Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ruští žoldáci bojují v Sýrii za Asada, i když prý neexistují. Co jsou zač a proč v Sýrii zůstanou?

Ruští žoldáci bojují v Sýrii za Asada, i když prý neexistují. Co jsou zač a proč v Sýrii zůstanou?

Jmenuje se Dmitrij Utkin. Nechává si říkat Wagner, údajně podle německého skladatele Richarda, jehož hudba tolik fascinovala předáky nacistické Třetí říše. Tu prý obdivuje také sedmačtyřicetiletý rodák z ukrajinského města Kropyvnyckyj, který podle všeho stvořil soukromou ruskou armádu čítající až pět tisíc žoldnéřů.

V Rusku jsou privátní firmy dodávající armádní služby nelegální. Utkin se loni přesto – nebo právě proto – objevil na recepci, kterou každoročně svolává ruský prezident Vladimir Putin. Zve na ni (podle svých slov) vlastence a hrdiny. Byl z toho skandál: „Wagner je v Kremlu!“ napsal petrohradský zpravodajský server Fontanka.ru. Za pár dní se ozval prezidentův mluvčí s tím, že Utkin na slavnosti opravdu byl… a reprezentoval Novgorodskou oblast.

Na Ukrajině i v Sýrii, vždy za Putina

Tzv. Wagnerova armáda o sobě dala poprvé zřetelně vědět před třemi lety ve východoukrajinském Luhansku, kde proruským separatistům pomohla ke vzniku nikým neuznané republiky. Je ale možné, že její členové byli i mezi „zelenými mužíčky“, kteří (také v roce 2014) pomohli zařídit ruskou anexi Krymu.

Wagnerovci se posléze vydali do Sýrie. Zde pravděpodobně zůstanou i po odchodu části pravidelných ruských jednotek, který v listopadu ohlásil Kreml. Osvědčili se na straně vyčerpaného režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Do bojů se zapojili třeba také u Palmýry, kde prý nesli největší tíhu bojů. Alespoň to s odvoláním na jednoho z přeživších tvrdí televize Sky News.

Typickým Wagnerovým žoldnéřem je bývalý příslušník ruských, či sovětských speciálních jednotek, či prostě jen armády ve věku 35 až 55 let, který měsíčně pobírá mezi 80 až 300 tisíc rubly (zhruba 30 až 110 tisíc korun). Pravidla jsou striktní: v akci muži odevzdají pasy výměnou za identifikační známky s číslem, které nahrazuje jméno. Mají velmi omezený přístup k internetu a počítače i mobily používají výhradně ke služebním účelům.

Účetnictví prý firma vede – nebo vedla – z Argentiny.

V jednotce nejčastěji slouží etničtí Rusové, případně Ukrajinci. V Sýrii mezi Wagnerovce přibyli i Čečenci a Ingušové, tedy muslimové z ruského Kavkazu.

Wagnerovci navíc vstřebali srbskou jednotku, které ještě do loňského dubna velel Davor Savičič. Bosenský Srb, který během balkánských válek spolupracoval s nechvalně proslulým zločincem Željko Ražnatovičem alias Arkanem a zúčastnil se i šarvátek v Kosovu.

„Není jasné, co (Wagnerovci) v Sýrii opravdu dělají. Podle toho, jak se na válku připravovali doma, se ale zřejmě zapojili jako speciálové. Což znamená průzkum a spolupráci s diverzními jednotkami,“ uvedl pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) ruský investigativní novinář Denis Korotkov, který šéfa nájemných bojovníků na kremelské recepci identifikoval.

I on prý ale neví, kdo Wagnerovy šiky řídí. Mnozí experti mají za to, že jednotky své akce úzce koordinují s ruským ministerstvem obrany, které je vysílá do míst, kde nechce vidět běžné vojáky.

„Slovanské jednotky“ neuspěly

Navzdory proklamovanému slovanství měly sídlo v čínském Hongkongu – tzv. Slovanské jednotky podobně jako Wagnerovci nabíraly nejraději bývalé zaměstnance ruských silových ministerstev. Nabízely až pět tisíc dolarů měsíčně (asi 107 tisíc korun) za službu v Sýrii. První inzeráty se objevily na jaře 2013. Žoldnéři měli strážit ropné vrty, přístavy, továrny.

Podle zmíněného investigativce Korotkova se i v tomto projektu angažoval Utkin alias Wagner.

Celkem 267 mužů ze Slovanských jednotek se vydalo přes libanonský Bejrút do Sýrie, kde se prý někteří chtěli odpojit. Nabyli údajně dojmu, že projekt je špatně připraven. A není autorizován ruskými úřady.

Cestu zpět si ale museli odválčit. Bojovníci, mnozí se zkušenostmi z druhé čečenské války (1999–2009), se v říjnu 2013 ocitli v boji s mnohem početnějšími jednotkami syrských povstalců ze skupiny Džajš al-Islám. Šest žoldnéřů bylo zraněno. Jeden z nich navíc ztratil ruský průkaz, který rebelové nalezli. Po návratu do Moskvy je úřady pozatýkaly.

Pod Tamerlánovým praporem

Nejtajemnější organizací je tzv. Túránská skupina odkazující se k obecnému, historizujícímu názvu pro Střední Asii. Média si jich všimla letos v dubnu také kvůli charakteristickým symbolům a modro-červeno-černým vlajkám. I vizuálně se odkazují k Tamerlánovi, turkickému dobyvateli, který ve 14. století vytvořil významnou říši rozkládající se na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu. Jednotky tvoří obvykle postsovětští žoldnéři středoasijského původu, kteří mohou vyznávat šíitský směr islámu podobně jako Íránci a ostatní ozbrojenci bojující na straně syrského diktátora Asada.

Server Al Monitor cituje etnického, arabsky mluvícího Rusa s estonským pasem, který se médiím představil jako Ivan. Pro boj v Túránské skupině ho najal muž ve stejnokroji hnutí Hizballáh, které sdružuje radikální libanonské šíity. Za osmiměsíční angažmá mu nabídl 15 tisíc dolarů (322 tisíc korun).

Syrského konfliktu se na obou, či spíše všech stranách zúčastnilo zhruba 10 tisíc občanů bývalých sovětských republik.

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek