Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prvních sto dnů nové vlády Merkelové: Tlak ze všech stran i spor o migraci

Prvních sto dnů nové vlády Merkelové: Tlak ze všech stran i spor o migraci

Pod tlakem ze všech stran se v prvních 100 dnech vlády ocitl nový kabinet německé kancléřky Angely Merkelové (CDU). S americkým prezidentem Donaldem Trumpem se dostal do křížku mimo jiné kvůli clům na ocel a hliník, se státy střední Evropy pokračoval spor o migraci a na domácí politické scéně mu zase nedala oddechnout opoziční Alternativa pro Německo (AfD). Největšímu náporu se ale velká koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) vystavila sama, a to kvůli tvrdému sporu o migraci mezi sesterskými stranami CDU a CSU, který ohrožuje samotnou její existenci.

Takový vstup do funkčního období ještě dlouholetá šéfka vlády Merkelová, která v čele Německa stojí od roku 2005, nezažila. Nejprve strávila několik měsíců vyjednáváním o formování kabinetu, které překonalo všechny dosavadní časové rekordy, a pak po třech měsících v úřadu musí řešit, jestli nebude překonán také rekord pro nejrychlejší pád vlády.

Příčinou zřejmě nejvážnější vládní krize, které Merkelová ve funkci kancléřky čelí, je spor o migraci, který se už ale začíná přelévat i do dalších oblastí. Zatímco ministr vnitra a šéf CSU Horst Seehofer požaduje, aby Německo ze svých hranic začalo vracet běžence, kteří už v jiné zemi Evropské unie požádali o azyl, Merkelová to s odkazem na evropské právo odmítá.

Situace zašla tak daleko, že Seehofer pohrozil uvedením příslušných opatření do praxe i bez souhlasu Merkelové. To by ve spolkové republice, kde ministři z ústavy musí respektovat politické mantinely dané šéfem vlády, prakticky nemělo obdobu, a zřejmě by to vedlo k pádu vlády a dost možná také rozpadu tradičního spojenectví CDU a CSU.

K vyhrocenosti sporu podle pozorovatelů přispívá to, že CSU na podzim čekají zemské volby v Bavorsku. Protože se strana obává, že ztratí většinu v tamním parlamentu a že ji o důležitou část hlasů připraví protiimigrační AfD, snaží se v otázce migrace působit co nejrozhodněji, a to i za cenu, že tím oslabí vládu v Berlíně a kancléřku, která je dodnes symbolem dřívější otevřené migrační politiky Německa.

Vážným problémem je to, že se spor o migraci, ve kterém Merkelová od CSU dostala dvoutýdenní ultimátum pro nalezení evropského řešení, začíná přelévat do dalších oblastí. Neuplyne tak prakticky den, aby představitelé CSU kancléřku za něco hlasitě nekritizovali. Ve středu se předmětem jejich tvrdé kritiky stala třeba dohoda Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o evropských reformách.

Třiašedesátiletá kancléřka se tak zatím může trochu paradoxně mnohem více spolehnout na podporu ze strany SPD, která za ní stojí jak v otázce migrace, tak evropských reforem, než sesterské CSU, v níž by zřejmě část politiků úspěchu v bavorských volbách klidně obětovala vládu v Berlíně i Merkelovou.

Jednoduché to velká koalice, která Německu vládne už potřetí za poslední čtyři volební období, nemá ale ani na širší politické scéně. Prakticky všechny její kroky totiž tvrdě kritizuje AfD, která každý den vydává několik tiskových zpráv k činnosti kabinetu a nebojí se ani kontroverzních vystoupení v parlamentu. Terčem kritiky, která u části veřejnosti nadále rezonuje, je vše, počínaje migrační politikou vlády, přes její postup vůči německým automobilkám až po sankce vůči Rusku.

Kabinet Merkelové, který zatížil i skandál kolem Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF), si příliš neoddychne ani na mezinárodní scéně, kde se za uplynulých 100 dnů naplno ukázaly zásadně odlišné pohledy jeho a americké administrativy na hospodářskou politiku, íránský jaderný program nebo migraci. Ta nadále zatěžuje také vztahy spolkové republiky se státy Visegrádu, vztah s Francií zase na čas zkomplikovala pomalá reakce na reformní návrhy prezidenta Macrona.

Jestli bude mít Merkelová vůbec možnost v příštích měsících a letech tyto reformy prosazovat a zároveň pracovat na opětovném zlepšení vztahů se Spojenými státy nebo zeměmi střední Evropy, by se mělo ukázat začátkem července. V tu dobu už totiž má být jasné, jak dopadl spor s CSU.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1