Přistěhovalci dostávají rakouskou demokracii pod tlak. Stopka u voleb může mít vážné důsledky | info.cz

Články odjinud

Přistěhovalci dostávají rakouskou demokracii pod tlak. Stopka u voleb může mít vážné důsledky

Zhruba každý šestý obyvatel Rakouska starší 18 let se musí smířit s tím, že v zemi sice dlouhodobě žije, nemůže ale vůbec rozhodovat o její politické reprezentaci. Někteří sociologové to považují za vážný problém.

Důvodem tak vysokého počtu „nevoličů“ v Rakousku nejsou zdaleka jen uprchlíci nebo žadatelé o azyl, ale především přistěhovalci z takových zemí, jakými jsou například Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko nebo Turecko. Ačkoliv počet přistěhovalců roste, úspěšnost žádostí o státní občanství kvůli stále přísnějším pravidlům neustále klesá. Výsledkem je pro někoho možná paradoxní fakt. O tom, kdo bude sedět v parlamentu nebo sestaví vládu, rozhoduje každým rokem menší podíl obyvatel Rakouska.

„Podporuje tenhle stav demokracii?,“ zeptal se výmluvně v titulku svého článku například rakouský deník Der Standard. Klasickým příkladem takového rozporu je Vídeň. V rakouské metropoli žije zhruba 30 % obyvatel ve věku, ve kterém mohou k volbám, zhruba každý třetí potenciální volič však volit nemůže, protože není oficiálně Rakušan. A to i přesto, že v hlavním městě bydlí třeba už 20 let. V celém Rakousku je podíl „nevoličů“ mezi potenciálními voliči už patnáctiprocentní.

Jak ale připomíná Der Standard, i kdyby se teoreticky úplně zastavilo přijímání přistěhovalců z jakékoliv země, včetně těch z EU, problém s klesající voličskou základnou by to nevyřešilo. Hlavním důvod toho, proč v Rakousku klesá podíl voličů, spočívá ve velmi přísném posuzování žádostí o občanství. „V tomto ohledu patří Rakousko k nejvíce restriktivním zemím na světě,“ napsal Der Standard. Každé páté dítě, které se dnes narodí na rakouském území, má zahraniční pas. Rakouské občanství, s nímž je spojeno také volební právo, se však uděluje jen velmi zřídka. A to i rodilým Rakušanům zahraničních rodičů.

Rakousko je totiž zároveň jednou z mála zemí na planetě, kde dítě narozené v zemi automaticky nezískává státní občanství. Ve Spojených státech se rodák či rodačka automaticky stávají Američany, v Německu od roku 2000 platí toto pravidlo pro děti přistěhovalců, kteří v zemi žijí minimálně osm let. V Rakousku ale musí člověk zahraničního původu, narozený ve Vídni nebo v Linci, absolvovat stejnou proceduru jako kdyby se narodil třeba v Turecku.

„Byla to nejhorší procedura, kterou jsem v životě absolvoval. Srovnal bych to až se šikanou,“ řekl deníku pětatřicetiletý Zeynep Atesman, kterých od svých 19 let žije ve Vídni. V Rakousku vystudoval a jako vysoce kvalifikovaný zaměstnanec okamžitě získal práci. Na občanství ale čekal tři roky. A to měl ještě štěstí. Lhůty jsou většinou mnohem delší a uspěje jen minimum zájemců.

Přísná pravidla pro občanství

Každý, kdo se chce stát Rakušanem, musí mimo jiné prokázat, že v zemi zcela nepřetržitě žije deset let, výjimečně stačí šest. Zároveň je ale povinen doložit, že má práci, která ho nejen uživí, ale zajistí i určitou hranici příjmu. Pro jednotlivce to bývá obvykle čistý příjem 933 EURO (23 885 korun) měsíčně, pro manžele 1399 EURO (35 815 korun), s každým dítětem se hranice zvyšuje. Limit příjmů se v každé rakouské spolkové zemi přitom trochu liší.

Podle výpočtu rakouského politologa Gerd Valcharse má ale finanční omezení „silný vylučovací“ efekt. Podle tohoto klíče nemá údajně 30 % zahraničních žen, zaměstnaných v Rakousku, šanci získat státní občanství a hranici nesplňují ani mnozí Rakušané. Velkou překážkou jsou navíc pro některé uchazeče i finanční náklady samotné žádosti.

Pár s jedním dítětem, který žije deset let ve Vídni, zaplatí za veškeré byrokratické náležitosti, spojené s možným udělením občanstvím, zhruba 2700 EUR (70 000 korun), přičemž ale ve Štýrsku stojí stejný proces dvakrát tolik. K tomu musejí uchazeči projít přísnými testy, jejichž výsledek někdy závisí na subjektivním posouzení úředníků.

To všechno vede k tomu, že loni bylo například ve Vídni uděleno státní občanství jen 4 121 lidem, přičemž tento počet představuje celou polovinu všech úspěšných žádostí v celém Rakousku. V celostátním měřítku je míra úspěšnosti žadatelů mezi všemi cizinci, dlouhodobě žijícími v zemi, jen 0,67 %. Výsledkem je skutečnost, že zhruba 15 % obyvatel Rakouska nemůže volit v parlamentních volbách, i když v Rakousku žije třeba 15 let. A tento podíl neustále stoupá. „Pokud bude stejný trend pokračovat, musíme se nutně ptát, nakolik jsou výsledky voleb ještě reprezentativní ukázkou demokracie,“ uvedl rakouský sociolog a expert na migraci Rainer Bauböck.

Kdo je to lid

Podle politologa Georg Lauße může mít klesající podíl oprávněných voličů v Rakousku vážné sociálně-ekonomické důsledky, protože brání úspěšné integraci cizinců do rakouské společnosti. Kdo nemůže volit, zajímá se méně o společenské dění i o politiku. Proto se stále častěji ozývají hlasy, že Rakousko by mělo buď zmírnit pravidla pro udělování státního občanství, nebo podobně jako v jiných zemích umožnit účast v parlamentních volbách po určité době pobytu v zemi. Sociální demokraté se Zelenými už dříve navrhovali, aby volební právo získali cizinci po pěti letech trvalého pobytu. Návrh ale shodil ze stolu Ústavní soud. Podle něj totiž „právo vychází z lidu“ a lid nelze definovat jinak než jako „státní občany“.

Kdo by chtěl namítat, že uvolnění pravidel pro udělení státního občanství by především pomohlo migraci z afrických a muslimských zemí, hluboce by se mýlil. Polovina všech cizinců, kteří trvale žijí a pracují v Rakousku, pochází z některé jiné země EU, zejména z Německa, Maďarska, Slovenska nebo Rumunska. Tito občané EU se sice mohou účastnit komunálních voleb, právo rozhodovat o složení parlamentu je jim ale zapovězeno. „Někdo si může říci, že když 15 % obyvatel země nemůže volit, není to problém. Ale co až to bude dvacetiprocentní nebo třicetiprocentní podíl? Kdy dosáhneme hranice, po jejímž překročení už nebudeme moci mluvit o demokracii?,“ ptá se politolog Lauß.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud