Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příprava katalánského referenda připomínala špionážní film. Organizátorům hrozily velké pokuty

Příprava katalánského referenda připomínala špionážní film. Organizátorům hrozily velké pokuty

Šifrované zprávy, tajná noční setkání a přesuny na poslední chvíli. Katalánské referendum připomínalo místy spíše důkladnou špionážní operaci hodnou Jamese Bonda a Jasona Bourna. Byl k tomu ale pádný důvod. Organizátora, kterého by totiž španělské úřady přistihly, jak zakázaný plebiscit pořádá, by mohla jeho občanská neposlušnost vůči verdiktu Ústavního soudu vyjít pořádně draho - až na 300 tisíc eur, případně jej přivést až do vězení. 

„Znali mě a věděli, že jim kývnu. Proto mi zavolali.“ Tak katalánské referendum začalo pro Juana, jednoho z organizátorů. Jeho jméno je falešné, zveřejnění pravé identity by jej dostalo do průšvihu.

Příprava referenda začala tři měsíce před jeho konáním komunikací na platformě WhatsApp. To však nevydrželo dlouho - vzápětí se totiž začaly šířit zprávy, že vláda tento kanál odposlouchává, vypráví Juan. Organizátoři referenda proto přešli na jiné šifrované komunikační systémy – Telegram a Signal. Osobní setkání nebývalo časté, a když už k němu došlo, tak se konalo v utajení. Některá z nich byla na poslední chvíli zrušená, aby se zmátla policie. Jako ve špionážním filmu.

„Tři dny před plebiscitem se všichni organizátoři konečně setkali. Bylo to velmi tajnůstkářské setkání, narazil jsem tam na lidi, o jejichž zapojení do akce jsem neměl ani nejmenší tušení,“ vzpomíná Juan. Obavy z prozrazení identity byly na místě. Koho by totiž úřady dopadly, jak organizuje Ústavním soudem zakázané referendum, ten by čelil pokutě až 300 tisíc eur. A hlavním organizátorům hrozilo i vězení.

I proto se dělala většina věcí až na poslední chvíli. Části hlasovacích uren - plastové boxy, víka, insignie a pečetě, se skladovaly na několika různých místech, aby policie nemohla zabavit vše naráz.

V samotný den hlasování se Katalánci koordinovali především skrze sociální sítě: Facebook a Twitter. Fotografie kolující na síti ukazovaly, jak španělská policie postupuje regionem, cestu k volebním místnostem jí čistily obušky a gumové projektily.

„Věděli jsme, že policie přišla do školy vzdálené jen pár minut od nás,“ popisuje Juan, který měl sám na starost dohled nad konáním referenda v jedné z oblastí. „Bál jsem se, že se to stane i u nás. Že sem policie vtrhne a bude mlátit staré lidi, děti,“ říká.

I přes snahy policie zakázané referendum zhatit však nakonec odvolily asi dva a čtvrt milionů Katalánců z celkového počtu 5,3 milionu oprávněných voličů. Nebylo to však bez problémů. U některých hlasů nešlo elektronicky ověřit identitu hlasujícího, nicméně těmto lidem byla přesto volba umožněna, přiznává Juan.

Aspektů, které dělají referendum nestandardním, bylo nakonec více. I přesto však Juan věří, že výsledek věrně reflektuje vůli Katalánců po samostatném státu. „Myslím, že referendum je legitimní. I když nevolila většina, tak to bylo proto, že se mnozí báli zásahů policie,“ tvrdí Juan.

Katalánci jsou nicméně prakticky jediní, kdo výsledek referenda formálně uznává. Co bude následovat, není zřejmé. Tamní parlament by mohl nezávislost autonomního regionu vyhlásit už v pondělí, kdy budou poslanci debatovat o výsledcích nedělního referenda. Jisté to ale není: Ústavní soud tuto schůzi poslanců zablokoval.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744