Jen na krátkou chvíli osvítí hlavní náměstí v centru nizozemského Haagu slunce a poté už se spustí vytrvalý déšť. Na pódiu zeleného nafukovacího stanu stojí starší muž v sytě oranžové košili a rozhlíží se po skupince lidí, která se pod střechou schovává před deštěm. I přes nepříznivé počasí obchází prostranství dvojice žen převlečených za roboty. Je podzim 2017 a reportérka INFO.CZ v Nizozemsku právě zde hledá odpovědi na zásadní otázku: Je možné, že by všichni dostávali základní příjem bez ohledu na to, zda pracují?
Dvě ženy v trochu dětinsky působících kostýmech zastavují kolemjdoucí s jednoduchou, ale výhružnou otázkou: „Bojíte se, že přijdete o svou práci?“. Je polovina září 2017, zbývá jen jeden den do Prinsjesdag — v češtině Princova dne, který v Nizozemsku slavnostně zahajuje nový parlamentní rok. A kdy se také představuje finanční rozpočet na další rok. Skupina na náměstí se sešla krátce před tímto okamžikem schválně: chce ukázat, že s financemi se dá nakládat ještě jiným způsobem. Zákonodárce i veřejnost se snaží přesvědčit o zavedení nepodmíněného základního příjmu.
„Byla to velká úleva. Předtím jsem celý život pracovala jako sekretářka, ale před pěti lety jsem dala výpověď, nesnášela jsem to. Pak jsem vystřídala několik prací na částečný úvazek, z nichž jsem byla velmi nešťastná. Chtěla jsem najít cestu ven, ale nevěděla jsem jak,“ vypráví už v suchu a teple secesní kavárny Anne van Dalen. Ještě před necelou hodinou obcházela bosa v dešti lidi na náměstí a vyprávěla jim, jaké to je, prožít jeden rok se základním příjmem. Teď má nohy bez bot složené pod kavárenským stolem. Před více než rokem od tohoto okamžiku se v menším nizozemském městě Groningen objevila iniciativa propagující experiment se základním příjmem. Teoreticky tento koncept, který zjednodušeně řešeno vybízí k tomu, aby všichni lidé ve společnosti dostávali nehledě na svou situaci určitou částku jako nepodmíněný základní příjem — v podstatě „peníze zdarma“, existuje už několik desetiletí. V různých formách se ale napříč historií diskutoval už mnohem dříve.
„Bude to fungovat?“
Nizozemská skupina si chtěla vyzkoušet, zda projekt může fungovat v praxi. V rámci crowdfundingu vybrala dvanáct tisíc euro, tedy částku, která bude jednomu člověku stačit právě na rok. „Kdokoliv mohl přispět a také požádat o účast. Udělala jsem oboje a nakonec mě vybrali. Základní příjem byl pro mě záchranou,“ vypráví nadšeně žena. „Hned jsem se odstěhovala z nevyhovujícího bytu. Dnes žiju v objektu bývalé školy. Je to prázdná budova, kterou můžeme obývat za velmi nízký nájem, protože se o ni zároveň staráme. A věnuji se umění,“ pochvaluje si šedovlasá žena oblečená do jednoduchého bavlněného trika a nepromokavé bundy. Tisíc euro měsíčně jí bez problému vystačilo. Sama ale dodává, že za tím stojí fakt, že toho moc nepotřebuje. Nekupuje si nové oblečení, nepotrpí si na luxusní zboží. Do nákladů započítává v podstatě jen bydlení, zdravotní pojištění, jídlo a průkazku na MHD. „Pro mě to nebyl základní příjem, ale celý příjem,“ říká o experimentu, který skončil před několika měsíci. „Pokud ale máte čtyřčlennou rodinu, pak by byl pro vás základní příjem pouhým startem,“ dodává.
