Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Recyklace mezi životem a smrtí. Vietnamskou vesnici živí likvidace odpadů, poznává i její úskalí

Recyklace mezi životem a smrtí. Vietnamskou vesnici živí likvidace odpadů, poznává i její úskalí

Nejprve zničil průmysl vietnamská tradiční řemesla. Místo nich se tisíce lidí začaly věnovat recyklaci. Dělají to ručně, v pekelných podmínkách. Recyklace je živí a současně zabíjí, pozvolna a plíživě.

„Je v zájmu všech, abychom učinili naši zemi zelenější, čistší a hezčí“, hlásí jedna ze tří plechových cedulí nakřivo se tyčících z hnědozelené, stojaté a zapáchající říčky zanesené z obou břehů odpadky všeho druhu. „Životní prostředí znamená život. Spojme se a společně chraňme životní prostředí,“ píše se na další, jež se nachází těsně vedle mostu.

Na kole po něm projíždí štíhlý, asi třicetiletý Minh. Táhne za sebou vozík po okraj naplněný pytli s plastovými lahvemi. Za pár dongů je nakoupil od smetištních „scavengerů“ a veze si je na dvorek svého domku. Tam je pomocí nožíku zbaví nálepek a víček, vymyje je, a slisované je se ziskem prodá, obvykle do Číny. Dělá to tak „odjakživa“, naučil se to od svých rodičů, kteří v jejich „rodinném podniku“ také pracují. Pomáhá jim i jeho žena a brzy začne i desetiletý syn, který se do prostředí plného odpadků v podstatě narodil.

Recyklace je živí

Podobným způsobem se ve vesnici Xa Kieu čítající asi 800 rodin a nacházející se zhruba 30 km od hlavního města Vietnamu Hanoje, živí okolo dvou set domácností. Ostatní obyvatelé, kteří nepracují pro svůj „rodinný podnik“, třídí odpad jako zaměstnanci svých sousedů.

„Recyklace je zde zdrojem obživy téměř všech dospělých v produktivním věku,“ vysvětluje energická Dao Thi Huong, finanční konzultantka, která se ve svém volném čase zabývá ekologickými tématy a která nás po vesnici i přes vysoký stupeň těhotenství doprovází. Kromě různých druhů plastů — od lahví, přes klávesnice, plastové židle až po hračky nebo záchodová prkýnka — se zde ručně recyklují hadice, elektronická zařízení, kovy, dráty, obaly od sprejů nebo například celé součásti motorek a kol. Každá rodina se specializuje na jeden produkt.

Celé vesnice zabývající se jedním typem řemeslné výroby jsou ve Vietnamu tradicí. Odhaduje se, že v zemi je jich stále kolem 2 800. Ve městech se různé typy řemesel a obchodů s jedním typem sortimentu tradičně koncentrují do jedné nebo několika málo uliček. Industrializace postupem času donutila vesničany přizpůsobit se potřebám moderní společnosti. Kvůli tomu dochází k zániku některých původních řemesel a nahrazuje je například právě ruční recyklace.

„Mzda se pohybuje kolem 7 dolarů za den, což je o třetinu nebo polovinu víc, než si ve Vietnamu vydělá dělník v jiných profesích,“ vysvětluje Dao, proč se vesničané odpadků tak drží.

Že se z třídění odpadků dá docela dobře žít, je vidět na stavu a úrovni místních domků. Ty svou upraveností ostře kontrastují s nepořádkem kolem. Když si mezi poházenými pytli odpadků hledám cestu na toaletu do jednoho z domků, překvapí mě, jak je uvnitř čisto a uklizeno. I malá zahrádka za domkem je vzorná.

„Chtěla bys dělat něco jiného?“ ptám se sotva patnáctileté slečny, která postává opodál a zvědavě po nás pokukuje — malé evropské děti, které máme s sebou, tady zřejmě stejně jako většina ostatních nikdy neviděla. „Nevím, co jiného bych dělala,“ odpoví neurčitě. Odpadky jsou zkrátka sázka na jistotu.

Oceán plastu

Produkce odpadu, zejména plastového, celosvětově stoupá spolu s tím, jak stoupá využití plastů ve všech sférách lidské činnosti. Podle časopisu National Geographic vyprodukovala lidská společnost za zhruba 60 let, co se plasty vyrábějí, kolem 6,3 miliard tun plastového odpadu. Pouze 9 % bylo zrecyklováno, 12 % spáleno a celých 79 % skončilo na skládkách nebo ve volné přírodě, kde se budou rozkládat přibližně 400 let.

V roce 2017 nalezli vědci v Tichém oceánu už druhý plovoucí ostrov odpadků tvořený převážně plasty z pevniny. Velikost ostrova odhadují asi na milión čtverečních kilometrů, což představuje rozlohu Německa a Francie dohromady. Plasty představují riziko pro mořské živočichy a ptáky, kteří plasty polykají. Plastové částečky se jim hromadí v trávicím traktu, následkem toho pomalu a v bolestech umírají. Odhaduje se, že v roce 2050 bude oceán obsahovat stejné množství plastů jako ryb. Přepočteno to znamená, že na tunu ryb bude světovým oceánem plavat tuna plastu. Recyklace je tedy pro planetu klíčová.

V Česku třídí odpad 72 procent Čechů. Vytříděný plastový odpad se až do loňského roku vyvážel k recyklaci částečně do Číny, která však od letošního roku výkup plastového odpadu z Evropy podstatně omezila, což má na recyklaci plastů v České republice negativní dopad.

V Asii je to s recyklací podstatně horší. Přestože vesnic jako je Xa Kieu přibývá, v celosvětovém měřítku produkce plastového odpadu je pořád jako kapka v moři. Navíc mají pozitivní přínosy recyklace po vietnamsku i své stinné stránky.

Recyklace a pomalá smrt

Dochází ke znečišťování životního prostředí a recyklace v této podobě představuje zdravotní riziko. Při tavení plastů vznikají toxické plyny. Při jejich drcení a vymývání vodou se z plastů uvolňují malé částečky, které se splachují a bez filtrace vsakují do celého okolí. Z odpadu se navíc mohou uvolňovat těžké kovy, jako například azbest a olovo a z baterií i kyseliny. Nepotřebné nerecyklovatelné zbytky končí v řece. „Co asi obsahuje půda na té opečovávané zahrádce a jakou vodou ji zalévají?“ pomyslím si.

Obličejové roušky chránící proti slunci, smogu a jiným nečistotám se staly kvůli zápachu z miliónů motorek a také z touhy po zachování bílé pleti téměř vietnamskou ikonou, rukavice tu ale používá málokdo.

S rukavicemi se nezdržuje ani devatenáctiletý mladík, který se už dva roky živí recyklací sprejů. Jedna zkušená rána kladívkem napoprvé oddělí plastový píst, druhá rána rozbije plášť spreje, na zem vytečou zbytky šampónu nebo laku na vlasy, a ještě pár ran, a ze spreje je placička. Komplikovanější poranění, která v kontaktu se špinavými ostrými předměty občas vznikají, mohou vesničané léčit neodborně antibiotiky, která jsou zde volně prodejná (ovšem stejně drahá jako v Evropě), jak mi vysvětluje náš druhý průvodce, jenž si říká Andy. Je farmaceut, ekologii se věnuje ve svém volném čase. Také on nám, stejně jako Dao, věnoval svůj den dovolené, aby podpořil medializaci tohoto ekologického tématu.

„Každý druhý tady má do padesáti nějaký nádor,“ shrnuje problematiku drobná pohublá starší žena s pusou 
plnou černých zubů a krvácejících dásní, zatímco hladí s radostí jedno z našich blonďatých dětí po hlavě. Takhle nějak by mohla vypadat chronická otrava olovem, vysvětluji dětem, a snažím si vybavit 
si obrázky z učebnice patologie z dob studia medicíny.

„Pro likvidaci odpadů existují ve Vietnamu samozřejmě regulace týkající se ochrany zdraví a životního prostředí, ale na jejich dodržování není dostatečně dohlíženo. Úředníci toho mají příliš, a když už, dohlížejí spíš na větší podniky, než na malé podnikatele,“ komentuje situaci Dao.

„Je potřeba propojit vzdělávání s osvětou a trpělivě vysvětlovat souvislosti mezi příčinami a následky,“ říká Daniel Svoboda z české organizace Development Worldwide, která se podílela ve Vietnamu na několika ekologických projektech. „Vietnamci jsou schopní zařídit nemožné do druhého dne, ale spočítat si, co pro ně znamená dlouhodobá investice do vlastního zdraví a životního prostředí, a řídit se tím, to zatím tak dobře nedokážou,“ shrnuje Svoboda.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1