Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Prvních sto dnů nové vlády Merkelové: Tlak ze všech stran i spor o migraci

Prvních sto dnů nové vlády Merkelové: Tlak ze všech stran i spor o migraci

Pod tlakem ze všech stran se v prvních 100 dnech vlády ocitl nový kabinet německé kancléřky Angely Merkelové (CDU). S americkým prezidentem Donaldem Trumpem se dostal do křížku mimo jiné kvůli clům na ocel a hliník, se státy střední Evropy pokračoval spor o migraci a na domácí politické scéně mu zase nedala oddechnout opoziční Alternativa pro Německo (AfD). Největšímu náporu se ale velká koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) vystavila sama, a to kvůli tvrdému sporu o migraci mezi sesterskými stranami CDU a CSU, který ohrožuje samotnou její existenci.

Takový vstup do funkčního období ještě dlouholetá šéfka vlády Merkelová, která v čele Německa stojí od roku 2005, nezažila. Nejprve strávila několik měsíců vyjednáváním o formování kabinetu, které překonalo všechny dosavadní časové rekordy, a pak po třech měsících v úřadu musí řešit, jestli nebude překonán také rekord pro nejrychlejší pád vlády.

Příčinou zřejmě nejvážnější vládní krize, které Merkelová ve funkci kancléřky čelí, je spor o migraci, který se už ale začíná přelévat i do dalších oblastí. Zatímco ministr vnitra a šéf CSU Horst Seehofer požaduje, aby Německo ze svých hranic začalo vracet běžence, kteří už v jiné zemi Evropské unie požádali o azyl, Merkelová to s odkazem na evropské právo odmítá.

Situace zašla tak daleko, že Seehofer pohrozil uvedením příslušných opatření do praxe i bez souhlasu Merkelové. To by ve spolkové republice, kde ministři z ústavy musí respektovat politické mantinely dané šéfem vlády, prakticky nemělo obdobu, a zřejmě by to vedlo k pádu vlády a dost možná také rozpadu tradičního spojenectví CDU a CSU.

K vyhrocenosti sporu podle pozorovatelů přispívá to, že CSU na podzim čekají zemské volby v Bavorsku. Protože se strana obává, že ztratí většinu v tamním parlamentu a že ji o důležitou část hlasů připraví protiimigrační AfD, snaží se v otázce migrace působit co nejrozhodněji, a to i za cenu, že tím oslabí vládu v Berlíně a kancléřku, která je dodnes symbolem dřívější otevřené migrační politiky Německa.

Vážným problémem je to, že se spor o migraci, ve kterém Merkelová od CSU dostala dvoutýdenní ultimátum pro nalezení evropského řešení, začíná přelévat do dalších oblastí. Neuplyne tak prakticky den, aby představitelé CSU kancléřku za něco hlasitě nekritizovali. Ve středu se předmětem jejich tvrdé kritiky stala třeba dohoda Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o evropských reformách.

Třiašedesátiletá kancléřka se tak zatím může trochu paradoxně mnohem více spolehnout na podporu ze strany SPD, která za ní stojí jak v otázce migrace, tak evropských reforem, než sesterské CSU, v níž by zřejmě část politiků úspěchu v bavorských volbách klidně obětovala vládu v Berlíně i Merkelovou.

Jednoduché to velká koalice, která Německu vládne už potřetí za poslední čtyři volební období, nemá ale ani na širší politické scéně. Prakticky všechny její kroky totiž tvrdě kritizuje AfD, která každý den vydává několik tiskových zpráv k činnosti kabinetu a nebojí se ani kontroverzních vystoupení v parlamentu. Terčem kritiky, která u části veřejnosti nadále rezonuje, je vše, počínaje migrační politikou vlády, přes její postup vůči německým automobilkám až po sankce vůči Rusku.

Kabinet Merkelové, který zatížil i skandál kolem Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF), si příliš neoddychne ani na mezinárodní scéně, kde se za uplynulých 100 dnů naplno ukázaly zásadně odlišné pohledy jeho a americké administrativy na hospodářskou politiku, íránský jaderný program nebo migraci. Ta nadále zatěžuje také vztahy spolkové republiky se státy Visegrádu, vztah s Francií zase na čas zkomplikovala pomalá reakce na reformní návrhy prezidenta Macrona.

Jestli bude mít Merkelová vůbec možnost v příštích měsících a letech tyto reformy prosazovat a zároveň pracovat na opětovném zlepšení vztahů se Spojenými státy nebo zeměmi střední Evropy, by se mělo ukázat začátkem července. V tu dobu už totiž má být jasné, jak dopadl spor s CSU.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744