Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příměří? Jako vždy dočasné. Nešťastná Gaza trpí palestinskou nejednotou i izraelskou asertivitou

Příměří? Jako vždy dočasné. Nešťastná Gaza trpí palestinskou nejednotou i izraelskou asertivitou

Příměří mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás, které ovládá Pásmo Gazy, v pondělí dodržovaly obě strany. Klid zbraní byl vyhlášen v sobotu večer po dvoudenní přestřelce mezi izraelskými vojáky a Palestinci – ta byla nejintenzivnější od poslední války v roce 2014. V analýze se pokusíme odpovědět základní otázky této letité krize.

Proč došlo k eskalaci teď?

Šlo zřejmě o okamžitou reakci na páteční smrt patnáctiletého demonstranta u bariéry, která odděluje Pásmo Gazy od Izraele.

U této hranice ale obyvatelé palestinského Pásma demonstrují již od března a izraelská armáda zde za tuto dobu usmrtila již přes 130 protestujících. Napětí se poprvé vyhrotilo v polovině května, kdy americký prezident Donald Trump symbolicky přestěhoval své velvyslanectví do Jeruzaléma, čímž jej uznal za hlavní (a nedělitelné) město Izraele.

Končí s příměřím toto napětí? 

Sotva. Trvá už desetiletí a situaci ještě zhoršily politické změny v regionu i mimo něj.

Nová Trumpova administrativa stojí jednoznačně a bezpodmínečně za Izraelem. Amerika fakticky přestala být rozhodčím židovsko-arabského sporu. Kromě přesunu ambasády podpořila židovský stát i odchodem z Rady pro lidská práva OSN, kterou obvinila také z protiizraelských postojů. USA letos nepodpořily Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), čímž zarazily či ohrozily probíhající projekty v Palestinské autonomii. Američané navíc slibují pro region mírový plán, zatím z něj však nic nepředstavili, i když jej z barnumskou pompou označují za „úmluvu století“.

O roli prostředníka v izraelsko-palestinském sporu se proto hlásí hospodářsky slabé, diplomaticky však zdatné a stále asertivnější Rusko. S kremelským lídrem Vladimirem Putinem se v posledních letech už poněkolikáté sešel izraelský premiér Benjamin Netanjahu a nedávno i prezident palestinské autonomie Mahmúd Abbás.

Snaží se Izrael situaci uklidnit?

Nynější izraelské vedení volí nesmlouvavou rétoriku, i když se tu a tam některý z lídrů vysloví obecně proti násilí.

Nicméně, Izrael si na Palestinu – a hlavně Gazu – vyšlápl i ekonomicky. Odmítl jí odvádět část poplatků, které pro ní podle uzavřených dohod vybírá na hranicích: nejčastěji se jedná o zboží směřující do Palestiny přes jeho území. Hrozí tak, že v Pásmu nebude na výplatu státních zaměstnanců, přičemž tyto příjmy jsou po rodiny z izolovaného území klíčové.

Stojí o mír Palestinci?

Podobně jako Izraelci, i palestinské vedení o míru mluví, dělá pro něj ale málo. Situaci v Gaze ještě komplikuje věčná rivalita mezi Hamásem a hnutím Fatah, které ovládá druhou část Palestinské autonomie, tedy Západní břeh.

Hamás, který nemůže čekat významnou pomoc se Západního břehu, potřebuje ekonomicky (i jinak) vyčerpané obyvatele Pásma mobilizovat alespoň pro boj s Izraelem a udržet si tak moc a iniciativu. Co se peněz týče, ty radikálně sunnitská organizace potřebuje sehnat také jinde než v šíitském Íránu. Což vzhledem ke koalici bohatých sunnitských monarchií s Trumpovými Spojenými státy není snadné.

Jak se angažuje Egypt?

Káhira má s vyjednáváním příměří mezi Izraelem a Gazou dlouhou zkušenost. Už proto, že Pásmo je vklíněno právě mezi arabský Egypt a židovský stát.

Káhira měnila postoje k palestinským rivalům i Izraeli podle toho, kdo je u moci. Do Arabského jara (2011) stranila Káhira spíše Fatahu. Hamás i Izrael ale respektovala jako klíčové hráče. Po nástupu vlády napojené na Muslimského bratrstva (2012 až 2013) v Káhiře vzrostly sympatie k Hamásu, ani Fatah ale nepřestal být partnerem, byť s Izraelem spolupráce vázla. Nynější lídři, kteří se v roce 2013 dostali k moci převratem, zřetelně upřednostňují Fatáh a podle dostupných zpráv se snaží o to, aby toto hnutí převzalo moc v Gaze. Pro S Izraelem má nynější egyptská reprezentace dobré vztahy, armády obou státu spolupracují vojensky přinejmenším na Sinaji. 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1