Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Problematičtí spojenci. S blížícím se koncem války v Sýrii roste napětí mezi Ruskem a Íránem

Syrský diktátor Bašár Asad se chystá silou či vyjednávání získat zbývající části Sýrie kontrolované povstalci. Zvyšuje se tím ale napětí mezi jeho spojenci, Ruskem a Íránem, uvádí server Al Monitor.

Rusko a Írán zachránily vládu Bašára Asada před svržením povstalci. Moskva mu v kritické chvíli v roce 2015 svými letadly zajistila vzdušnou podporu, dodala vojenskou techniku a podle některých zdrojů i finance. Teherán zase dlouhodobě poskytoval vojenské poradce. A když si Asad začal stěžovat, že mu docházejí mladí muži pro boj s rebely, Íránci vytvořili a zaplatili milice zahraničních bojovníků. Šíitů, tedy menšinové větve muslimů, pocházejících z Pákistánu, Iráku a dalších zemí.

Jenže s končící válkou v Sýrii – Asadovi z důležitějších oblastí zbývá ovládnout už jen provincii Idlíb a sever země držený Kurdy – se objevují rozdíly mezi politikou Moskvy a Teheránu. Hlavní cíl intervence se totiž zdá splněn a Asad bude kontrolovat celou Sýrii nebo alespoň většinu země. Moskva by teď viděla ráda jakési uklidnění a bojí se případné dobrodružné politiky Íránu.

Moskva je ve strategicky velmi výhodné situaci, má své základny v Sýrii a ukázala, že je velmoc, ale takticky je ve velmi delikátní situaci, tvrdí Stephen Blank z amerického think-tanku American Foreign Policy Council.  Podle něj se Rusko bojí toho, že Íránci v Sýrii by mohli vyprovokovat válku se sousedním Izraelem případně s některými arabskými zeměmi. Ostatně je to poprvé, co se dostali tak blízko k Izraeli, se kterými nemají na rozdíl od Sýrie společnou hranici, a v ideologii íránského islamistického režimu hrály vždy sliby „osvobození“ Jeruzaléma důležitou roli.

Rusové se ovšem bojí toho, že Írán takovou válku prohrál, že by tím ohrozil setrvání Asada u moci a v neposlední řadě že by přitáhl pozornosti USA k Blízkému východu, čímž by tu zkomplikoval situaci Ruska, uvedl nedávno Blank. Ostatně podobně se vyjádřil na serveru Middle East Eye i ruský expert na Blízký východ Alexej Chlebnikov, podle kterého chce Moskva posílit moc Damašku, aby tolik nepoléhal Íránu a nehrozily tak mezinárodní komplikace.

Syrský režim ostatně bere jako „lepšího“ přítele právě Moskvu. Syrští důstojníci si prý stěžují na Íránce a šíitské milice, došlo i ke střetu ruských vojáků s bojovníky šíitského libanonského Hizballáhu ovládaného Íránem, a v některých oblastech se prý Asadův režim snaží o to, aby ruští vojáci a nikoliv šíitští milicionáři kontrolovali klíčové body a pak je předali syrské armádě.

Syrští školáci se od konce roku 2017 povinně učí rusky a Rusové jsou v nových učebnicích líčeni jako někdo, kdo je Syřanům kulturně blízký. O Íránu učebnice většinou mlčí, jen zmiňují, že íránský provincie Chúzistán je „arabským územím“ a osudem Sýrie je samozřejmě vytvořit velký arabský stát od Středozemního moře po Perský záliv.

V diplomatických vyjádřeních se pak napětí mezi Moskvou a Teheránem projevuje tak, že Teherán téměř panicky reaguje na prohlášení či náznaky Moskvy, že by se ze Sýrie mohly stáhnout všechny cizí jednotky. Stejně tak jako na pokusy Ruska zprostředkovat stažení íránských a proíránských jednotek z jižní Sýrie, která hraničí s Izraelem. Z Teheránu se ozvalo, že nikdo nebude diktovat Íránu jeho zahraniční politiku.

Teherán zatím těží z toho, že se považuje za důležitého spojence Moskvy na Blízkém východě. To je sice pravda, ale jen do určité míry. Jak zdůrazňuje již citovaný Stephen Blank, Moskva hraje globální nikoliv regionální hru a v té není Írán až tak důležitý. Ostatně v tisku se objevily zprávy, že Moskva by údajně byla ochotna vzdát se své podpory Íránu, kdyby ji USA udělaly ústupky třeba v Evropě.

Nic takového ale prozatím není možné. Íránem placení žoldáci jsou totiž stále důležití pro stabilitu Asadova režimu. Pokud by Moskva chtěla omezit vliv Íránu, musel by v Sýrii nasadit vlastní pozemní síly a to v podstatném množství. A to se zatím ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi nechce. Až ale Asad dobude další území, více konsoliduje svoji moc a nebude už potřebovat tolik šíitských žoldáků, Moskva bude více tlačit na Írán a snažit se získat větší vliv v Sýrii na účet Teheránu. Jak na to bude reagovat Teherán není zatím jasné.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1