Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sankce vůči KLDR se míjí účinkem, upozorňují odborníci. Takhle je Kim Čong-un obchází

Sankce vůči KLDR se míjí účinkem, upozorňují odborníci. Takhle je Kim Čong-un obchází

Vypadá to, jako by se severokorejský diktátor Kim Čong-un mezinárodním sankcím vysmíval. Svědčí o tom zejména další a další testy balistických raket; tu poslední odpálil v sobotu v noci. A to všechno navzdory sankcím, které na KLDR uvalují Spojené státy a další země. Proč to tak je? Nastavení sankcí je totiž děravější než cedník, upozorňují odborníci. 

Možná i proto se Kim Čong-un na většině fotek směje. Ví, že Západ si může na Severní Koreu uvalit sankcí, kolik jen bude chtít, ale jeho zemi to příliš neublíží. Důkazem budiž poslední roky, kdy jeho země začala dlouhý dvoutaktový tanec sestávající z kroků „test balistické rakety“ – „zpřísnění sankcí“. Výsledek? Ekonomika Koreje roste až o pět procent, shodují se odborníci.

„Sankce moc velký dopad nemají. Paradoxně mohou Kimovi i pomoci – pomocí nich totiž může kontrolovat finanční toky směrem k tamním byznysmenům a politikům, kteří by se mu mohli chtít v budoucnosti vzepřít,“ myslí si William Brown z Georgetownské univerzity.

A není sám, kdo sílu stále restriktivnějších sankcí zpochybňuje. „Severní Koreu žádné sankce nezastaví,“ tvrdí pro server Foreign Policy Jae Ku, ředitel americko-korejského institutu při škole Johna Hopkinse. „Jaderné zbraně jsou jediný prostředek, skrze něž si Kim Čong-un zaručí své přežití. A dokud bude věřit tomu, že jaderný arzenál ho štítí před západními snahami o demokratizaci jeho země, sankce budou mít jen velmi omezený dopad,“ míní ředitel.

Přestože je Severní Korea stále velmi chudý stát, jeho ekonomika v posledních letech roste o jedno až pět procent ročně, tedy více než mnohé západní ekonomiky. Čísla jsou to ale orientační, ke korejským „tvrdým“ datům je nemožné se dostat.

Celá politicko-ekonomická rovnice je pochopitelně o mnoho složitější. Přestože USA začaly s uvalováním sankcí na Severní Koreu již v roce 1950 – a „tradičně“ pomalejší OSN se přidalo v roce 2006 - a postupně je upravovaly, je pro severokorejský režim stále velmi jednoduché je obejít.

 

Deník New York Times například nedávno přinesl reportáž, která uvádí mnoho praktických příkladů. Kvůli chytře vyjednané výjimce v sankcích si tak Severní Korea loni přišla na 1.1 miliardy dolarů díky exportu uhlí do sousední Číny, na 500 milionů dolarů díky obcházení pravidel v oděvním průmyslu, a na 250 milionů dolarů tím, že vysílala své vězně k těžké práci do 40 zemí. Existují další flagrantní příklady, jak Kim Čong-un sankce obchází.

Bankovní sankce jsou obcházeny skrze čínské prostředníky, přes které režim dojednává své obchody a kteří si poté strhnou pouze menší provizi. Lodě plující do korejských přístavů pod cizí vlajkou nejsou v kontextu vymáhání sankcí prohledávány tak, jako ty korejské. Peníze do země putují skrze ambasády v zemích, kde je vymahatelnost práva pojem ze slovníku a nikoliv z každodenní reality. A v neposlední řadě jde i o výklad sankcí. Je zakázaný například dovoz luxusního zboží do Severní Koreji, ale co přesně tato kategorie zahrnuje, již sankce neupravují. A že by si někdo myslel, že si Kim Čong-un pravidelně nepochutnává na tom nejlepším šampaňském a kaviáru?

„Můžeme nyní pokračovat v tom, co děláme, blokovat jednotlivá korejská odvětví sankcemi. Nicméně pokud z toho uděláme finanční hru na kočku a na myš, tak nikdy nedosáhneme potřebného tlaku na tamní režim,“ říká pro deník New York Times Daniel Glaser, bývalý úředník amerického ministerstva financí zodpovědný za vynucování korejských sankcí. „Tlak přijde jenom ve chvíli, když se Čína rozhodne, aby přišel,“ naráží Glaser na fakt, že Čína je pro Severní Koreu jediným a nejdůležitějším politickým a ekonomickým partnerem.

Právě vztahy Severní Koreje s Čínou jsou v poslední době u analytiků pod drobnohledem a ukazují nečekanou změnu. Nedávno se totiž tyto dvě země dostaly do veřejného sporu a je faktem, že hlavy obou států, Kim Čong-un a Si Ťin-pching, se za posledních pět let nesetkali. Severokorejský vůdce se navíc dlouhodobě zbavuje svých podřízených, kteří mají k Číně silnější vztahy – příkladem může být i poprava jeho strýce Čang Song-tcheka.

Sečteno a podtrženo. Pokud světové mocnosti chtějí tlumit korejský vojenský program skrze ekonomické sankce, měly by přijít s nějakou nápaditější, efektivnější a funkčnější implementací. „Dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat rozdílný výsledek, to je moje definice šílenství,“ řekl kdysi Albert Einstein. A na americké sankce uplatňované od poloviny minulého století tento bonmot sedí lépe než poklice na hrnec.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1