Provokatéři, zábavné porno a vlídní policisté s obušky. Moskevské protesty oficiálníma očima | info.cz

Články odjinud

Provokatéři, zábavné porno a vlídní policisté s obušky. Moskevské protesty oficiálníma očima

Moskevské protesty z uplynulé soboty na sebe strhly pozornost zahraničních médií včetně většiny českých deníků. Hodnocení v nich byla poměrně jednoznačná a zaujala především násilnost při potlačení demonstrací. Nejinak tomu bylo i v případě ruských liberálních deníků. O to zajímavější je podívat se na svéráznou interpretaci druhé strany, tedy oficiálních ruských míst, včetně tisku či televizí. V následujícím textu záměrně až na výjimky nekomentuji konkrétní názory a interpretace, které v ruských médiích zazněly.

Reakce oficiálních míst může být z našeho pohledu zvláštní, nicméně nikoho, kdo zná ruské poměry, nepřekvapila. Ostatně i moskevský starosta Sergej Sobjanin se po třech dnech vyjádřil v tom smyslu, že poděkoval policii a Rosgvardii (Národní garda) za vysoce profesionální a adekvátní zásah proti „provokatérům“. Neopomněl zdůraznit, že minulý protest 20. července, který byl odsouhlasen oficiálními místy, byl v klidu.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí vzkázalo kolegům do Německa a Francie, aby raději kritizovali násilí ze strany francouzské policie, která opakovaně rozháněla protesty tzv. žlutých vest pomocí slzného plynu a gumových projektilů.

A Vladimir Žirinovskij, šéf populistické parlamentní strany LDPR, vyzval k humánnímu přístupu k řadovým demonstrantům, ale taky k tvrdým postihům organizátorů, kteří by podle něj mohli jindy do ulic vyvést statisíce lidí. I v tomto kontextu pak lze vnímat středeční zprávu státní tiskové agentury TASS, která informuje o „masových“ raziích policie v bytech účastníků sobotní demonstrace. Do těch se měl zapojit i protiteroristický útvar a zadrženi měli být koordinátor radikálního hnutí Levý blok Vasilij Kuzmin a aktivista Kirill Žukov.

Žirinovskij se svými slovy dotkl toho, co bylo v oficiálních médiích hlavní linkou – tedy boj proti ruskému „Majdanu“. Není překvapením, že výslechy sledovaly i to, kdo demonstrace platí.

V pondělí se pak představitelé bezpečnostních složek v čele s prokurátorem Jurijem Čajkou shodli, že podobné případy, kdy se někdo pokouší zabránit občanům uplatňovat jejich volební právo, se nesmějí opakovat. Oním „bráněním občanům“ ovšem měli na mysli samotné demonstrace, nikoli nepřipuštění vybraných kandidátů a diskriminační praktiky moskevské volební komise, proti kterým protest mířil.

Vysvětlení tohoto převráceného pohledu nabídl kulatý stůl „Otázky registrace kandidátů voleb do Moskevské státní dumy: základní problematika“, který pořádala Finanční univerzita při vládě Ruské federace. Jeho účastníci se shodli, že kandidáti, kteří nebyli připuštěni k volbám, zkrátka nebyli dost svědomití při sbírání podpisů.

Infografika: obávaní omonovci

A pak je tu samotný problém s oficiálními počty účastníků. Ukazuje se při něm různé „žonglování“ s cílem co nejvíce snížit počet protestujících a tím delegitimizovat demonstrace ještě výrazněji. Podle oficiálních statistik ministerstva vnitra bylo z celkového počtu 3500 demonstrantů hned 700 novinářů a bloggerů. 600 zadržených bylo údajně z oblastí mimo Moskvu a v metropoli buď nežili, nebo pobývali nelegálně.

I s vědomím toho, že oficiální statistiky snad všude na světě mají tendenci počty protestujících hodnotit mírně řečeno velmi konzervativně, ty ruské jsou v tomto ohledu ještě o něco aktivnější. Sdělení o lidech žijících mimo Moskvu či o novinářích měla mít poměrně jasný podtext, tedy že běžné Moskvany demonstrace nezajímá. Ano, Moskva si opravdu žila svým životem a drtivá většina lidí neměla o protesty valný zájem. Nakolik to ale bylo tím, že šlo o nepovolenou akci s rizikem citelných pokut a zatýkání, a nakolik šlo o nezájem či dokonce odpor vůči opozici, ovšem prakticky nelze zjistit.

Podobně i sdělení o tom, že bylo zatčeno 1074 lidí (opoziční zdroje mluví o vyšším čísle, ale to není předmětem článku), je oficiálními místy vydáváno za další důkaz násilnosti demonstrantů, kteří údajně napadali policisty. Většina ze zatčených byla propuštěna a za násilí proti úřední osobě byl v úvodu týdne stíhaný jeden člověk, který po zasahujícím Rosgvardijci hodil jakýsi koš. Je tu zjevný nesoulad mezi tvrzeními o brutalitě protestujících (podpořené počty zatčených) a množstvím zraněných na straně pořádkových složek – tedy dvou Rosgvardijcích – a na straně demonstrantů, kde oficiální (!) čísla mluví o 25 lidech.

Ruské televize s pokrytím protestů obecně šetřily. Během demonstrací se věnovaly až na výjimky jiným tématům. Podle televize NTV, která je jedním z typických představitelů ruské televizní propagandy, demonstrace prohrály s jinou akcí – „burgerfestem“, pořádaným v moskevském parku Lužniky. Zvláštní kapitolou pak byly hvězdy ruské televizní sféry, hlavně té oficiální. Nezklamal Vladimir Solovjov, který vyzýval k obvinění demonstrantů z pokusu o ozbrojený státní převrat. Pro změnu představitelka kanálu RT Margarita Simonjan prakticky celý den dodávala velmi silně emocionálně zabarvené zprávy o tom, jak se demonstranti účastní „zábavného porna“, či video s obdivným komentářem: „Díky mítinku se dnes obnovil můj osobní rating ideálních mužů, který si vedu na instagramu. A má nového lídra.“ Jde o jednoho z policistů, který káže demonstrantům, jak jeho kolegové jezdili do Čečenska, zatímco se oni váleli na kanapi.

Došlo i na apel na emoce, jmenovitě ze strany oficiálního listu Rossijskaja gazeta. Ten se v článku nazvaném „Chlapci z našeho města“ pustil do příběhu o dvou Rosgvardijcích, kteří utrpěli zranění, když „provokatéři“ použili proti policistům pepřový sprej. Jak RG píše, v tomto případě mohli utrpět zranění i demonstranti. Rosgvardijci spolu s policisty pak podle textu uchovali klid, když se nenechali strhnout provokacemi k potyčkám. Článek jen doplnil celé schéma o násilných demonstrantech a pokojných policistech.

A to jsem zdaleka neshrnul vše, dalo by se pokračovat. Kdo si přečetl Vědomosti či Novuju Gazetu, získal naprosto jiný pohled. Nicméně už jen výše uvedený výběr ukazuje na zcela odlišné vyznění informací, které v podobných případech dostává běžný Rus. Namísto násilí ze strany policie se dozvídá o násilných demonstrantech, kteří byli částečně provokatéry a částečně se nechali zmanipulovat nejmenovanými silami. Ty podle této interpretace využily téma voleb jen jako záminku pro své cíle. Naopak policisté – podobně jako například ti, kteří před pěti roky stáli na Majdanu na Ukrajině – se chovali velmi klidně a na provokace nereagovali. Pokud tedy sledujete ruskou státem kontrolovanou televizi, čtete Rossijskuju gazetu a věříte lidem, jako je Margarita Simonjan, získáte z oficiálních míst „kompletní balíček“ a tolik informací, že sotva budete hledat další, popisující stejné události ve střízlivějším světle.


Autor působí na FSV UK a dlouhodobě se věnuje dění v Rusku

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud