REPORTÁŽ: Peníze zdarma a pro všechny. Lék na robotizaci nás může přijít draho | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Peníze zdarma a pro všechny. Lék na robotizaci nás může přijít draho

REPORTÁŽ: Peníze zdarma a pro všechny. Lék na robotizaci nás může přijít draho

Jen na krátkou chvíli osvítí hlavní náměstí v centru nizozemského Haagu slunce a poté už se spustí vytrvalý déšť. Na pódiu zeleného nafukovacího stanu stojí starší muž v sytě oranžové košili a rozhlíží se po skupince lidí, která se pod střechou schovává před deštěm. I přes nepříznivé počasí obchází prostranství dvojice žen převlečených za roboty. Je podzim 2017 a reportérka INFO.CZ v Nizozemsku právě zde hledá odpovědi na zásadní otázku: Je možné, že by všichni dostávali základní příjem bez ohledu na to, zda pracují?

Dvě ženy v trochu dětinsky působících kostýmech zastavují kolemjdoucí s jednoduchou, ale výhružnou otázkou: „Bojíte se, že přijdete o svou práci?“. Je polovina září 2017, zbývá jen jeden den do Prinsjesdag — v češtině Princova dne, který v Nizozemsku slavnostně zahajuje nový parlamentní rok. A kdy se také představuje finanční rozpočet na další rok. Skupina na náměstí se sešla krátce před tímto okamžikem schválně: chce ukázat, že s financemi se dá nakládat ještě jiným způsobem. Zákonodárce i veřejnost se snaží přesvědčit o zavedení nepodmíněného základního příjmu.

„Byla to velká úleva. Předtím jsem celý život pracovala jako sekretářka, ale před pěti lety jsem dala výpověď, nesnášela jsem to. Pak jsem vystřídala několik prací na částečný úvazek, z nichž jsem byla velmi nešťastná. Chtěla jsem najít cestu ven, ale nevěděla jsem jak,“ vypráví už v suchu a teple secesní kavárny Anne van Dalen. Ještě před necelou hodinou obcházela bosa v dešti lidi na náměstí a vyprávěla jim, jaké to je, prožít jeden rok se základním příjmem. Teď má nohy bez bot složené pod kavárenským stolem. Před více než rokem od tohoto okamžiku se v menším nizozemském městě Groningen objevila iniciativa propagující experiment se základním příjmem. Teoreticky tento koncept, který zjednodušeně řešeno vybízí k tomu, aby všichni lidé ve společnosti dostávali nehledě na svou situaci určitou částku jako nepodmíněný základní příjem — v podstatě „peníze zdarma“, existuje už několik desetiletí. V různých formách se ale napříč historií diskutoval už mnohem dříve.

„Bude to fungovat?“

Nizozemská skupina si chtěla vyzkoušet, zda projekt může fungovat v praxi. V rámci crowdfundingu vybrala dvanáct tisíc euro, tedy částku, která bude jednomu člověku stačit právě na rok. „Kdokoliv mohl přispět a také požádat o účast. Udělala jsem oboje a nakonec mě vybrali. Základní příjem byl pro mě záchranou,“ vypráví nadšeně žena. „Hned jsem se odstěhovala z nevyhovujícího bytu. Dnes žiju v objektu bývalé školy. Je to prázdná budova, kterou můžeme obývat za velmi nízký nájem, protože se o ni zároveň staráme. A věnuji se umění,“ pochvaluje si šedovlasá žena oblečená do jednoduchého bavlněného trika a nepromokavé bundy. Tisíc euro měsíčně jí bez problému vystačilo. Sama ale dodává, že za tím stojí fakt, že toho moc nepotřebuje. Nekupuje si nové oblečení, nepotrpí si na luxusní zboží. Do nákladů započítává v podstatě jen bydlení, zdravotní pojištění, jídlo a průkazku na MHD. „Pro mě to nebyl základní příjem, ale celý příjem,“ říká o experimentu, který skončil před několika měsíci. „Pokud ale máte čtyřčlennou rodinu, pak by byl pro vás základní příjem pouhým startem,“ dodává.

O myšlenku základního příjmu se ale nezajímají pouze lidé, kteří se z nějakého důvodu cítí nešťastní ve svém zaměstnání a chtějí změnu směrem třeba ke kreativnějšímu způsobu trávení času. Podobné ideje se stávají celospolečenským tématem, o kterém stále častěji mluví vědci, politici napříč ideologickým spektrem i byznysmeni. Důvodem jsou změny na trhu práce jako třeba robotizace, kvůli kterým některé profese úplně vymizí. Mezi velké podporovatele nepodmíněného základního příjmu se řadí zakladatel kosmické společnosti SpaceX a automobilky Tesla Elon Musk nebo tvůrce Facebooku Mark Zuckerberg. „Myslím, že nakonec budeme muset mít nějaký druh univerzálního základního příjmu. Nemyslím si, že budeme mít na výběr,“ pronesl před několika měsíci Musk. Podle Zuckerberga budou lidé potřebovat určitý „finanční polštář“. Kritici už oba byznysmeny obviňují, že lidem jen vypráví pohádku, která uklidní „bohaté“ a spotřebitelům rozdá více peněz, které pak budou moci utratit za jejich služby. Alexander de Roo, bývalý europoslanec za GroenLinks (nizozemské Zelené) a průkopník myšlenky základního příjmu ale věří, že jejich snaha je upřímná. „Tyto myšlenky si získávají čím dál více pozornosti,“ popisuje oblečený v oranžové košili a elegantním saku, když sejde z provizorního pódia a posadí se na černou plastovou židli na druhém konci stanu. „S hnutím za základní příjem jsme začínali před třiceti lety. Tehdy na toto téma existovala snad jedna kniha,“ říká s nadsázkou. „A podívejte se, kam jsme se posunuli dnes. Podnikatelé ze Silicon Valley dávají lidem peníze, aby se mohl koncept vyzkoušet v praxi. Sponzorují vědce. Myslí to celé vážně. Vidí, jak rychle se mění technologie a mizí některé druhy zaměstnání. A nejde jen o ty nekvalifikované,“ zmiňuje jeden z klíčových důvodů, proč je otázka základního příjmu ve společnosti čím dál aktuálnější. Svět práce se mění a s postupující robotizací a automatizací je čím dál větší obava, že velká skupina lidí jednoduše nebude nikde zaměstnaná. Nebo se alespoň bude muset proměnit naše vnímání toho, co považujeme za práci.

„Lidé se budou cítit svobodně“

Základní příjem si ale získává podporovatele i z dalších důvodů. Podle politika za to může i fakt, že systém sociální podpory v Nizozemsku přestává fungovat. Je příliš složitý, takže někteří lidé ani nevědí, na kterou podporu mohou dosáhnout a jak. Nahrává tomu i komplexní systém zdanění. „Třetí důvod je jednoduše ten, že jde o dobrý systém. Lidé, kteří si jej vyzkoušeli, se cítí svobodně. Dělají to, co jim přijde smysluplné. To prospívá jak jednotlivcům, tak celé společnosti,“ vrací se de Roo ke zkušenosti popsané v úvodu.

On sám si základní příjem v Nizozemsku představuje tak, že by všichni obyvatelé měli měsíčně nárok na částku tisíc euro. Z toho, co si vydělají navíc, by pak zaplatili daň, která by se pohybovala kolem padesáti procent i výše. „Můžete říct, že to je hodně, ale ostatní odvody by zmizely. Pokud byste si vydělal dva tisíce euro, tak tisíc zaplatíte, ale tisíc také dostanete od státu. Takže jste na stejné částce. Pouze pokud si vyděláte více, tak budete platit daň. Podle nás je to férové a bez problému financovatelné,“ vysvětluje.

Několik sociálních experimentů napříč Nizozemskem by mělo ukázat, zda je myšlenku nepodmíněného příjmu opravdu možné převést do praxe. Cesta k tomuto okamžiku ale nebyla jednoduchá a výsledný experiment se od původní ideje hned v několika ohledech liší. Municipality, které chtějí test vyzkoušet, potřebují svolení vlády. Ta ale požaduje mnohem přísnější pravidla, než by si autoři konceptu představovali. Takzvaný Dutch Participation Act například stanovuje, že lidé zapojení do testu budou kontrolovaní, zda se snaží získat práci. Místo slovního spojení nepodmíněný základní příjem je tak na místě spíše sociální experiment. Město Utrecht, které získalo v souvislosti s plánováním experimentu největší pozornost, muselo jeho začátek kvůli neshodám s vládou posunout. Amsterdam se snaží zkoušku zahájit i bez posvěcení vlády.

„Konečně začínáme“

I přes restrikce si propagátoři základního příjmu od experimentu hodně slibují. „Po několika letech jednání konečně začínáme,“ pochvaluje si mladý ekonom Sjir Hoeij-makers, který municipalitám se zaváděním testů pomáhal. V krátké chvíli, která mu zbyla po konci prezentace, než bude muset běžet na vlak, popisuje u kavárenského stolku hlavní přínosy experimentu. „Místo toho, abychom aplikovali přímo základní příjem, přemostíme dva hlavní rozdíly mezi ním a současným systémem sociální podpory,“ vysvětluje. Ten první spočívá v tom, že pokud chce někdo v Nizozemsku dosáhnout na příspěvek v nezaměstnanosti, musí vykazovat dostatečnou snahu práci získat. To může v praxi znamenat třeba povinnost doložit, že odpověděl na dvě nabídky práce týdně. Experiment tuto povinnost do určité míry ruší. „Druhý rozdíl spočívá v tom, že v rámci současného systému se vám začnou krátit dávky, pokud si začnete vydělávat. Tím pádem nezískáte navíc prakticky nic. Během experimentu si lidé budou moct do určité míry přivydělat,“ dodává ekonom. O základní příjem tedy v původním slova smyslu nejde. Povinnosti jsou ale menší, a tak se mu do určité míry blíží. „Je to kompromis,“ shrnuje Hoeijmakers s tím, že podobný experiment zvažuje více než čtyřicet nizozemských měst.

On sám si život za základní příjem tisíc euro také vyzkoušel. I jemu to umožnila crowdfundingová kampaň. „Bylo to celkem zavazující. Mnoho lidí mi svěřilo svou důvěru, takže to pro mě byl zvláštní pocit,“ popisuje. Mladý ekonom se přitom po škole nemusel bát, že by práci nesehnal. „Mohl jsem si být celkem jistý, že místo seženu. Spíše jsem se strachoval, že budu dělat práci, která mi nebude připadat smysluplná,“ popisuje dobu před více než dvěma lety, kdy s experimentem začínal.

S Guidem van Vulpenem ze strany Zelených se potkáváme v Arnhemu. Ospalé městečko kousek od hranic s Německem ve všední den dopoledne životem zrovna nepulzuje. Kolem hlavní městské třídy se pomalu otevírají obchody a kavárny. Před nezvykle chladným zářijovým počasím v nich hledá několik lidí útočiště. Politikova kancelář se nachází na břehu ramene řeky Rýn. V těchto místech už nebudí dojem veletoku. „Vltava to není,“ žertuje van Vulpen, který pravidelně navštěvuje Česko. Pár kilometrů odsud leží Wageningen se zhruba 36 tisíci obyvateli — jedno z měst, kde v této době startuje sociální experiment. Van Vulpen je u jeho zrodu.

„V posledních letech jsme viděli, že se nezaměstnaným v rámci systému sociální podpory příliš nedaří. Data navíc ukazují, že se zhoršuje jejich zdraví, především to psychické. Doufám, že když odebereme některá omezení, tak budou lidé nejen více aktivní, ale zároveň se zlepší i jejich zdraví,“ popisuje. „Kvůli zásahu vlády není experiment tak široký, jak jsme doufali, ale i tak by nám měl ukázat, zda mohou naše myšlenky fungovat,“ líčí ve své kanceláři nad hrnkem zeleného čaje. Současný experiment míří na skupinu nezaměstnaných lidí, kteří jinak čerpají různé druhy podpory, jeho dopad by ale měl být mnohem komplexnější. Reflektoval by současné změny na trhu práce.

„Musíme o základním příjmu přemýšlet, jinak přijde napětí ve společnosti“

„Kolem sebe vidím, že v Nizozemsku je stále více lidí, kteří jsou na volné noze a musí si shánět různé zdroje příjmu. Žijí pod tlakem hledat si nové projekty a zajistit se finančně,“ popisuje politik. Základní příjem by jim do budoucna mohl přinést potřebný finanční polštář. „Myslím, že musíme začít přemýšlet o základním příjmu obecně, protože organizace práce a pohled na ni se mění. Produktivita práce se navyšuje rychleji než produktivita obecně, to znamená menší počet hodin práce. V Nizozemsku probíhá velká diskuse nad podobou sociálního systému. Trh práce je hodně flexibilní, a ne vždy v dobrém slova smyslu. S tím musíme něco udělat, jinak to přinese do společnosti napětí,“ domnívá se van Vulpen. Inspiraci hledá i v podobném experimentu, který běží několik měsíců ve Finsku. „Zajímavé je, že tam to spustila středopravicová vláda. Je pravda, že za jiných podmínek — poskytují třeba nižší částku, ale i tam vidíte výsledky, které bychom chtěli vidět my tady. Nezáleží tedy na tom, kam se řadíte v rámci politického spektra,“ říká. Stejně jako de Roo předpokládá, že se Nizozemci dočkají základního příjmu v horizontu deseti, dvaceti let. Jen technické provedení možná bude vypadat jinak. „Změna je potřeba,“ dodává.

Praktická nástraha je ovšem ta, že Nizozemsko se nemůže dívat pouze samo na sebe. Patří k členům Evropské unie. Základní příjem by se tedy měl podle ideálního scénáře prosadit v celé unii, aby nedošlo ke komplikacím. „Jsem si jistý, že Francie a Německo čelí stejným problémům jako my. Bohatší země EU se podle mě budou v této myšlence posunovat vpřed,“ říká van Vulpen. Uvědomuje si, že pokud by základní příjem zavedlo jen Nizozemsko, mohlo by se stát lákavým cílem pro příchozí z jiných států.

