Skandál v Rakousku. V dětských domovech roky týrali i šestileté, teď dostanou obří odškodné | info.cz

Články odjinud

Skandál v Rakousku. V dětských domovech roky týrali i šestileté, teď dostanou obří odškodné

Rakouská metropole se rozhodla uzavřít vyšetřování případů násilí a zneužívání, kterých se měli v letech 1945 až 1999 na dětech dopouštět zaměstnanci městských domovů a ústavů. Celkem 2384 obětí dostalo nebo ještě dostane od města Vídeň za fyzickou a psychickou újmu 52,53 milionu eur (1,35 miliardy korun).

Takový je výsledek devítiletého vyšetřování, které odstartovalo odhalení zneužívání dětí v jednom církevním zařízení. Vyšetřovatelům se posléze začaly hlásit další tisíce mužů a žen zneužívaných a týraných i v městských a soukromých dětských domovech a ústavech. „Původně mělo zpracování všech oznámení o zneužívání trvat jeden rok, protáhlo se ale na devět let. Počet hlášených případů vysoce překonal všechna naše očekávání,“ oznámila ve středu v tiskové zprávě organizace Weiße Ring (Bílý prsten). Právě tuto organizaci, zabývající se pomoci obětem násilí a trestných činů, vídeňská radnice pověřila ve spolupráci s policií a úředníky sběrem a analýzou potřebných dat.

Závěrečná zpráva, zveřejněná včera, pak všem vyrazila dech. Celkem se na vyšetřovatele obrátilo 3139 osob s tím, že byly ve vídeňských dětských domovech a diagnostických ústavech podrobeny v minulosti sexuálnímu zneužívání, fyzickému násilí a psychickému teroru. Z toho ve 2384 případech úřady jejich stížnosti uznaly za oprávněné a rozhodly o vyplacení odškodného. Zatímco na začátku vyšetřování město počítalo s maximálně dvoumilionovým odškodněním, nakonec vyplatí obětem 52,53 milionu euro, tedy v průměru zhruba 17 700 euro (453 000 korun) na jednoho. Zároveň všechny oběti mohou využít nabídku pomoci psychologů.

Jak totiž zpráva uvádí, jen nepatrná část poškozených před začátkem vyšetřování vyhledala odbornou pomoc. A to zejména kvůli svým zkušenostem s těmi, kteří se o ně jako odborníci měli starat v ústavech a přitom je zneužívali.

Prezident Bílého prstenu Udo Jesionek proto poděkoval všem obětem za důvěru, s níž se na organizaci se svým popisem obrátily. „Doufám, že naše práce pomohla vyslat signál uznání za velké utrpení, které vás postihlo,“ uvedl Jesionek. Obsáhlá závěrečná zpráva o vyšetřování je oficiálně věnována „všem těm, kteří zažili násilí v institucích péče o děti a mládež ve Vídni, stejně jako těm, kteří o tom doposud nemluvili“.

Týrání a znásilňování

Případy zneužívání a násilí se liší. V těch nejméně závažných excesech dostaly nebo dostanou oběti částku 5000 eur, pokud byly týrány opakovaně, náleží jim 15 000 eur. Nejvyšší odškodné 25 000 eur (640 000 korun) přiznalo město lidem, kteří byli v dětských domovech vystaveni násilí a sexuálnímu zneužívání celé roky a odnesli si z toho doživotní „trvalé následky v podobě zranění a emoční bolesti“.

Právě o takové podobě týrání mluvily například bývalé chovankyně městského dětského domova na zámku Wilhelminenberg. Ve výpovědích, které anonymně zveřejnil například deník Kurier, se mluví o bití do bezvědomí, trestání šestiletých dívek tím, že si musely vyvolat zvracení, i o opakovaném sexuálním zneužívání a znásilňování. Řada svědectví byla přitom podle vyšetřovatelů natolik věrohodná, popisná a vzájemně se doplňující, že si je svědci nemohli vymyslet.

Většina z těch, kteří získali odškodné, se narodila v letech 1950 až 1969, dnes je jim tedy mezi padesáti a sedmdesáti lety. Organizace Bílý prsten v závěrečné zprávě uvedla, že případy násilí a zneužívání ohlásili bývalí chovanci či chovankyně v celkem 119 vídeňských dětských a pěstounských domovech, diagnostických ústavech a dalších podobných zařízeních jak v majetku města, tak soukromníků a různých organizací.

Viníci zemřeli

Naprostá většina těchto ústavů už nefunguje, péče o opuštěné děti prošla po roce 2003 zásadní reformou. Velké dětské domovy prakticky neexistují, děti žijí v menších zařízeních, často v domácnostech o maximálně osmi spolubydlících za přítomnosti speciálních pedagogů. Dětský domov Wilheminenberg, v němž byly podle svědeckých výpovědí mimo jiné systematicky znásilňovány nezletilé dívky, byl uzavřen v roce 1977.

Otázka viny a trestu je přitom složitá. Takřka všichni zaměstnanci výchovných a dětských ústavů, kteří se měli dopouštět násilí na dětech nebo tuto činnost tolerovat, jsou už po smrti, případně hluboko v důchodovém věku. Pokud ještě někdo z nich žije, jsou trestné činy, kterých se údajně dopustil, již promlčené.

Místo potrestání viníků se tak musí oběti násilí a zneužívání ve vídeňských domovech spokojit s odškodněním a omluvou. „Považuji za naši povinnost jako města, abychom přijali bez jakékoliv relativizace plnou odpovědnost za bezpráví a upřímně a hluboce se za něj omluvili,“ prohlásil starosta Vídně za sociální demokracii Michael Ludwig (SPÖ). Jeho stranický kolega a vídeňský radní pro vzdělávání Jürgen Czernohorsky označil celou kauzu zneužívání a týrání dětí ve Vídni za takovou „kapitolu dějin, která neměla být nikdy napsána“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud