Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Princ Muhammad otevírá dveře zlu. Saúdové budou moci chodit do kina, duchovní jímá hrůza

Princ Muhammad otevírá dveře zlu. Saúdové budou moci chodit do kina, duchovní jímá hrůza

Saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán se očividně rozhodl vejít do dějin své země jako jeden z nejvýraznějších panovníků své dynastie. A když už bude v tom, není od věci ohromit svými reformami i zbytek světa. Koneckonců proč troškařit, když budete jednou vládnout zemi s druhými největšími potvrzenými zásobami ropy na planetě. Princův plán transformace, kterou by měla Saúdská Arábie do roku 2030 projít, navíc – jak se zdá – překvapivě nezůstane jen na papíře.

Poté, co říjnovým dekretem jeho otec, král Salmán, poprvé v dějinách země pustil ženy za volant aut a po nečekané čistce v příbuzenských řadách, jež princ bez mrknutí oka obvinil z korupce, se budoucí panovník rozhodl, že mladí by měli mít možnost se bavit. A tak se po pětatřiceti letech vrátí do země komerční kinosály. Princ není rozhodně hloupý, téměř 70 % populace je v Saúdské Arábii mladší třiceti let a jeho snaha o nasměrování země od rigidního wahhábismu k umírněnému sunnitskému islámu je zhusta vítána.

Nenechme se ale příliš dojmout. Důvody k těmto krokům jsou s největší pravděpodobností čistě pragmatické. Jistě, je tu i faktor popularity a snahy dát „lidem lásku k životu, protože jen takoví se odkloní od terorismu“, jak s nadšením komentovala celou situaci Hajfá al-Mansúr saúdskoarabská režisérka, jejíž film Wadžda se jako první odehrával kompletně na území její vlasti. Ekonomická čísla však promlouvají jasněji: tisíce mladých Saúdů vyrážejí v současné době za zábavou do Bahrajnu a Spojených arabských emirátů. A s nimi jezdí i jejich peníze.

Princ Muhammad udělal jedinou možnou rozumnou a logickou úvahu: Zaprvé, skoro 3000 plánovaných kinosálů vytvoří spoustu nových pracovních míst, a zadruhé, lidé za tak běžnou (pro nás) zábavu, jako je koncert nebo film, raději zaplatí doma. Proč se dobrovolně zbavovat tak zjevně recyklace rijálů a podporovat ekonomiky sousedů?

Všechno pochopitelně není jen růžové, princ má při svém revolučním tažení i odpůrce. K nim vedle taxikářů, které děsí miliony žen za volantem – protože už je jako novopečené řidičky nebudou potřebovat – patří logicky také duchovní. Právě oni kinosály v Saúdské Arábii zkraje 80. let zavřeli.

Co je vlastně zakázané

Přístup rigidního islámu k vizuální zábavě je z našeho pohledu extrémní. Často se dává do souvislosti s mnoha mýty opředeným zákazem zobrazování. Korán samotný zobrazování osob nezakazuje, výslovně je v něm zmíněno pouze uctívání idolů, které je pochopitelně nepřípustné. Až v hadíthech, zprávách o skutcích a životě proroka Muhammada, se objevují zákazy – v první řadě se nikdy nesmí zobrazit Bůh, v druhé pak Prorok, nedoporučuje se ani ztvárňování dalších islámských proroků, následně pak příbuzných Muhammada a tak dále až k jakýmkoliv živým bytostem v závislosti na stupni rigidity daného islámského směru.

Nad všemi těmito nařízeními se totiž vznáší nehynoucí hrůza z jednoho z největších hříchů, jaké islám zná – z širku, nebo-li přidružování k Bohu. Panuje obava, aby lidé neuctívali místo Boha samotného nějaký jeho obrázek a stejně tak aby si z ostatních vyobrazených osob neudělali vlastní modly. Protože ti, kdo uctívají modly, „přijdou do ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní, a to jsou ti nejhorší ze všech stvoření!“ praví 6. verš 98. koránské súry.

Některé islámské směry se ovšem snaží být papežštější než papež (v daném kontextu velmi působivé rčení). Třeba zrovna saúdskoarabský wahhábismus, jenž se dožaduje islámu očištěného od všech nánosů pozdějšího věku a návratu k tomu, který uctívali „zbožní předkové“. Saúdskoarabští televizní kazatelé tak například nabádají, že by ani dětské hračky neměly odpovídat živým předlohám a je záhodno, aby panenky třeba neměly nohu nebo ruku a ani ten plyšový méďa by neměl být úplně realistický.

Musilův podvratný objev

Obraz zbožné tradice předků ovšem zásadně narušil na sklonku 19. století český cestovatel Alois Musil. Katolický kněz totiž v roce 1898 během svého pobytu v Jordánsku narazil v poušti na lovecký zámeček zbudovaný umajjovským chalífou Walídem II., jenž vládl v letech 706–744, tedy jen necelých sto let po vzniku islámu. Zámeček Kusejr Amra představoval obrovský šok pro celou tehdejší západní orientalistickou obec a zajistil Musilovi pevné místo v dějinách zkoumání arabsko-islámské společnosti. Byl totiž plný perfektně dochované figurální výzdoby. Dnes mají fresky vyškrabané oči, snad aby nebyly tak dokonalé, jak si je chalífa, dávný předek dnešních úzkostných moralistů, se svou družinou přál vidět.

Strach z toho, že by si lidé mohli udělat z filmových a hudebních hvězd své idoly není tak docela nemístný. Stačí se podívat na jakékoliv záběry z koncertů nebo filmových premiér. A pak je tu samozřejmě obava z nepovoleného kontaktu mezi muži a ženami a z narušení morálky, jakožto úhelného kamene života Saúdských Arabů. „Víme, že koncerty a kina jsou nemravnost,“ konstatoval s naprostou samozřejmostí velký muftí Abdalazíz Ál aš-Šajch v televizním rozhovoru zkraje tohoto roku. „V kinech se budou promítat filmy, které mohou být prostopášné, oplzlé, nemorální a ateistické. Kina budou dovážet zahraniční filmy, které změní naši kulturu,“ pokračoval.

Stejně tak není podle něj „nic dobrého“ na hudebních koncertech, jejichž počet v zemi rapidně roste (dokonce už tam odehrála svůj první koncert i žena – libanonská zpěvačka Hiba Tawádží, samozřejmě v mnohem uměřenějším kostýmu, než v jakých vystupuje normálně). Koncerty nejsou podle velkého muftího ničím jiným než „výzvou k mísení pohlaví“. „Na začátku sice vymezí prostor pro ženy a pro muže,“ vysvětloval muftí, „ale nakonec všichni skončí v jednom prostoru. To korumpuje morálku a ničí hodnoty.“ Není to tak, že by se velký muftí nechtěl vůbec bavit: „...zábava zprostředkovaná kulturními a vědou se zabývajícími médii je naprosto v pořádku.“

Na Titaniku bez Kate

Velký muftí na závěr rozhovoru prosil úřady, aby „neotvíraly dveře zlu“. První multiplex se je chystá rozrazit už v březnu 2018. Vzhledem k tomu, že nad filmovou produkcí promítanou v kinech budou bdít státní cenzoři (ano, i o jejich nových pracovních místech se hovoří jako o velkém plusu pro saúdskoarabskou ekonomiku), dá se očekávat, že bude muftího výzva alespoň částečně vyslyšena. Bude totiž velice zajímavé sledovat, jaká filmová produkce bude ke zhlédnutí v zemi, kde jsou stále ještě ženy vystřihovány z televizních reklam. Taková cenzurovaná verze Titaniku by mohla být obzvláště zajímavá.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1