Myšlenka nepodmíněného základního příjmu si získává pozornost i na půdě unijních institucí. Evropská komisařka pro zaměstnanost Marianne Thyssenová prohlásila, že bude s velkým zájmem sledovat finský experiment. Tváří v tvář digitální ekonomice je podle ní potřeba zvážit, jak naložit s přicházejícími změnami. Záleží ovšem na jednotlivých zemích, zda budou chtít něco podobného zavést. Komise je podle ní daleko od toho, aby navrhovala nepodmíněný základní příjem na úrovni celé EU.

Myšlenkou se zabývali už i europoslanci. V únoru 2017 schvalovali zprávu, která Evropské komisi doporučovala, jak přistupovat k pravidlům robotizace. Jednalo se o vůbec první snahu zákonodárců vyrovnat se legislativně se změnami, které přináší umělá inteligence. Některé body — a mezi nimi i základní příjem — se ovšem podpory na plénu nedočkaly. Zpráva konkrétně navrhovala zahájit debatu o nových modelech zaměstnanosti a správy daňového a sociálního systému „na základech existence dostačujícího příjmu, včetně možnosti zavedení univerzálního základního příjmu“. Zastánci ideje z řad lucemburských socialistů zdůrazňovali, že je potřeba hledat cesty, jak zajistit občanům příjem i v době, kdy se zaměstnání stane více nedostatkovým. Na příjmové straně rozpočtu podle nich mohlo figurovat i zdanění práce robotů. Ani tento bod ale nenašel dostatečnou podporu.

„Lidé budou líní“

Zdaleka ne všichni ale myšlenku základního příjmu nadšeně vítají. Dvě zásadní námitky znějí v podstatě takto: lidé, kteří budou dostávat peníze „zdarma“, nebudou mít motivaci něco dělat. A pak následuje otázka, jak se to celé zaplatí. „Myslím, že argument, že rozdávání peněz povede k tomu, že budou lidé sedět celý den doma na gauči, je hloupost. Každá lidská bytost chce dát svému životu smysl, ať už to znamená pracovat nebo třeba vychovávat děti,“ říká Anne van Dalen na základě své vlastní zkušenosti. „Lidé, kteří si o ostatních myslí, že nebudou nic dělat, by se měli podívat do zrcadla. Je to jako, když křičíte, že ostatní kradou, jen já ne,“ dodává.

Otázku, jak by byl systém financován, není jednoduché zodpovědět. Někteří jako de Roo vidí cestu ve výrazném zdanění. Zároveň by padly současné náklady na sociální dávky a příspěvky včetně důchodů. Ušetřilo by se i za byrokracii, která se k tomu dnes váže. Problém je v tom, že nárůst zdanění by byl opravdu výrazný. Navíc není jisté, zda by zůstalo ekonomicky aktivních dostatek obyvatel, pokud by měli možnost žít z peněz „zadarmo“. Otázky vzbuzuje i samotné nastavení stejné „laťky“ pro všechny. Například zdravotně postižení dnes dostávají z pochopitelného důvodu vyšší příspěvky. Třeba příspěvek na bydlení se může lišit podle cenové hladiny v regionu a podobně.

Nelze ovšem přehlédnout, že změny na trhu práce přinášejí otázky, jak bude společnost v budoucnu fungovat a sociální zajištění je jednou z těch palčivých. „Už dvacet let pracuji ve službách. Žiju sama, mám pronajatý dům a naspořené nějaké peníze. Má práce je fyzicky příliš náročná. Vím, že ji nezvládnu dělat až do důchodu, aniž bych to zdravotně odnesla,“ popisuje žena v modré nepromokavé bundě, kterou zaujala demonstrace na haagském náměstí. „Základní příjem by mi dal svobodu. Mohla bych se třeba starat o svou matku. Opravdu bych neseděla na gauči,“ říká. „Když se o tom ale bavím se svými přáteli, tak se pochopení většinou nedočkám. Říkají, že se to nedá zaplatit,“ končí skepticky.

„Nizozemsko je ale dobrá země na vyzkoušení, jsme otevření experimentům. O tom, že je potřeba se nějak vypořádat s automatizací a robotizací, se mluví hodně,“ myslí si vysoký padesátník, který se svou ženou pronajímá turistům apartmán v centru města. Obava z budoucnosti těmto snahám nahrává. „Dnes lidé mnohem méně důvěřují sociálnímu systému než před lety. Před třiceti roky jste dostávali podporu v nezaměstnanosti po dobu pěti let. Mohli jste se zastavit a najít si novou práci. Dnes musíte po dvou letech bez práce prodat vlastní dům. Lidé cítí mnohem větší tlak a jsou ochotni o základním příjmu přemýšlet,“ domnívá se průkopník myšlenky de Roo.


Text původně vyšel v prvním čísle magazínu Infolab, který připravuje redakce INFO.CZ

InfoLab

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.