Sebevražda je nepřijatelná, víra ji zakazuje, říká po 50 letech od svého činu "lotyšský Palach" | info.cz

Články odjinud

Sebevražda je nepřijatelná, víra ji zakazuje, říká po 50 letech od svého činu "lotyšský Palach"

Elijahu Rips přežil pokus o upálení se v centru Rigy i věznění sovětskou KGB. Ve svém protestu byl zcela sám a o tom, že se o něm dozvěděli i lidé ve světě, se dozvěděl až po propuštění z psychiatrické léčebny, kam ho režim umístil.

„Byla to smutná doba. Nejenže se v ní nedalo demonstrovat, ale ani vyjádřit nespokojenost,“ popisuje 70letý izraelský profesor matematiky Elijahu Rips měsíce následující po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tehdy 20letý student Ilja Rips se proto rozhodl následovat Jana Palacha a 13. dubna 1969 se v centru lotyšské Rigy, kde žil, polil benzínem a zapálil.

Na rozdíl od svého českého předchůdce ale děsivý čin přežil. Kolemjdoucí si mladíka s plakátem, na němž stálo „Protestuji proti okupaci Československa“, nejdřív nevšímali, po zapálení ho ale rychle uhasili. Rips tak utrpěl jen lehčí popáleniny na rukou a krku.

Vězeň KGB v psychiatrické léčebně

Ripse poté zatkla KGB a převezla ho do psychiatrické léčebny. „Politické disidenty tehdy nezavírali, ale označovali za duševně nemocné,“ vzpomíná na chvíle, kdy naprosto nevěděl, co ho čeká. Jako mladý nadějný matematik ale našel zastání u mezinárodní obce matematiků, která požádala sovětské úřady o jeho propuštění.

Hlavní roli v jeho cestě ke svobodě ale sehrála zpráva Michaila Bukovského popisující, jak sovětský režim zneužíval psychiatrii k boji proti disentu. „Každému doporučuji, aby si přečetl jeho knihu Moskevský proces,“ říká Rips (česky vyšla v roce 2014, pozn. red.).

Moskva k tomu skutečně po dvou letech přikročila a Rips, jenž měl židovský původ, se mohl vystěhovat do Izraele. „Když jsem v roce 1972 přijel do Izraele, víceméně vůbec poprvé jsem viděl praktikující židy. Možná byli i nějací v Rize, já mezi nimi ale nežil,“ vzpomíná.

Zda měl jeho čin nějaký dopad, se dozvěděl až po emigraci, v době zavření v léčebně vůbec netušil, zda se kromě pár kolemjdoucích o jeho činu vůbec někdo dozvěděl. V tomto se jeho čin lišil i od Palachova – český hrdina měl kolem sebe okruh lidí, kteří o jeho činu věděli, Rips byl zcela sám.

Náboženství vraždu striktně zakazuje

Upálení se na protest proti okupaci vidí dnes jako ortodoxní žid zcela jinak než v době svého mládí. „S náboženstvím se to naprosto neslučuje. Po tom všem bych řekl, že je to vražda. A náboženství striktně zakazuje jakoukoliv možnost vraždy,“ přiznává dnes.

Na otázku, zda si dokáže představit nějakou událost, kvůli níž by svůj čin zopakoval i dnes, kroutí hlavou: „Doufám, že se už v takové situaci neocitnu. Kdybych dnes viděl někoho, kdo se k tomu chystá, řekl bych mu to, co říkám i sám sobě: Je to špatné.“

Do rodného Lotyšska se od doby svého odjezdu nikdy nepodíval, i když to plánuje. Pár lidí ještě v Rize zná, část se jich ale po pádu komunismu odstěhovala do židovského státu.

Na otázku, jak hodnotí politický režim, který nahradil ten okupační sovětský, odpovídá diplomaticky: „Když v devadesátých letech padnul komunismus, měli lidé pocit, že se všechno změní. To se ale samozřejmě ukázalo jako iluze a socialistické země udělaly všechny možné chyby, které si člověk dokáže představit.“

V Izraeli úspěšně navázal na svá studia matematiky a stal se profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Tam se kromě přednášení věnoval i vědecké práci, která spočívala v projektu matematické analýzy tóry. Rips byl přesvědčen, že svatý text v sobě ukrývá skryté poselství. Na projektu spolupracoval i s nositelem Nobelovy ceny Robertem Aumannem. Ten ale dospěl k názoru, že Ripsova teorie nefunguje.

Dnes Rips neskrývá hořkost z výsledku: „V dnešní moderní době je extrémně těžké si představit, že fenomén, o němž jsem mluvil, může vůbec existovat. Jako matematik jsem na tom projektu pracoval a zaujalo mě, že bych to mohl udělat pomocí počítače. Vypracovali jsme studii, někteří skeptici to ale označili za hoax. Nedali nám ani příležitost to někde publikovat a všechny vědecké časopisy se nám uzavřely. Můžu to sice dát na internet, chtěl bych to ale zveřejnit v respektovaném vědeckém časopise, a to nemůžu,“ posteskne si.

Izrael se vrací ke svým kořenům

Rips ale nežije jen minulostí a pozorně sleduje i současné politické dění. Jako ortodoxní žid je přesvědčen, že nárůstem nábožensky smýšlejících židů na úkor sekulárních se Izrael vrací do doby svého vzniku. „Volby ukázaly, že většina populace fandí pravici, a většinu zde tedy tvoří tradiční židé. Nyní v zemi panuje stejná situace jako v době jejího založení, nezměnilo se to. Hlas pro náboženské strany v Izraeli je hlasem pro status quo.“

Fakt, že koalici s vítězným Likudem mohou vytvořit i následovníci teroristického hnutí Kach, vysvětluje nevyhovující volební klauzulí, podle níž stačí na zisk křesel v Knesetu získat 3,25 procent hlasů. Tvrzení některých izraelských i západních novin o ohrožení demokracie v zemi považuje za hloupost: „Byly to férové volby, každý hlas byl spočítán.“

Do Česka, kde v roce 2009 obdržel čestnou plaketu od premiéra Mirka Topolánka, se letos vrátil na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů a vystoupil v Knihovně Václava Havla. „Hlavní věc je, že je Česká republika svobodná a lidé si o sobě sami rozhodují,“ soudí muž, který chtěl za zemi ve středu Evropy položit život.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud