Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

S Tálibánem proti Islámskému státu. Jak Rusové podkopávají NATO v Afghánistánu?

S Tálibánem proti Islámskému státu. Jak Rusové podkopávají NATO v Afghánistánu?

Rusko nenechává na Blízkém a Středním východě nic náhodě. Po zajištění vlivu v Sýrii a navázání spojenectví s Íránem a Tureckem, se začalo hlásit také ke svému někdejšímu nepříteli, afghánskému Tálibánu. „Putin touží po návratu éry 70. let minulého století. Sovětský svaz a Spojené státy tehdy představovaly rovnocenné geopolitické vůdce, rovnocenné protivníky ve studené válce, kteří se nicméně dokázali sejít a uzavřít konkrétní dohody,“ komentuje situaci Matthew Rojansky z výzkumného centra Woodrowa Wilsona. A Tálibán mu k tomu může pomoct. 

Extremistické nábožensko-politické hnutí Tálibán se zformovalo v 90. letech v mocenském vakuu, které následovalo po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu. Oficiálně se k moci dostalo v roce 1996 a uvedlo v platnost radikální verzi islámského práva, podle níž například ženy nesměly nijak participovat na veřejném životě, musely chodit zahalené v burkách, muži museli nosit plnovous a byly znovuzavedeny fyzické tresty (popravy, bičování, kamenování a utínání končetin).

„Tálibán se poučil z minulosti a vzdal se myšlenky globálního džihádu."
Zamir Kabulov, zvláštní zmocněnec Ruska v Afghánistánu

Tálibán má na svědomí také devastaci nenahraditelných kulturních památek, z nichž nejznámější byly dvě monumentální sochy Buddhy v Bajmánském údolí. V roce 2001 ukončila jejich oficiální vládu americká intervence. Dnes, po více než patnácti letech americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu a sedmatřiceti letech od počátku desetileté sovětské invaze do země, začíná Moskva Tálibán, jehož kořeny sahají právě do období sovětské okupace, otevřeně podporovat.

O nich bez nich

Minulý týden pozvali Rusové do Moskvy čínské a pákistánské představitele, s nimiž projednávali afghánskou válečnou situaci (podotkněme, že u toho nebyl přítomný žádný afghánský představitel). Trio vyzvalo svět, aby k jednání s úhlavním nepřítelem afghánské vlády přistupoval „flexibilně“. Mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová po konferenci sdělila, že se všechny tři země shodly na „odstranění jistých lidí ze seznamu osob, na něž byly uvaleny sankce, na znamení snahy o podporu mírového dialogu mezi kábulskou vládou a Tálibánem“.

Tálibán toto prohlášení vzápětí pochválil na svých oficiálních webových stránkách, na nichž sám sebe nazývá Afghánským islámským emirátem (hlasem džihádu). „Těší nás, že i okolní státy vnímají Afghánský islámský emirát jako politickou a vojenskou sílu. Návrh předložený moskevskou tripartitou na vyškrtnutí členů Islámského emirátu ze seznamu představuje pozitivní krok na cestě k míru a bezpečí v Afghánistánu,“ píše tiskový mluvčí Muhammad Sohajl Šahín.

„Džihádistická skupina chce vyhrát afghánskou válku a využívá vyjednávání s regionálními i mezinárodními silami k tomu, aby vylepšila své postavení.“
Thomas Joscelyn, projekt The Long War Journal

Podle Thomase Joscelyna z projektu The Long War Journal, ale Tálibánu o žádný mír a bezpečí nejde. „Džihádistická skupina chce vyhrát afghánskou válku a využívá vyjednávání s regionálními i mezinárodními silami k tomu, aby vylepšila své postavení.“

Rusko už déle než rok umožňuje Tálibánu vytvářet dojem, že mnohem závažnější hrozbu v regionu představuje Islámský stát. A že za účelem jeho poražení v Afghánistánu se musejí všechny ostatní síly spojit. Zamir Kabulov, Putinův zvláštní zmocněnec v Afghánistánu, zašel podle listu The Washington Post v prosinci 2015 tak daleko, že prohlásil, že když dojde na boj s přívrženci Abú Bakra Baghdádího, „zájmy Tálibánu se objektivně shodují s našimi“ a s Tálibánem mají vlastní „kanály pro výměnu informací“.

O rok později, v prosinci 2016, uvedl Kabulov v rozhovoru pro tureckou tiskovou agenturu Anadolu, že sovětská intervence na přelomu 70. a 80. let byla chyba, nicméně odmítl jakoukoliv vinu Sovětského svazu na následném rozpadu země a vzestupu extremistických hnutí, přestože řada z nich vznikla právě v reakci na pobyt sovětských vojsk v zemi. Kabulov také zároveň dodal, že Afghánistán je kvůli své poloze na křižovatce cest mezi Perským zálivem, Kaspickým moře a státy Střední Asie, tedy ropnými zdroji, důležitý jak pro Rusko, tak pro Čínu i Indii.

„Znepokojuje nás především externí podpora, které se dostává povstaleckým a teroristickým skupinám uvnitř Afghánistánu, obzvláště v případech, kdy je podporují nebo ochraňují zahraniční vlády."
John W. Nicholson Jr., velitel amerických jednotek v Afghánistánu

Deník al-Arab připomíná, že během studené války spadal Afghánistán do mocenské sféry Sovětského svazu a Spojené státy se snažily získat podobnou pozici podporou šáhova režimu v sousedním Íránu. Mezitím se situace mnohokrát změnila a dnes se Rusko v Sýrii staví do role spojence Íránu, a stejně tak se může stát partnerem Tálibánu v boji proti Islámskému státu (IS).

Argumenty o boji proti IS a aktivit ve jménu míru ovšem otevřeně rozmetal během tiskové konference zkraje loňského prosince velitel amerických jednotek v Afghánistánu generál John W. Nicholson Jr., když hovořil o „zhoubném vlivu vnějších sil, především Pákistánu, Ruska a Íránu“.

„Znepokojuje nás především externí podpora, které se dostává povstaleckým a teroristickým skupinám uvnitř Afghánistánu, obzvláště v případech, kdy je podporují nebo ochraňují zahraniční vlády,“ prohlásil generál Nicholson. Zásadní problém vidí v tom, že „Rusko otevřeně podpořilo Tálibán“.

Podle generála není cílem ruského partnerství s Tálibánem boj proti terorismu, nýbrž destabilizace afghánské vlády a činnosti NATO. Generál nepopírá, že počet přívrženců Islámského státu od roku 2014 stoupl, nicméně Baghdádího muži v současné době nerozšiřují ovládané území, naopak pozice ztrácí. Totéž se ovšem nedá říct o Tálibánu, jenž aktuálně představuje největší hrozbu afghánské budoucnosti.

Větší a menší zlo

Moskva staví svou podporu Tálibánu na tvrzení, že s IS je nutné bojovat všemi možnými prostředky, neboť představuje celosvětovou hrozbu, zatímco Tálibán je lokální problém, který dokážou zvládnout. „Tálibán se poučil z minulosti a vzdal se myšlenky globálního džihádu,“ prohlásil Kabulov.

Jocelyn z The Long War Journal ovšem připomíná videonahrávku zveřejněnou Tálibánem na konci roku 2016 – na níž prohlašuje afghánskou válku za nedílnou součást světového džihádu. Podle deníku al-Arab nahrávají hrůzné činy IS Tálibánu a al-Káidě, které se mohou díky tomu prezentovat jako „umírněnější džihádisté“ a získávat tak podporu veřejnosti.

Všichni čekají, jak se k Afghánistánu postaví nově zvolený americký prezident Donald Trump. Pro lepší budoucnost Afghánistánu může jeho administrativa podle Jocelyna udělat jedinou správnou věc: Jasně říct, že al-Káida a Tálibán zůstávají nadále nepřáteli. Ale to by zřejmě muselo pominout jeho okouzlení Putinovým Ruskem.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1