Rozpadlé vztahy, žádní přátelé, paranoia. S politiky se pracuje jen těžko, říká známý kouč | info.cz

Články odjinud

Rozpadlé vztahy, žádní přátelé, paranoia. S politiky se pracuje jen těžko, říká známý kouč

Zatímco koučování vysokých manažerů je dnes běžná věc, v politice koučům, lidově řečeno, pšenka nekvete. „Jsou tam rozpadlé vztahy, žádní přátelé, velký strach až paranoia z možných nepřátel. Je to zcela jiný svět než byznys. A je jen velmi málo toho, co by se pro takové lidi dalo udělat,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ přední světový kouč Frans Johansson. K čemu je dobrý takový kouč? A proč je těžké koučovat politiky? 

Koučink je dnes u nás poměrně módní záležitost. Vím, že v Americe se tato profese vyvíjela delší dobu, nicméně do Česka tento trend přišel až poměrně nedávno. A rovnou coby záležitost pro vysoké manažery. Neměl by ale být koučink důležitá věc i pro ty, co pracují na středních pracovních pozicích?

Je to jedna z věcí, v nichž se angažuji. Chci, aby se tento postoj ke koučinku změnil. Jde mi o to, aby to nebyla pouze otázka nějakých privilegií a peněz, ale aby se ke koučům dostali i střední vrstvy obyvatel a mohli využívat jejich služeb. Víte, ono je to skutečně efektivní. Snažíme se i přes různé aplikace zpřístupnit učení koučů co nejširšímu publiku.

Jaké jsou tedy přínosy koučinku oproti jiným metodám?

Pro ty, co si mohou dovolit individuální terapii, je vždy prvním krokem si za pomoci kouče uvědomit, co by člověk mohl dělat, na co vše má, a co dokáže. A druhý krok je, aby to opravdu dělal. Pomůže mu to posunout se v práci, nebo tu práci také třeba zcela změnit.

Ovšem za kouče se dnes prakticky může prohlásit kdokoliv, kdo si přečetl pár motivačních knih. Tedy i já. Jak poznám skutečného kouče?

Nejsem součástí ICF, tedy International Coach Federation, takže nemohu mluvit za celou asociaci, a to by si měla hlídat právě ona. Nicméně máte bohužel pravdu, nějaká pravidla by tu existovat měla a já věřím, nezbývá mi než věřit, že asociace si to hlídá.

Co se týče politiků. Mnoho z nich je dost svérázných. Dají se vůbec nějak koučovat? Podle mne jsou vůdcové už jaksi z principu spíše ti výrazní a nazařaditelní alfa samci, a tím pádem jsou do značné míry i neřiditelní...

V prvé řadě se snažíme zaměřit na týmové koučování, tedy že jste coby politik součástí nějakého týmu. A teprve poté řešíme, jak celý ten společný tým dostat k lepším výsledkům. Jak jej motivovat k lepším výkonům. Musí mít společnou myšlenku, tím se automaticky dostává dopředu i šéf a respekt k němu.

Nicméně ano, tradičně je koučink o tom najít si ideálního partnera a tváří v tvář dělat pokroky ve dvou. Což je skvělé právě pro seniorní manažery, a právě proto je kolem koučinku taková ta aureola, že je jen pro starší a bohaté. S týmem je to zkrátka opravdu jinak. Tam se musí zjišťovat, jaký je celek, a jestli jej hlavní šéf umí tlačit dopředu, nebo nikoliv. Nesmíte se ale zaměřit jen na lídra.

Tak já se zeptám ještě jinak - jde vůbec koučovat a někam vést takové individuality jako jsou například Donald Trump, Boris Johnson, nebo v českých podmínkách Andrej Babiš? Nemluvě o lídrech v zemích, kde reálně vládne diktatura?

Jednou z mnoha předností, tedy v uvozovkách předností, těchto lídrů je určitý narcismus. Upřímně nevím, jestli je možné u nich díky koučinku dosáhnout toho, aby takový člověk začal fungovat jinak. Třeba v případě Donalda Trumpa by zřejmě každý kouč narazil, tam bude asi jen těžko možné změnit jeho nastavení osobnosti. A upřímně, ani na celosvětové konferenci koučů, byť jsou tam lidé skutečně z celého světa, asi nebude moc lidí, kteří se setkávají s koučováním v politice, právě z těchto důvodů.

Lidé na vrcholu politiky jsou… prostě jiní, než když koučujete vrcholové manažery ve velkých podnicích. Politika jde zkrátka trochu bokem koučinku. Jsou tam rozpadlé vztahy, žádní přátelé, velký strach až paranoia z možných nepřátel. Je to zcela jiný svět než byznys. A je jen velmi málo toho, co by se pro takové lidi dalo udělat, byť i jen v rámci jejich vlastních organizací.

Nakolik je možné nasměrovat člověka, který je na vysoké pozici, řekněme v IBM, pro nějž jste pracoval a jak dlouho to trvá, než se změní?

Nedokážu odhadnout, jak dlouho to trvá. Ten můj záběr je vždycky podívat se na celý tým. Firma není jen o jednom člověku. První výsledky se mohou projevit v řádu jednoho měsíce, ale je třeba mít určitou znalost prostředí, kde tým pracuje. Velikou roli hraje lidský faktor kolem koučovaného člověka.

Musel jste už někdy říct klientovi ve vysoké pozici: vy na to nemáte?

Lidé se mohou měnit a chtějí se měnit. Takže má úloha je rozvíjet je, ne je srážet. Může se stát spousta věcí, člověk může mít řadu plánů, které nedopadnou dobře. Jistě, nejsme roboti. Někomu, kdo má řadu let zajeté zvyky a koleje, bude změna trvat déle než někomu, kdo je oné změně otevřený a vidí ji jako cestu, kterou jej ten kouč provází. Vidím to zkrátka jako proces, jímž já klienta provedu. Pomohu mu, chce-li. Spíše se spolu bavíme o tom, co by měli dělat víc nebo co dělat jinak. Nebo naopak co by měli dělat méně.

Jak to přijme takový vysoký šéf?

Těžce. Ale je to velmi individuální a je to hodně o konverzaci. Každý má za sebou svou osobní cestu, díky níž se dostal tam, kde je, takže se to nedá zobecnit.

A ještě jednou se vrátím k otázce k čemu mi bude kouč, když nešéfuji firmě? Pomůže mi v něčem?

Jistě, třeba i v osobní rovině, pokud zrovna nemáte před sebou profesní sny o šéfování. 

V Česku máte aktuálně někoho, koho koučujete?

Ne, tady ne.

A sám se učíte od koho?

Dobrá otázka. Inspiruji se z knih, ať už je to fikce či realita. Ale také třeba obyčejným životem s rodinou. Pro mne je prostě důležitý ten aspekt, že nepomáhám jen jedné osobě, ale že se mění celý koncept, obsah. Proto mě inspirují i historičtí nebo vymyšlení hrdinové, kteří museli nějakým způsobem bojovat za to, aby se změnila společnost. Tam vidím svůj hlavní úkol. Jistě, ti kapitáni průmyslu a firem jsou důležití. Ale pro vývoj lidstva jsou stejně tak důležití ti lidé okolo. A pro mne jsou inspirací i ti, s nimiž se denně setkávám. Pokaždé se zamýšlím, čím mě ten člověk obohatil. A to je inspirující – od každého se mohu něco naučit.

Kam vás osobně tato práce posunula?

Víte, není to o této práci. Každá práce, kterou jsem dělal, mě obdařila něčím, díky čemuž jsem se posunul. A hlavně - jsem šťastný muž, protože každou práci jsem dělal s nadšením.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud