Šedá eminence, kterou Kreml používá na špinavou práci. Smrt „šéfkuchaře“ Putina zabolí | info.cz

Články odjinud

Šedá eminence, kterou Kreml používá na špinavou práci. Smrt „šéfkuchaře“ Putina zabolí

Není asi úplně běžné, pokud zprávy o smrti nějakého kuchaře plní stránky novin v celé zemi. V případě Jevgenije Prigožina ale něco takového nepřekvapuje. Jediným důvodem je, že jeho role je daleko širší, byť se oficiální místa snaží předstírat opak.

Když před časem ruský ministr obrany Sergej Šojgu jednal v Moskvě o podpoře generála Chalífy Haftara, nechyběl ani Jevgenij Prigožin. To je samo o sobě velmi zvláštní, protože nejde o osobu, která by měla v rámci ruské diplomacie či armády jakoukoli funkci, a přitom byl Prigožin přítomen po celou dobu rozhovorů. Oficiální Kreml se pak snad ani příliš nesnažil zakrývat, že Prigožin na místě skutečně byl. Ovšem vysvětlení, že předmětem rozhovorů bylo zajištění cateringu, nevyznělo, mírně řečeno, příliš přesvědčivě.

O něco později pak vydala agentura Bloomberg zprávu, že žoldnéři z tzv. Wagnerovy soukromé vojenské společnosti, která je tradičně s Prigožinem spojována, se objevili na bojištích v této severoafrické zemi. Moskva nepokrytě podporuje Haftara proti vládě v Tripolisu, která je zákonným zástupcem Libye v OSN. Jenže jedna věc je někomu vyjadřovat slovní podporu a jiná vystoupit vojensky na jeho straně.  

Prigožinova přítomnost je přitom z hlediska fungování ruské zahraniční politiky naprosto logická. „Putinův šéfkuchař“ je obecně považován za člověka, který pro Kreml, a v některých případech pro ruskou státní společnost Rosněfť Igora Sečina, vykonává tu nejšpinavější práci. Tam, kde by účast regulérní armády hrozila ztrátou reputace pro stát, popřípadě by oběti na životech z řad příslušníků regulérní armády mohly přinést nepříjemné protesty uvnitř Ruska, nastupují podle všeho Prigožinovi lidé. Stalo se tak, alespoň podle zpráv, na Ukrajině, v Sýrii, ve Středoafrické republice a také v Libyi. Jejich působení může mít různou formu, od deklarovaných „vojáků na dovolené“ až po přiznanou účast. Vždy ale oficiální ruská místa zdůrazňují, že jde o soukromou iniciativu bez jakékoli účasti státu.    

Podobně i vražda tří ruských novinářů ve Středoafrické republice v srpnu 2018 dostala daleko konkrétnější obrysy, když vyplynulo na povrch, že pracovali na článku o účasti ruských žoldnéřů z Wagnerovy soukromé vojenské společnosti. Verze o přepadení arabsky mluvícími bandity, která byla předložena jako oficiální, vzbuzovala od počátku pochyby. Jednalo se totiž o zkušené reportéry, pro které nebyla Středoafrická republika prvním podobně nebezpečným místem, kde měli působit, léčka byla přitom velmi primitivní. Indicií, která ukazovala právě na Prigožina, se stala skutečnost, že kontakt na osobu, která měla novinářům na místě pomoci s bezpečným přesunem, předal jeden z novinářů mediální skupiny RIA FAN.

Prigožin je sám velmi barvitá figura. Má za sebou, kromě jiného, odsouzení ještě z dob Sovětského svazu za ozbrojenou loupež. Po svém propuštění se začal věnovat podnikání v restauračním byznysu, odkud pochází jeho přezdívka a který stál pravděpodobně i za jeho kontakty s Vladimirem Putinem a Igorem Sečinem. Prigožin byl až zázračně úspěšný v získávání státních zakázek na dodávky služeb, ať již pro ruskou armádu, pro školská zařízení či další státní organizace.

Prigožinovi je také připisována společnost jménem Internet Research Agency, která se věnuje organizovanému zasahování do internetových diskuzí a jejich ovlivňování v ruský prospěch. Kromě jiného je tato trollí farma vyšetřována v USA kvůli ovlivňování prezidentských voleb. Velkým překvapením ani nebylo, když byl Jevgenij Prigožin přidán na seznam osob, na něž byly uvaleny americké sankce. Nejnověji se ale bude Prigožin věnovat přeci jen méně kontroverzní činnosti. Stanul v čele mediální skupiny Patriot, která sdružuje média, jež s ním byla tak jako tak spojována, například již zmíněnou agenturou RIA FAN. Stalo se tak poprvé, kdy přiznal, že by měl cokoli s těmito médii společného. 

Prigožin přitom není jediný, kdo v ruském prostředí funguje jako soukromý vlastník plnící funkce, které stát nechce přiznávat, byť je bezpochyby nejznámější. Podobné role jsou připisovány například i „pravoslavnému oligarchovi“ Konstantinu Malofejevovi, který je velmi aktivní v podpoře ozbrojených skupin na východě Ukrajiny. Malofejev měl přímé vazby na Igora Girkina a Alexandra Borodaje, nicméně jeho podpora neskončila ani po jejich odchodu. A podobně, jako je tomu v případě Prigožina, i zde stát odmítá, že by byl do jeho činnosti jakkoli zapleten. Jak ale ukázaly úniky z jeho konverzací s poradci prezidenta Putina Sergejem Glazjevem a Vladislavem Surkovem, kteří v té době měli v Kremlu na starosti politiku v postsovětském prostoru, Malofejev ani zdaleka nejednal bez jejich vědomí.

Není vlastně vůbec jisté, že Prigožin byl jedním z Rusů na palubě letadla, které se zřítilo ve Demokratické republice Kongo. Oficiální místa mluví pouze o dvou mrtvých, přičemž Prigožin mezi nimi není. Nicméně už samotný fakt, že se takové spekulace rozjely, stejně jako skutečnost, že prakticky nikoho nepřekvapilo, že by Prigožin mohl být jedním z mrtvých, výmluvně dokládá, že se ani zdaleka nejedná o pouhého poskytovatele cateringových služeb. Ukazuje to i na specifika současných vztahů ve vládnoucí ruské třídě, kde formální funkce, respektive její absence či nevýznamnost, nemusí ani zdaleka znamenat, že dotyčný nehraje zásadní roli v mocenském systému.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud