Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Royal Navy je na dně. Britské námořnictvo slábne a stíhá ho jeden trapas za druhým

Royal Navy je na dně. Britské námořnictvo slábne a stíhá ho jeden trapas za druhým

Britské Královské námořnictvo má problém. Někdejší námořní velmoc očividně neví, jak postavit válečná plavidla, která by netrpěla nekonečnou řadou technických problémů. Torpédoborcům se netočí lodní šrouby, do letadlových lodí teče a co se týče atomových ponorek, některé z nich kvůli bezpečnosti posádek nesmí pod vodu, což je u tohoto typu válečného plavidla přece jen celkem vážný problém.

Před sto lety Velká Británie vládla mořím a oceánům a její plavidla platila za vzor ostatním loďstvům. Začátek jednadvacátého století ale ostrovní království zastihl v úplně opačné situaci. Royal Navy slábne. Z loděnic vyplouvají plavidla, která jsou ve srovnání s loděmi jiných námořních velmocí podřadná. Kvalita zpracování je průměrná až podprůměrná, lodě trpí strukturální nepevností, schopnost snést poškození je nízká. Jestli tyto zprávy doléhají do záhrobí, nebylo by divu, kdyby se z londýnské katedrály svatého Pavla ozývalo chřestění kostí způsobené tím, jak se velcí admirálové Nelson, Beatty a Jellicoe obracejí v hrobech.

Australský příběh

Před několika dny zakotvila v australském přístavu Melbourne fregata HMS Sutherland. Dvacet let staré plavidlo se přesunulo do vzdálených vod jako součást svazu, který má severokorejský režim odradit od případné eskalace napětí kolem osmatřicáté rovnoběžky. Po pěti letech jde o první britskou válečnou loď, která připlula do nejvzdálenějšího dominia. Oddělení vnějších vztahů Královského námořnictva této události dodalo patřičný lesk. Na Twitteru se posádka lodě pochlubila, že se zúčastnila průvodu LGBT osob; z volné paluby, pověstného britského „focksle“ se odpalovaly golfové míčky.

Díky této slávě se zapomnělo na to, že bývaly časy, kdy Velká Británie v Austrálii dokázala udržovat celou stálou eskadru a především téměř zapadla jiná událost. Ve stejné době, kdy v Melbourne kotvil Sutherland, se do válečného přístavu v Portsmouthu dobelhal supermoderní torpédoborec HMS Diamond. Důvod? Blíže nespecifikované problémy s pohonným ústrojím. Obvykle dobře informovaný Gareth Corfield z listu Register tvrdí, že pohonná soustava Diamondu neunesla vysoké teploty ve vodách kolem Suezu. Pokud je to pravda, jde o skutečně pozoruhodnou blamáž.

Britské torpédoborce typu 45, z nichž každý stojí přes miliardu dolarů, měly Velké Británii vrátit punc námořní velmoci se skvělými loděmi. Místo toho se hned u první lodě celé třídy, HMS Daring, objevily fatální problémy s paroplynovými turbínami Rolls-Royce WR-21. Diamond podle neoficiálních informací testoval novou soustavu turbín a také nové lodní vrtule. Výsledek je neslavný.

Pro Royal Navy to není nic nového.

Příběh s Jejím Veličenstvem

Admirál sir Philip Jones, první námořní lord, si v souvislosti s články už zmiňovaného Garteha Corfielda postěžoval, že novináři z Royal Navy dělají jakýsi směšný soubor hlupáků. Ve své reakci konstatoval, že britské válečné loďstvo je sice „menší než dřív, ale má vyšší údernou sílu a směle hledí do budoucnosti.“ Vzápětí nato se provalilo, že v roce 2007 se íránským silám povedlo bez větších problémů unést patnáct britských námořníků, přičemž se ukázaly hned dva alarmující faktory. Ad jedna: britští námořníci nemají dostatečný výcvik. Ad dva: Royal Navy nedokáže svým lodím poskytovat strategické krytí.

Z druhého bodu se zrodilo rozhodnutí urychlit stavbu letadlových lodí třídy Queen Elisabeth, nesoucí jméno hned dvou královen. Alžběta I. byla ve druhé polovině šestnáctého století u zrodu anglické námořní moci, Alžběta II. je nyní u jejího soumraku.

Admiralita při stavbě letadlové lodě Queen Elisabeth prolomila jedno letité tabu. Loď je tak velká, že se kvůli ní musely zvětšit doky. Je to k neuvěření, ale poslední revize jejich velikosti se uskutečnila v roce 1912. Od té doby Velká Británie jednoduše nepostavila nic, co by se do nich nevešlo. To se nyní změnilo, ale důvodů k radosti Royal Navy stejně moc nemá. Jen co palubu čerstvě do služby zařazené lodě opustila jednadevadesátiletá královna, putovalo plavidlo zpátky do doků. Důvod? „Problém s těsněním u hřídele lodních vrtulí,“ konstatovalo námořnictvo.

Na první pohled to je banalita. Pokud ale loď kvůli závadě musí do doku, banalita to prostě není. Jak poznamenal znechucený obranný expert BBC Jonathan Beale, „je to zahanbující.“

Příběh s ponorkami

Ne že by šlo o jedinou ostudu podobného typu. Před deseti lety vstoupila do služby jaderná ponorka HMS Astute. Stála deset miliard dolarů a jejím hlavním úkolem mělo být chránit právě letadlové lodě třídy Queen Elisabeth. Jak se ale ukázalo během zkoušek, věc má drobnou chybičku. Astute prostě nedokáže vyvinout rychlost, jakou plují letadlové lodě. Experti námořnictva celou věc pět let zkoumali. Pak se vyjádřili v tom smyslu, že jde o vcelku banální „nesprávné propojení mezi reaktorem a turbínami.“

To byla také poslední zpráva, které na téma schopnosti Astute přispěchat na pomoc plavidlům, jež by měla chránit, námořnictvo vydalo.

Vyšly ale jiné zprávy. Nejprve se profláklo, že po sobě námořníci na palubě stříleli. Pak ponorka u Skotska najela na mělčinu. A nakonec během jednoho z rutinních ponorů do ponorky začalo téct tak silně, že musela okamžitě zpátky na hladinu. Současně relativně nová ponorka začala rezivět, což ukázalo, že na její stavbu byly použity méně kvalitní materiály, než jaké byly předepsány ve výkresech.

Příběh bez happy endu

Před 120 lety bylo britské válečné námořnictvo nejsilnější na světě a řídilo se pověstným „two-power standardem.“ To znamenalo, že Royal Navy měla mít víc bitevních lodí než dvě další nejsilnější námořní velmoci dohromady. Po První světové válce království roku 1922 přistoupilo na paritu se Spojenými státy. Po Druhé světové válce síla Royal Navy dál klesala. Roku 1982 loďstvo draze zaplatilo za vítězství ve válce o Falklandy, v níž utrpělo větší ztráty, než jaké Argentině samo způsobilo.

Všechny současné pokusy posílit britské loďstvo končí fatálními trapasy. Slova kdysi populární vlastenecké písně „Vládni Británie, vládni nad vlnami,“ kdysi bývala vyjádřením stavu věcí. V roce 2018 jde už jen o zbožné přání a sentimentální vzpomínku. S celkovým výtlakem válečných lodí 407 tisíc tun je totiž Royal Navy až šestým největším námořnictvem světa. Velkou Británii předstihlo nejen Japonsko, ale také Francie. Tradiční rival hrdý Albion v této kruciální disciplíně porazil poprvé od třináctého století. 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1