Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Puigdemont by měl opustit politiku. Autonomie Katalánska byla utopie, říká historik z Barcelony

Puigdemont by měl opustit politiku. Autonomie Katalánska byla utopie, říká historik z Barcelony

Dosud jednotné separatistické strany v Katalánsku rozděluje případ Carlese Puigdemonta, který je na útěku v Belgii. V úterý měl být jmenován premiérem, ale předseda parlamentu kvůli možným právním dopadům volbu odložil na neurčito. Puigdemont pak přes média vyjádřil pochybnosti, kandidaturu ale prý nevzdává. Situaci jsme rozebrali s profesorem novodobých dějin na barcelonské univerzitě Stevenem Fortim.

Dá se mluvit o rozkolu v separatistickém hnutí?

Určitě, hnutí teď vůbec není jednotné. Napětí je uvnitř stran i mezi stranami samotnými. Na jedné straně je hnutí Společně pro Katalánsko, to byl projekt utvořený hlavně kvůli prosincovým volbám, tam patří Puigdemont a lidé kolem něj. Na straně druhé je Republikánská levice Katalánska (ERC), která je jednotnější. Jejím členem je i současný předseda parlamentu Roger Torrent, který v úterý odložil hlasování. Do voleb musely strany spolupracovat, protože měly společný zájem, ale v současné složité situaci se ukazuje, že se nedokážou dohodnout.

Steven Forti (1981)
Profesor novodobé historie na Autonomní univerzitě v Barceloně. Spoluautor knihy Proces separace v Katalánsku, která analyzuje situaci v regionu od roku 2006 do loňského roku. Vyšla v září 2017 ve vydavatelství Comares.

Bylo Torrentovo úterní rozhodnutí odložit volbu premiéra nečekané?

Bylo to překvapivé, všichni počítali s tím, že Puigdemont je jediným kandidátem na předsedu vlády a že bude zvolený, ať už tam osobně bude, nebo ne. Jako by si najednou Torrent uvědomil, že pokud by to udělal, mohl by jít také sám do vězení nebo k soudu, protože volbu v nepřítomnosti kandidáta soud předtím zakázal.

Dá se to tedy interpretovat jako strach, nebo racionální rozhodnutí?

Obojí, určitě tam byl přirozený strach o vlastní krk. Zároveň je to důležitý signál, kterým ERC dala najevo, že si uvědomuje, že situace je složitá a že chce trochu zbrzdit a zamyslet se nad tím, co může udělat jinak. Jako by části začalo být jasné, že změna se sice dá dělat, ale musí probíhat legálně v rámci španělské justice. Zároveň je to problematické, protože kdykoliv nějaká strana začne ustupovat, ostatní ji označí za zrádce.

Legální postup ale v současnosti logicky vyřazuje ze hry kandidáta Puigdemonta, který i kdyby se vrátil, tak ho čeká soud?

Nepochybně, zároveň zbavit se ho také není snadné. Puigdemont zůstává symbolem, silnou postavou. Má velkou podporu, celá kampaň byla postavená na něm. Proto Společně pro Katalánsko získalo v prosinci víc hlasů než ERC. Prosadit jiného kandidáta bude těžké.

Jaké jsou možné scénáře dalšího vývoje?

V první řadě se bude čekat na vyjádření Ústavního soudu o podobě další volby, které by mělo přijít asi v půlce února. Dá se ale čekat, že bude stejné jako to předchozí, kdy soud řekl, že hlasování musí být Puigdemont fyzicky přítomný. Takže by musel přijet do Španělska, kde by se napřed musel přihlásit k soudu a pak teprve požádat, jestli se může zúčastnit hlasování, což je dost nepravděpodobné. Druhá možnost je, že Puigdemont bude trvat na své kandidatuře, ale zůstane v Bruselu. Parlament udělá protiprávní zasedání, Puigdemont bude zvolen, ale Madrid ho neuzná a vedení parlamentu nejspíš půjde k soudu. Anebo se Puigdemont své kandidatury skutečně vzdá a strany budou hledat kandidáta, proti kterému není vedený proces. To je teď nejpravděpodobnější varianta.

A v dlouhodobějším horizontu? Dá se čekat, že se situace v Katalánsku letos někam posune?

Letos budou určitě velkou roli hrát soudy, protože ty budou řešit případy všech těch stíhaných politiků, i případně vydání Puigdemonta. Proto, jak jsem řekl, podle mě jediná průchodná varianta je zvolit katalánským premiérem někoho s čistým štítem, pod jehož vedením pak začnou strany vymýšlet novou strategii. Puigdemont by měl opustit politiku. ERC už podle mě pochopila, že představy o úplné autonomii byly trochu utopie a teď se snaží najít realističtější řešení.

360p
Katalánsko: demonstrace u parlamentu

I kdyby separatisté přistoupili k realističtějším řešením, jak říkáte, můžou vůbec někdy dosáhnout úplné nezávislosti na Španělsku?

Teď rozhodně ne, možná za dvacet let, ale ani to si nemyslím. Vždyť chybí podpora většinové společnosti. Když se podíváte na volby i referenda, jsou to pořád nízká procenta. K tak významné změně potřebujete alespoň dvě třetiny obyvatel, ne půlku. Možná kdyby hnutí bylo pragmatičtější a usilovně pracovalo na dialogu se španělskou vládou a hlavně v rámci španělských zákonů, tak by určitou šanci mělo, ale to může trvat desítky let. Navíc je podle mě nereálné, aby Evropská unie kdy Katalánsko uznala. Nejen EU, ale celý ekonomický svět.

Proč tedy voliči této představě stále tolik věří, když je podle vás nereálná?

Tam hraje ohromnou roli rétorika, propaganda, fake news. Ono to zní všechno snadně, jako by šla samostatná republika zařídit hned zítra. Politici musí živit lidi touto rétorikou, jinak by si je neudrželi. Ale myslím, že po říjnu už i někteří voliči začínají chápat, že to tak snadné není. Politici to prezentovali, jakože hned po referendu se začnou dít věci, ale nestalo se vůbec nic.

Mluvil jste o polovině obyvatel, ve svých článcích také často zmiňujete dvě Katalánska, dá se situace srovnávat s rozdělením společnosti ve Velké Británii kvůli brexitu nebo v USA na konto Donalda Trumpa?

Myslím, že najdeme analogie i rozdíly. Když pojedete na venkov, lidé budou mluvit jinak než v Barceloně. Zároveň si musíme uvědomit, že Katalánsko je opravdu bohatý region a lidé se tu mají vesměs dobře. Takže chudý venkov tady může znamenat něco jiného než v USA. Zároveň je tu rozdíl v tom, že například v chudších dělnických čtvrtích Barcelony bydlí lidé, kteří přišli za prací z jihu Španělska, takže ti naopak volí španělskou jednotu. U této skupiny je mimochodem zajímavý posun v tom, že historicky volili socialisty a komunisty, ale v loňských volbách najednou byli pro – řekněme – střední pravici Ciudadanos, která je pro Španělsko.

Co je tedy tou dělicí linií? Věk? Vzdělání?

Pro mě je to spíš geografie a původ. Vnitrozemské Katalánsko, okolí Girony, volí spíš pro nezávislost, Barcelona a Tarragona spíš proti. Záleží, jakým jazykem lidé mluví doma. Do popředí se teď dostává otázka identity. Ještě před pěti lety jsem to rozdělení necítil, ale teď jakoby si každý musel klást otázku, jestli se cítí jako Španěl, nebo Katalánec. To, že najednou tisíce lidí chodí třeba v ulicích Barcelony se španělskou vlajkou, to bych před pěti lety nečekal. Svou roli sehrála i ekonomická krize roku 2010, kdy se začala bát hlavně střední třída. Lidé tu nejsou chudí, ale spíš méně bohatí než před deseti lety. Řekl bych, že je to často právě střední třída, která volí separatistické strany. Společnost je silně polarizovaná. S lidmi, co víte, že mají na autonomii jiný názor, už často ani nediskutujete, a myslím, že to bohužel může trvat celou generaci, než se to srovná, pokud vůbec.

Jak by teď podle vás mělo postupovat Španělsko?

Katalánsko je politický problém, takže by ho měli především řešit politici na obou stranách. Jenže Mariano Rajoy musí mít silný postoj, protože jinak mu budou vyčítat, že nebrání jednotu Španělska, takže dialog moc není možný, jsme ve slepé uličce. Navíc nikdo teď nemluví o ničem jiném, jako by v zemi neexistovala další témata. Španělsko potřebuje celkovou reformu. Když přišla ekonomická krize, celý systém se začal hroutit, spousta lidí přišla o práci, do toho v roce 2014 abdikoval král, to jsou všechno důležité signály a změny. Mění se politický systém, místo klasických dvou stran tu najednou máme čtyři. A do toho teritoriální krize. Španělsko prochází krizí na několika úrovních, a Katalánsko je jen jednou z jejích součástí, i když se teď zdá, že je to ta jediná. Myslím, že se hodně ukáže v dalších dvou letech. Důležitý milník budou evropské volby v roce 2019 a o rok později španělské volby, které ukáží další směřování země.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1