Prokletý Blízký východ. Rodí se plán na změnu postoje k Palestincům, znesváří si EU Trumpa? | info.cz

Články odjinud

Prokletý Blízký východ. Rodí se plán na změnu postoje k Palestincům, znesváří si EU Trumpa?

EU čeká další konfliktní téma. Lucembursko požádá členské státy, aby uznaly nezávislost Palestiny. Tento krok má prý vyvážit pro-izraelskou politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa. Hlavně východní státy Unie, včetně Maďarska a Česka, ale něco takového sotva dopustí. Případné uznání by navíc prohloubilo nejednotu mezi USA a západní částí Evropy, která má jiný názor i na postup vůči Íránu a Kurdům. Atlantická jednota se tak letos už poněkolikáté stává zajatcem blízkovýchodních sporů.

 

Lucembursko se pokusí přesvědčit ostatní země Evropské unie, aby přiznaly Palestině naprostou suverenitu, tedy nikoli jen velmi nedokonalou autonomii jako dosud. Stane se tak na lednovém setkání unijních ministrů zahraničí. Podle médií jde o reakci na čerstvý krok americké administrativy, která už nadále nepovažuje židovské osady na palestinském území za ilegální. Mezinárodní právo přitom budování takových sídel nepřipouští, neboť Palestina je Izraelem okupována.

O této iniciativě hovořil lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn už minulý měsíc. Teď výzvu zopakoval v dopise novému šéfovi unijní diplomacie Josepovi Borrellovi, který ji pro jistotu rozeslal i na všechna ministerstva zahraničí v EU. „Uznání Palestiny jako nezávislého státu nemá být ani laskavostí, ani bianko šekem. Jde prostě o potvrzení práva Palestinců na vlastní stát.“ cituje evropského šéfdiplomata web Axios. „Toto uznání v žádném případě není namířeno proti Izraeli. Chceme-li přispět k řešení tohoto konfliktu, musíme mít vždy na zřeteli jak bezpečnost pro Izrael, tak spravedlnost a důstojnost pro Palestince,“ dodal lucemburský politik.

Asselborn vcelku otevřeně přiznává, že jeho diplomatická snaha má alespoň zčásti vyrovnat vyjednávací pozice Palestinců a Izraele, který je ve svých požadavcích takřka bezpodmínečně podporován administrativou Donalda Trumpa. Ten před bezmála třemi roky zpochybnil tzv. dvoustátní řešení. Tedy stav, kdy by vedle sebe jako dva nezávislé státy existovaly Izrael a Palestina. V roce 2017 oznámil stěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, čímž fakticky potvrdil izraelské nároky na celé Svaté město, tedy včetně převážně arabských čtvrtí, které svět považuje za okupované. V roce 2018 Trump zastavil pomoc UNRWA, agentuře OSN pro palestinské uprchlíky. Nechal zavřít palestinské zastoupení ve Washingtonu, které v jiných zemích (včetně Česka) působí, a téměř utnul podporu Palestincům. Letos pak odmítl považovat židovské osady za ilegální. S bezstarostností sobě vlastní tak Trump prolomil všechna tabu, která pro tento konflikt dosud platila.

Evropa se ovšem dvoustátního řešení nevzdala. Podobně jako další státy planety a mezinárodně uznávaná vláda na palestinském Západním břehu. Lucemburská iniciativa se netají tím, že jejím cílem je udržet tento koncept ve hře. Ostatně, po několik desetiletí bylo toto uspořádání diplomatickou mantrou, kterou opakovali i ti, kdo v ní nikdy nevěřili. Dnes se jí svými činy nezříká jen izraelská pravice, ale jasno nemají ani politici středu, či dokonce někteří nalevo od něj.

Pochybují i politicky mladší generace Palestinců. „Myšlenka dvou států pro dva národy na území okupovaném jedním z nich vždy byla iluzí a realita nynějších let to potvrdila. Dvoustátní řešení je mrtvé. A co je komické: nikdy nenabízelo realistickou cestu vpřed. Nastal čas, aby se zúčastněné strany soustředily na jediné uspořádání, které je schopné zajistit trvalý mír – stejná práva pro Palestince a Izraelce v jediném, společně sdíleném státě,“ napsal letos pro magazín Foreign Affairs palestinsko-americký analytik a lobbista Yousef Munayyer.

Jenže tzv. jednostátní řešení v Izraeli naráží na arabskou představu, podle které by Palestinci ze Západního břehu a východního Jeruzaléma měli v nové zemi identická práva jako jeho židovští občané. Nekonečné čekání na palestinskou nezávislost je pro izraelské politiky vlastně pohodlnější. Pokud by ji totiž jasně a jednou provždy odmítli, museli by přiznat, že v jednom státě podle jejich gusta budou žít lidé s nestejnými právy – jak v politice, přístupu ke spravedlnosti, tak třeba možnosti pohybu. Zde se historická paralela s někdejším jihoafrickým režimem nabízí i těm, kteří Izraeli jinak fandí.

Izrael

Lucemburský návrh navíc opět odhalil jeden z rozporů, který uvnitř EU existuje nejpozději od jeho rozšíření o postkomunistické země (2004). V Maďarsku a jeho právu veta má vláda židovského státu pojistku, tedy alespoň podle webu The Times of Israel, že nebude za svoji politiku odsouzena Unií jako celkem. Lucembursko se však nyní snaží k uznání Palestiny přesvědčit jednotlivé státy unie. Lze odhadnout, že kromě Maďarska a Česka také další země společenství lucemburskou výzvu oslyší.

Nepříjemné a nebezpečné ale mohou být i střety mezi Evropou a USA, které se spolu sváří nejen v přístupu k Palestincům, ale třeba i Íránu. Devět klíčových států západu a severu Unie už oznámilo vstup do alternativního mezinárodního platebního systému, který má obejít americký bankovní vliv a tím i sankce uvalené prezidentem Spojených států na Teherán. Nesoulad panuje také ve vztahu k syrským Kurdům, které je Trump – na rozdíl od Evropy – víceméně ochoten předhodit Turkům. Ti navíc na posledním summitu NATO nátlakově podmiňovali svůj souhlas s pobaltskou misí právě odsouzením Kurdů, i když tuto výhrůžku vůči zbytku aliance nakonec odvolali.

Různé pohledy na blízkovýchodní region byly pro Evropu a USA vždy typické. Nyní jsou však vyhrocené do té míry, že ohrožují atlantickou bezpečnostní spolupráci.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud