Šéf SPD volá po zdanění bohatých. Svobodní milionáři by měli odevzdat půlku peněz státu | info.cz

Články odjinud

Šéf SPD volá po zdanění bohatých. Svobodní milionáři by měli odevzdat půlku peněz státu

Boj o vyšší zdanění nejbohatších, další kolo. Tak by se dal nazvat návrh nového spolupředsedy německých sociálních demokratů Waltera Borjanse. Šéf strany, která je v Německu součástí vládní koalice, by z každého eura nechal boháčům jen padesát centů. A navíc by zavedl vyšší daň z dědictví.

Walter Borjans přitom není žádný ekonomický „neumětel“, ale vystudovaný ekonom, který byl mezi lety 2010 až 2017 ministrem financí ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Letos 6. prosince pak byl zvolen jedním ze svou spolupředsedů německé sociální demokracie (SPD). A jeho program? Hned na začátku dal všem spolustraníkům i voličům jasně najevo, kam by měla nejen SPD, ale možná i ostatní sociálně-demokratické strany v Evropě vlastně směřovat. Novým programem sociální demokracie mát být snaha o vyšší zdanění bohatých.

„Kdo jako singl vydělává ročně 750 000 euro (19,2 milionu korun), nestane se chudým, když bude muset polovinu svých příjmů odevzdat na financování celé naší společnosti,“ řekl Borjans v rozhovoru pro RedaktionsNetzwerk Deutschland (RND).

Vedle padesátiprocentního zdanění těch nejbohatších obyvatel Německa navrhuje i zrušení podnikatelských výjimek pro dědickou daň. Jestliže někdo v Německu zdědí firmu a několik let ji v daném oboru dále provozuje, na rozdíl od běžného dědictví se dědické dani prakticky vyhne. Hospodářská komora tuto výhodu pro dědice firem obhajuje snahou o zachování pracovních míst. Borjan by ale výjimku odstranil. „Neexistuje jediný důvod, proč by nemělo být vysoké dědictví zdaněno. A platí to pro zděděné společnosti,“ uvedl Borjans.

Návrh spolupředsedy SPD není v posledních době v Německu vůbec ničím novým. Právě naopak. Nejrůznější doporučení, jak a v jaké výši by měli být zdaněni ti nejbohatší Němci, jsou už dlouho jakýmsi politickým „evergreenem“. A to z prostého důvodu. Jestli se lze v posledních deseti letech na něco v německé společnosti spolehnout, pak je to neustálé rozevírání propasti mezi bohatstvím a relativní chudobou. Deset procent nejbohatších Němců už vlastní 74 % veškerého privátního majetku v zemi, přičemž pětačtyřiceti nejbohatším německým rodinám patří dohromady stejný majetek jako chudší polovině obyvatel. A nůžky se neustále rozevírají. Podle některých odhadů se každou vteřinu přesune k deseti procentům těch nejbohatších majetek v hodnotě 8758 euro (225 000 korun).

Refeudalizace společnosti

Někteří ekonomové a sociologové tento trend nazývají „refeudalizací“ společnosti, která může nakonec skončit sociálními otřesy či nějakou společenskou katastrofou. A to je na tom Německo v oblasti sociální nerovnosti stále ještě relativně dobře. Ve Spojených státech už patří většina privátního majetku v zemi jednomu procentu těch nejbohatších.

Otázkou ovšem zůstává, zda a jak je možné tento trend „refeudalizace“ zastavit a zda je k tomu vlastně vůbec důvod. Socialisté a jejich sympatizanti vidí řešení ve vyšším zdanění takzvaných superboháčů, podobnému tomu, jaké na ně bylo uvaleno v době po druhé světové válce. Tehdy platili v USA lidé s příjmem nad milion dolarů ročně špičkovou daň 90 %, což znamená, že z každých deseti centů nad milionovou hranici ročního výdělku museli devět odevzdat státu. V Německu platila prakticky až do sedmdesátých let minulého století sedmdesátiprocentní špičková daň.

Odpůrci znovuzavedení zavedení milionářské daně ale argumentují tím, že dnes je úplně jiná doba a jiná hospodářská situace, navíc v éře globalizace vždy hrozí nebezpečí přesunu kapitálu do zahraničí. „Zvýšení daní by bylo jedem pro německé hospodářství,“ prohlásil v deníku Süddeutsche Zeitung bavorský ministr financí Albert Füracker (CSU). Cestou k prosperitě je podle něj pravý opak Borjansova návrhu. „Musíme daňové zatížení podnikatelů konečně snížit a nesnažit se jít proti mezinárodnímu trendu,“ uvedl Füracker.

Podobně odmítá i návrh za zvýšení dědické daně pro firmy. Takové opatření by se podle něj dotklo především středně velkých německých firem, které jsou podle něj páteří německé ekonomiky. Pokud by na ně stát uvalil dědickou daň, vyslal by tím, jak tvrdí ministr, „ničivý signál“.

Co se týče celkového zdanění boháčů, odevzdávají už dnes nejbohatší Němci státu ze svých příjmů takřka polovinu. Podle deníku Handelsblatt je dnes nejvyšší sazba daně v Německu 42 % a vztahuje se na poplatníky s ročním příjmem přes 54 950 eur (1,4 milionu korun). Pokud si někdo za rok vydělá více než 260 533 eur (6,7 milionu korun), zaplatí z každého eura nad tuto hranici státu dokonce 45 %.

Nezdaněné dědictví

Ani toto relativně vysoké zdanění superbohatých ale nedokáže zabránit neustálému rozevírání nůžek mezi bohatstvím a chudobou. Proto se v Německu také neustále diskutuje o zvýšení daně z majetku, případně o již zmiňované dědické dani. Jak zjistil deník Süddeutsche Zeitung, v roce 2018 zdědilo 600 nejbohatších Němců majetek ve výši celkem 31 miliard eur (794 miliard korun), z toho ale zaplatili v průměru „jen“ pětiprocentní daň.

I někteří ekonomové přitom vidí právě ve vyšších odvodech z dědictví cestu k tomu, aby se nůžky mezi bohatstvím a chudobou tolik nerozevíraly. „Inteligentní dědická daň by pro zemi byla méně škodlivá než daň z majetku. Může být také zavedena mnohem snadněji,“ uvedl hlavní ekonom Handelsblattu Bert Rürup.

Návrhy na vyšší zdanění dědictví superboháčů přitom paradoxně podporuje i řada těch, kterým by toto opatření odebralo peníze. V Německu už dlouho funguje spolek milionářů s názvem „Výzva k odvodu z majetku“, který žádá, aby stát na milionáře uvalil milionářskou daň a ještě by museli dobrovolně odevzdat ve prospěch státu 10 % svých „nepodnikatelských“ aktiv. „Tyto prostředky by byly, jak požadujeme, určeny na výdaje v oblasti životního prostředí, vzdělávání, sociálních a zdravotních služeb a snižování chudoby. Námi navrhovaná majetková dávka by přitom žádného movitého člověka ve skutečnosti nebolela a nikdo by nemusel omezovat svůj životní standard,“ řekl už dříve autorovi tohoto článku bývalý mluvčí milionářského spolku, berlínský psychiatr Dieter Lehmkuhl.

Spolky „superboháčů“ s podobnými požadavky fungují už v mnoha zemích světa, mezi zastánce vyššího zdanění „sama sebe“ patří například i spoluzakladatel společnosti Microsoft Bill Gates nebo další americký miliardář Warren Buffet. Problém zastánců vyšších daní pro bohaté však spočívá v tom, že tyto návrhy nemají širokou politickou podporu. Paradoxně je často nepodporuje ani střední a nižší třída, jejichž příslušníci se obávají, že by takzvaná „daň z úspěchu“ mohla jednou odebrat peníze i z jejich peněženky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud