozhazovačnější” stát na světě.

Ve vlastní režii

Muhammad Al Maktúm je člověkem, kterému mimořádně záleží na byznysu. Rychle si spočítal, že se Emirátům vyplatí zbraně nejen kupovat. V roce 2007 vznikla z Al Maktúmovy iniciativy (a z nemalé části i za jeho peníze) společnost Tawazun. Ta se začala zabývat vývojem a prodejem vojenské techniky. Jako první přišla na trh pistole Caracal, která už si vydobyla místo na nenasytném severoafrickém trhu, zejména v Alžírsku a Jordánsku.

Krátce poté vznikla další firma v Al Maktúmově režii. Abu Dhabi Ship Building Company v začala vyrábět korvety typu Baynunah. Válečné námořnictvo Emirátů jich už úspěšně provozuje šest. Saúdská Arábie a Kuvajt shodně tvrdí, že o dodávky těchto silně vyzbrojených plavidel nemají zájem, ale námořní analytici tento postoj shodně považují za způsob smlouvání o ceně.

Aby toho nebylo málo, pustili se Emiráty i do vývoje vlastních bojových dronů. Theodore Karasik a Adam Dempsey z důvěryhodného Lexingtonského institutu v eseji zveřejněné v dubnu tohoto roku argumentují, že se Emiráty “snaží vybudovat respektovaný zbrojní průmysl a tím ještě posílit dvou dominantní roli v regionu.”

Karasik s Dempseym tvrdí, že tato snaha Emirátů bude dál posilovat současně s tím, jak na globální úrovni oslabuje strategická přítomnost zejména Spojených států. Nabízí se cesta spolupráce s Čínou a Ruskem. Jak ale ukazuje třeba indický příklad, dodávky vojenské výzbroje a výstroje z těchto zemí jsou přinejmenším ze dvou důvodů problematické. Za prvé Čína ani Rusko prostě nejsou na technologické špičce. Za druhé spolupráce s těmito expanzivními mocnostmi se do značné míry rovná podání prstu, po kterém následuje pověstné utržení celé ruky.

Strategická úvaha Muhammada al Maktúma je jednoduchá a účelná. Bankou a byznysovým a inovačním hubem regionu už Emiráty jsou. Čím dalším by se logicky měly stát než také jeho arzenálem?

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud