Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Přijímačky Islámského státu. Unikátní svědectví o útrapách začínajícího džihádisty

Přijímačky Islámského státu. Unikátní svědectví o útrapách začínajícího džihádisty

Sedmadvacetiletý Američan Mohamed Chwajs se zkraje loňského roku rozhodl přidat k takzvanému Islámskému státu. Potají se mu povedlo dostat do Sýrie na území kontrolované teroristy, kteří ho naverbovali do svých řad. Podobně jako mnozí další i on zažil šok a krutý návrat do reality – po pouhých třech měsících utekl zase zpátky. Jeho případ tento týden projednával federální soud v Alexandrii, před nímž Chwajs popsal, jak to funguje uvnitř nechvalně proslulé islamistické skupiny.  

„Vím, že každý příběh má dvě strany; jen jsem chtěl vidět tu druhou,“ kál se Chweis u soudu. Svědectví, které poskytl o vnitřním chodu samozvaného Islámského státu, označuje deník Washington Post za unikátní, protože podezřelí z terorismu jen ojediněle mluví tak otevřeně o minulosti, za kterou jim hrozí přísný trest.

Sedmadvacetiletý Chwajs se narodil a vyrůstal v americké Virginii. V jeho životě nic nenasvědčovalo tomu, že bude mít ambice džihádisty. Vystudoval místní vysokou školu a pak se živil jako řidič. V okamžiku, kdy se rozhodl odcestovat do Sýrie, věděl, že to bude muset udělat pokud možno co nejméně nápadně, aby ho bezpečnostní složky neodhalily. Na internetu sice vyčetl, jak se dostat k Islámskému státu, on se však rozhodl, že cestu zařídí a absolvuje sám a podle svých úvah.

Zkraje roku 2016 odletěl z USA do Evropy, kde projel dvě nejmenované země a potom odletěl do Turecka. Po příletu vyhledal autobusové spojení a nechal se zavést do příhraničního města Gaziantep, odkud je to už jen kousek do Sýrie. Zde prostřednictvím Twitteru kontaktoval Islámský stát. Zprvu se mu nedařilo upoutat na sebe pozornost, poté ho ale napadlo si změnit přezdívku na více islamistickou a to už na verbíře Islámského státu zabralo.

Pro komunikaci s prostředníkem používal několik šifrovaných telefonních aplikací, a když bylo vše domluveno, přijeli si pro něho islamisté uprostřed noci do hotelu. Spolu s dalšími čtyřmi rekruty (Francouzi a Američanem) jeli taxíkem k hranicím, které ale kvůli snížení rizika, že budou odhaleni, přešli pešky. Protože je půda hojně zaminovaná, doporučili jim islamisté, aby se drželi ve stopách po autech.

Všem se podařilo hranice úspěšně přejít a na syrské straně už na ně čekal Turek v SUV, který jim přikázal, aby si přepnuli telefony do leteckého módu a vyndali z nich baterie. Chwajs spolu s dalšími novými rekruty musel vyplnit dotazník, kterých irácká armáda při dobývání Mosulu našla spousty.

720p 360p
Vězení Islámského státu v Mosulu

Islamisté se ho ptali kromě jiného na velikost bot nebo jeho schopnosti a záliby předtím, než se stal džihádistou. Musel jít také na test krve, kde zkoumali, zda nemá Hepatitidu B nebo HIV. Když úspěšně prošel, mohl si vybrat, jestli se opásá výbušninami a odpálí do vzduchu, nebo podstoupí výcvik a vrátí se zpátky do vlasti, kde zaútočí na nějaký cíl.  

Ukázka z databáze Islámského státu se dle Washington Post objevila jako důkazní materiál u soudu. Lze z ní dokonce vyčíst, že teroristé každého bojovníka finančně podporují.

Muž také u výslechu před agenty FBI dosvědčil, co si rekruti myslí o USA. Prý mu říkali, že slyšeli, že je nemožné být v USA muslimem a že syrské muslimy zavraždili kvůli parkovacímu místu. „Říkal jsem jim: ‚Takhle to není‘,“ uvedl Chwajs.

Rekruty Islámského státu zkusila do svých řad nalákat syrská džihadistická protivládní skupina Džajš al-Chalífa, která hledala dobrovolníky, kteří by spáchali teroristický útok ve své domovině. Takový dobrovolník musel být svobodný, nezraněný, ochotný podstoupit trénink trvající šest až dvanáct měsíců a schopný žít jako samotář po návratu domů. Podle Chwajse se skupině jeden Američan nahlásil, ale ukázalo se, že teroristé berou zdraví svých rekrutů skutečně vážně - cizince odmítl kvůli jeho problémům s ledvinami.

Jinak se Chwajs dle svých slov většinou pohyboval mezi lidmi, kteří neuměli anglicky. Nejdříve strávil nějaký čas v Mosulu, kde absolvoval kurz náboženství a poté ho poslali na severozápad Iráku, do města Tal Afar. Během svého džihádistického angažmá potkal bojovníky, kteří absolvovali střelecké a odstřelovačské kurzy, ale on sám se prý toho moc nenaučil.

Při výslechu také tvrdil, že ho jiní rekruti podezírali z postranních úmyslů a že nezná ani jména šéfů teroristické organizace. Agentům FBI říkal, že proniknout do hloubky ani nechtěl. Měl prý v plánu stát se pouhým pozorovatelem, nikoliv členem organizace.

Porotu u soudu se snažil obměkčit tvrzením, že média ukazují pouze zvěrstva Islámského státu, zatímco příznivcům této teroristické organizace je na internetu podstrkována představa mírumilovného života v chalífátu. Uvedl, že se do Sýrie zamiloval, když ji jako teenager navštívil se svojí rodinou a trápilo ho, že zemi devastuje občanská válka. Dlouho přemýšlel nad tím, jestli je tamní vláda krutější než Islámský stát, až se jednoho dne rozhoupal, že se přesvědčí na vlastní oči.

„Mám muslimský původ a tak jsem si myslel, že bych mohl vklouznout na území Islámského státu. Chtěl jsem jen rychle nahlédnout a zase se vrátit zpátky,“ tvrdí Chwajs. Žalobci však jeho verzi neuvěřili. Podle nich se jen snaží zakrýt svoji vinu. „Rozhodl jste se udělat to, co by většina lidí neudělala. Nikdo vám nedržel pistoli u hlavy, když jste nasedal do taxíku,“ řekl mu žalobce Raj Parekh.

The Washington Post uvádí, že se Chwajs při křížovém výslechu zdráhal přiznat, že se snažil utajit svojí cestu k Islámskému státu. Odmítl také, že by jakkoliv pomáhal členům Islámského státu. Argumentoval, že při popisu svých činů před agentem FBI, který ho vyslýchal v Iráku, přeháněl.

Chwajs utekl z područí Islámského státu už zhruba po třech měsících v březnu 2016. Učinil tak prý při první příležitosti, která se mu naskytla – taxíkem v noci dojel na sever země a poté šel pěšky směrem k tomu, co považoval za kurdské území. Když slyšel hlasy a ucítil cigarety, věděl, že už se nenachází na území ovládaném teroristy, protože tam je kouření  zakázáno. Kurdským bojovníkům se vzdal 14. března 2016. „Zdravím, mohli byste mi prosím pomoc? Jsem Američan… chci zpátky domů,“ řekl jim.

 

 

 

 

 

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1