Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rasisté zabijí v USA více lidí než islamisté. Bílý dům ale před nimi dál zavírá oči

Rasisté zabijí v USA více lidí než islamisté. Bílý dům ale před nimi dál zavírá oči

Zástupci bělošské nadřazenosti mají za loňský rok v USA na kontě více vražd než stoupenci jakékoli jiné extremistické ideologie. Vyplývá to z nové zprávy Ligy proti nenávisti (ADL), kterou organizace vydala ve středu. Administrativa Donalda Trumpa přitom problému krajní pravice nevěnuje pozornost a soustředí se spíše na vnější hrozby.

Na konci roku 2017 uvěznila policie ve městě Reston ve Virginii teenagera, který zabil rodiče své přítelkyně. Mladík údajně svoji vinu přiznal. K činu se rozhodl poté, co rodiče dceru přesvědčili, aby se s ním rozešla. Vadilo jim, že je rasista.

Chlapec měl podle zjištění listu Washington Post na twitteru sdílet zprávy oslavující Adolfa Hitlera, psát hanlivé zprávy o Židech a volat po „bílé revoluci“. Připisuje se mu také, že vysekal do trávníku v místním parku velkou svastiku.

Pátý nejhorší rok

Prosincový příběh ilustruje situaci, na kterou ve své poslední zprávě upozornila Liga proti nenávisti. Pravicoví extremisté páchají ve Spojených státech nejvíce vražd ze všech přívrženců radikálních ideologií. Za loňský rok mají na svědomí 20 z celkových 34 extremisticky motivovaných vražd. Nejvíce se činí stoupenci tzv. bělošské nadřazenosti, kteří zabili 18 lidí.

„Potvrzuje to, že se extremisté cítí povzbuzeni současným prostředím. Pravicoví radikálové byli zodpovědní za skoro 60 procent loňských úmrtí spojených s extremismem. Data naznačují, že to není přehánění, jak se někteří snaží vykreslit,“ prohlašuje výkonný ředitel ADL Jonathan Greenblatt.

Kromě případu zmíněného teenagera mají zástupci bělošské nadřazenosti na svědomí i medializované vraždy v Charlottesville, kde během pochodu odpůrců rasismu najel řidič do davu a zabil 32letou ženu, nebo v Portlandu, kde muž vykřikoval radikální hesla, zatímco ubodal dva lidi, kteří se snažili bránit mladou černošku a ženu nosící hidžáb.

Čistě statisticky došlo proti předchozímu roku k poklesu úmrtí způsobených extremisty. Data ale zkresluje absence výraznějšího útoku, jakým byla například střelba v gay klubu v Orlandu v červnu 2016. Při ní zemřelo 49 lidí. Nejkrvavější útok v dějinách Spojených států, střelbu do návštěvníků koncertu v Las Vegas s 58 mrtvými, ADL nezapočítala, jelikož zatím není známý motiv útočníka. I tak byl ale loňský rok pátým nejhorším od roku 1970, kdy organizace s monitoringem začala.

Bílý dům zavírá oči

Ačkoli mají extremisticky motivované činy jen minimální podíl na celkovém počtu zavražděných, jejich dopad na společnost je značný. Bílý dům přesto před pravicovými radikály zavírá oči. Ministryně vnitřní bezpečnosti Kirstjen Nielsenová je ve své řeči o hrozbách pro Ameriku ani nezmínila.

Trumpova administrativa místo toho klade důraz spíše na vnější hrozby. Opakovaně varuje zejména před islámským terorismem. Federální vláda loni navíc přestala financovat program zaměřený na deradikalizaci neonacistů.

„Je velice znepokojivé, že když mluví o hrozbách pro náš národ, ministryně Nielsenová opomene zmínit zprávu, která mluví o jedněch z nejvíce nekontrolovatelných teroristických útoků, kterým náš národ čelí – domácí teror zahrnující stoupence bílé nadřazenosti,“ komentovala na twitteru demokratická senátorka Kamala Harrisová.

Podle Orena Segala z Ligy proti nenávisti je přitom nyní čas se bavit, zda by Američané neměli přehodnotit hrozby, kterým věnují pozornost. Z dat ADL vyplývá, že za posledních deset let spáchali pravicoví radikálové 71 procent extremisticky motivovaných vražd. Zmínění islamisté proti tomu stojí za 26 procenty, 3 procenta připadají krajní levici. „Nemůžeme si dovolit luxus ignorovat jakoukoli extremistickou hrozbu v naší zemi,“ konstatuje Segal.

Zdrženlivost Bílého domu by se dala přičítat snaze nenaštvat část voličů. Je to právě Trump, k němuž se hlásí řada stoupenců krajní pravice. Jako prezident navíc pomohl tzv. alt-right scéně tím, že do poradního týmu přibral šéfredaktora webu Breitbart spojeného s alternativní pravicí Steva Bannona. Přestože se jejich cesty později rozešly ve zlém, podařilo se radikálům dostat dříve nepřípustná témata běžné debaty ve veřejném prostoru.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744