Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sliby chyby. 5 klíčových témat, ve kterých to Trumpovi během prvních 100 dnů nevyšlo

Sliby chyby. 5 klíčových témat, ve kterých to Trumpovi během prvních 100 dnů nevyšlo

Zatímco ve světle reflektorů předvolebních mítingů byla rétorika nynějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa sebejistá a asertivní, po první stovce dní to už tak zářivě nevypadá. Jak americký prezident dopadnul v pěti hlavních oblastech, kterým se chtěl jako prezident nejmocnější země světa věnovat? 

Vysoká, neproniknutelná, krásná. Trumpova milovaná mexická zeď

Vybudování „velké, silné a krásné zdi“ na hranicích s Mexikem bylo pilířem Trumpovy předvolební kampaně, na který mnoho Američanů slyšelo. Zeď je měla chránit proti nelegální migraci, přílivu drog a hlavně – zaplatit ji měli Mexičané. Jenže po nástupu do úřadu Trump zjistil, že to tak jednoduché nebude. Jako prezident sice vydal exekutivní příkaz k její stavbě krátce po svém nástupu do Bílého domu, nyní však s Kongresem bojuje o to, zda budou finance na její stavbu zahrnuty do státního rozpočtu.

Mexiko výstavbu i financování zdi o délce 3200 kilometrů odmítá a vztahy obou zemí jsou kvůli tomu silně napjaté. Zeď by měla buď americké nebo mexické daňové poplatníky přijít na 12 až 26 miliard dolarů, měla by být z betonu a její výška by měla činit až deset metrů. Otázkou je, zda si ti, kdo chtějí takovou zeď překonat, v nejbližším obchodě nekoupí za 50 dolarů jedenáctimetrový žebřík. 

Chtěl potopit Obamacare, teď marně shání hlasy v Kongresu

Pozastavení Obamovy zdravotní reformy (takzvané Obamacare) bylo prvním exekutivním příkazem, který Trump po svém nástupu do Bílého domu podepsal. Program zdravotnictví předchozího prezidenta byl jedním z pilířů Obamovy administrativy, Trump však pokračoval ve své předvolební rétorice a tento systém zdravotního pojištění označil za „katastrofu". Náhrada programu je však v nedohlednu, shodují se američtí kongresmani, a stejně tak chybí Trumpovi i hlasy k úplnému odstranění Obamacare.

Podle poslance Chrise Collinse dohodu blokují požadavky pravicového křídla republikánské poslanecké skupiny, jejíž členové žádají, aby byly zrušeny garance chronicky nemocných proti zvyšování poplatků a aby se napříště pojistka rodičů už nevztahovala na jejich potomky. S tím umírněné křídlo odmítá souhlasit. Trump zatím pro hlasování o zrušení Obamacare nemá mezi poslanci dostatečnou podporu, proti by totiž byli i někteří „jeho" republikáni.

S dekrety proti imigrantům narazil u soudu. Znovu, znovu a... znovu

Nekompromisní rétorika vůči migrantům či muslimům byla dalším z nosných témat Trumpovy kampaně. Vždyť političtí marketéři radí – je třeba se vymezit, hledat skupinu, která může za naše problémy. Jeho exekutivní příkaz z konce ledna, který dočasně zmrazil uprchlické programy a zakázal občanům sedmi muslimských států vstup do země, se ale stal předmětem masivních protestů a právní bitvy, jejímž výsledkem bylo soudní pozastavení jeho platnosti.

Začátkem března pak již bez pozlátek, fanfár a okázalé přítomnosti televizních kamer, podepsal Trump dekret nový, respektive osekal ten původní o nejkontroverznější pasáže. Ten tak na tři měsíce zakazoval vydávání víz občanům už „jen" šesti převážně muslimských zemí a na čtyři měsíce pozastavil americké uprchlické programy. Také tento dekret ovšem federální soudy některých států zablokovaly, a konečné slovo tak bude mít zřejmě nejvyšší soud.

A do třetice před několika dny federální soudce v San Francisku zablokoval účinnost části nařízení prezidenta Donalda Trumpa o neposkytování federálních dotací takzvaným azylovým městům, která jsou vstřícná k nelegálním přistěhovalcům a která omezila spolupráci s imigračními úřady. 

Peníze až na prvním místě

Koncem března Trump podepsal dekret, který podstatně omezuje nebo dokonce ruší regulaci zavedenou Barackem Obamou k ochraně životního prostředí. Současná administrativa uvedla, že omezení brání v činnosti těžařům ropy či uhelným firmám a připravují Američany o práci.

Překvapení tento dekret nevyvolal. Tím, že preferuje hospodářský růst na úkor trvale udržitelné environmentální politiky, se Trump nikdy netajil a někde shánět finance na svou slibovanou fiskální expanzi sehnat musí. Dekret, který má ukončit regulaci emisí z tepelných elektráren či omezení těžby uhlí, však chtějí žalovat ekologové, žalobu již podalo také 17 států USA. A americké soudy se, jak jsme již poznali, smést Trumpovy exekutivní příkazy ze stolu rozhodně nebojí. 

Trump si příznivce trvale udržitelného ekologického rozvoje rozlítil rovněž tím, že jmenoval Scotta Pruitta do čela Agentury pro ochranu životního prostředí. Puritt přitom v březnu rozhlašoval že nevěří, že hlavní příčinou klimatických změn je oxid uhličitý.

Na Trumpův odtažitý postoj vůči environmentalistům a akademikům zareagoval i jeden z účastníků volby o post francouzského prezidenta Emmanuel Marcon. Ten všem těm, kteří se cítí být utiskováni Trumpovou politikou, nabídnul, aby přesídlili do Francie, která je přivítá s otevřenou náručí.

A zase ta Čína

Předtím, než se Trump stal prezidentem, hřímal, že USA se již nesmí nechat znásilňovat čínskou obchodní politikou. Tomu je třeba udělat přítrž! Bývalého realitního magnáta nejvíce trápilo, že asijská velmoc údajně manipuluje s měnovými kurzy, poskytuje svým podnikům nezákonné subvence, kašle na pracovní a ekologické předpisy a protežuje svou průmyslovou výrobu. Po setkání Trumpa s čínským protějškem Si Ťin-pchingem však k žádnému podstatnému posunu, kromě oslabení Trumpovy rétoriky, nedošlo.

„Trump se postavil do role člověka, který vyjedná s Čínou lepší obchodní podmínky. Žádná obchodní dohoda mezi USA a Čínou ale neexistuje, obchod je regulován podle pravidel Světové obchodní organizace WTO,“ uvádí jednu z (pravda, velmi podstatných) překážek k implementaci těchto předvolebních slibů do reality všedního dne Jan Hornát z Ústavu mezinárodních vztahů.

Trump po setkání naopak spíše mírnil své komentáře, které učinil po nástupu do úřadu týkající se politiky jedné Číny.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744