Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prezidentské primárky ve Francii. 4 věci, které o nich potřebujete vědět

Francouzi od rána vybírají kandidáta pravice na prezidenta, který má velké šance utkat se o Elysejský palác ve volbách příští rok na jaře. Na co se dnes soustředit a co bude v prvním kole primárek rozhodovat?

Volební místnosti se dnes po celé Francii otevřely v osm hodin ráno a Francouzi do nich zamířili, aby v prvním kole tzv. primárek vybrali pravicového kandidáta na prezidenta. O postup do kola druhého, které proběhne za týden, bojují favorité, k nimž patří starosta Bordeaux a někdejší premiér Alain Juppé, další expremiér Francois Fillon a bývalý prezident Nicolas Sarkozy.

Místnosti se dnes uzavřou v 19 hodin a výsledky lze očekávat kolem 22. hodiny.

Vládní socialisty čekají primárky v lednu. Jestli se post pokusí obhájit současný prezident Francois Hollande, zatím není jasné. Případnou kandidaturu by měl oznámit na začátku prosince. 

Dvoukolová prezidentská volba ve Francii je plánovaná na 23. dubna a 7. května příštího roku. Hned poté se mají 11. a 18. června uskutečnit parlamentní volby.

Co je dobré v dnešních primárkách sledovat? 

Měnící se preference favoritů

Vypadalo to na jednoznačný duel: Alain Juppé vs. Nicolas Sarkozy. Bývalému premiérovi a někdejšímu prezidentovi ale v posledních dnech začal na záda dýchat jiný expremiér Francois Fillon. Politologové upozorňují, že může výrazně promluvit nejen do výsledků dnešního prvního kola primárek pravice, ale také do kola druhého, po jehož skončení bude příští neděli jasné, kdo půjde do souboje o Elysejský palác na jaře příštího roku.

V primárkách francouzské tradiční pravice, ve které nerozhodují jen hlasy příznivců Republikánů, ale i dalších středopravicových a pravicových stran v celé zemi, měří síly celkem sedm kandidátů. S tím, že by mohl někdo ze zbývající čtveřice překvapivě zabodovat, se příliš nepočítá. 

Volební účast

Vítěz primárek má vysokou šanci stát se příštím prezidentem. Komentátoři se shodují, že bude záležet především na tom, kolik lidí se dnes vypraví k volbám. „Pokud bude voličská účast nižší, může to nahrát Sarkozymu, protože jeho voliči jsou stabilnější a chodí k volbám,“ řekl v rozhovoru pro Info.cz vedoucí Katedry politologie Univerzity Karlovy Michel Perottino.

Naopak zaplněné volební místnosti hrají spíše ve prospěch Juppého, který si drží podporu mezi středovými voliči. Pokud budou dnes volit více než tři miliony lidí, šance bývalého premiéra na vítězství se podle politologa francouzské Science-Po Bruna Cautrèse rázem zvyšují. 

Levicoví a krajně pravicoví voliči jako „škodiči“

Otevřené primární volby francouzské pravice teoreticky umožňují, aby se na listiny voličů zapsali i levicoví voliči, kteří budou chtít tímto způsobem poškodit zejména v jejich řadách neoblíbeného bývalého prezidenta Sarkozyho. Ostatně sám Sarkozy na tuto možnost nedávno upozorňoval.

Na druhé straně mohou Sarkozyho naopak podporovat stoupenci krajně pravicové Národní fronty pod vedením Marine Le Penové.

Hlasovat v primárkách může kdokoliv, kdo zaplatí manipulační poplatek dvě eura a svým podpisem v prohlášení potvrdí, že sdílí „politické hodnoty“ pravice a středu. K volbě není potřeba stranická průkazka, volič musí pouze uvést jméno a bydliště. 

Efekt Donalda Trumpa

Mnoho politologů a komentátorů se po zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem zamýšlelo nad tím, jak tento moment ovlivní výběr kandidátů na prezidenta ve Francii. Řada z nich dospěla k závěru, že velmi, a to i z toho důvodu, že „efekt Donalda Trumpa“ se snažili ve volebních kampaních využít i samotní uchazeči o kandidaturu.

Nicolas Sarkozy den, kdy byl Trump zvolen, označil za „krásný“ a okamžitě převzal Trumpovu rétoriku. Představuje prý údajně onu „tichou většinu“ mezi francouzskými voliči, kteří byli dlouhodobě přehlíženi elitami a nyní nadešel jejich čas promluvit. Zapomněl ale dodat, že v letech 2007-2012 coby prezident k oné elitě také patřil. „Lidé se bojí,“ řekl Sarkozy v jedné z televizních debat. „Žijí v realitě, kterou si politici neuvědomují. Někdo, kdo pokládá otázky týkající se imigrace, není populista.“ Sarkozy také opakovaně zdůrazňoval, že on je tím správným politikem, kdo se dokáže v jarních prezidentských volbách postavit Marine Le Penové.

V to ale věří i další favorit primárek Alain Juppé. Odborníci ale poukazují spíše na jeho podobnost s Hillary Clintonovou. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744